Porod

Autor

Narození je něco jako oficiální začátek života. Přestože mnoho z nás považuje už prenatální vývoj za život, ten pravý začátek života miminka přeci jen začíná porodem. Porod je zajímavý okamžik, na který každá žena, která ho má za sebou nikdy nezapomene. Vzpomíná se na něj většinou s bolestí i láskou v jednom. Je to chvíle, kdy se snoubí jeden z nejtěžších zážitků s tím nejkrásnějším.

První doba porodní

Nazývá se také „otevírací doba“, což vyjadřuje podstatu děje této doby, tedy otevírání, rozvíjení porodních cest. Děložní kontrakce začínají většinou pomalu a jejich intenzita se postupně zvyšuje. Intervaly mezi kontrakcemi se zkracují a jejich charakter se ke konci mění. Na konci první doby porodní začnou být „tlačivé a nutivé“.

Během první doby porodní může odtéci plodová voda, která má být čirá. Je-li zabarvena nebo zkalena, může to znamenat ohrožení zdraví plodu a je na místě okamžitě se dostavit do porodnice. Stejně tak je to v případě, že žena hodně krvácí jasnou čerstvou krví.

Plod zaujímá na konci těhotenství v děloze nejmenší možný objem. Je stočen do klubíčka tak, že by se vešel do kulovitého prostoru o průměru pouhých 25 cm! Z hlediska porodu je nejdůležitější hlavička dítěte, jelikož je nejobjemnější a nejméně přizpůsobivou částí. Hlavička je až do porodu nad pánví a je volně pohyblivá.

Když začne porod, děloha při svých kontrakcích vyvíjí sílu, která vtlačuje hlavičku do porodních cest. Hlavička se nejprve skloní bradičkou na hrudníček, protože takto bude procházet nejmenším prů­mě­rem. Hlavička dítěte musí během první doby porodní vytvářet složitý spirální pohyb, kterému říkáme vnitřní rotace. Dítě se během porodu chová zcela pasivně – je pouze mohutnou silou děložních kontrakcí posunováno, tlačeno, když branka dělohy se přes jeho hlavičku přetahuje podobně jako svetr přes hlavu dospělého. Děloha během kontrakcí posunuje plod pánví rodičky.

První doba porodní trvá průměrně 6 až 12 hodin. Tato doba je velice individuální a u prvorodiček bývá obvykle delší, než u vícerodiček.

Druhá doba porodní

Druhá doba porodní je „dobou vypuzovací“, jelikož se již do porodu aktivně zapojuje i maminka, která tlačením (zapojením svalů břišního lisu) dítě „vypuzuje“ porodními cestami ze svého těla. Tato část porodu začíná úplným rozvinutím branky dělohy a končí porodem dítěte. Děložní stahy jsou častější, silnější a trvají déle. Porodní cesty jsou otevřeny – branka je tzv. rozvinutá (otevřená na 10 cm) – natolik, že rodička může začít tlačit a miminko může jít ven na svět. Je však nutné hlídat, kdy je správný čas začít tlačit, jelikož hlavička dítěte musí správně dorotovat. V této chvíli lékař (budoucí) maminku několikrát vyšetřuje a určí správnou dobu pro začátek „vypuzovací fáze“. Druhá doba porodní trvá u prvorodiček okolo jedné hodiny, u vícerodiček 20 až 30 minut. Opět je to čas průměrný, já osobně „vypuzovala“ první dítě deset minut a druhé osm minut.

Třetí doba porodní

Třetí doba porodní nastává ve chvíli, kdy je už miminko na světě. V této době se jedná o porod placenty, která již nemá pro děťátko žádný význam, žádnou funkci. Porod bývá většinou bezbolestný, trvá zhruba 20-30 minut. Placenta je personálem pečlivě prohlédnuta, zda je celá a jak vypadá. Je důležité, aby žádná její část nezůstala v děloze.

Čtvrtá doba porodní

Jedná se o dobu dvou hodin na porodním sále, kdy už je miminko na světě. Tělo je v tzv. „adaptačním období“. Mohou nastat určité poporodní komplikace, proto je maminka ještě tuto chvíli sledována. Většinou můžete tento čas strávit nejen s manželem (či jiným blízkým, kdo byl přítomen u porodu), ale i s miminkem. Každá žena se cítí jinak, některá je euforická, jiná zcela vyčerpaná. Po této dvouhodinové době na porodním sále je novopečená maminka převezena a předána do péče na oddělení šestinedělí.

Moje myšlenky na porod

Když se mi v dětství něco stalo (upadla jsem, něco mě bolelo), maminka mě v dobré víře utěšovala slovy: „To nic, porod bude horší…“ Přestala to říkat, jakmile jsem dorostla věku vhodnému k těhotenství a porodu. Ale v hlavě mi to stejně zůstalo. A výsledek? Nepřišlo mi to tak hrozné. Vrtání zubních kanálků je pro mě fakt mnohem horší!

A ještě jednu čerstvější větu mám už přes tři roky v hlavě. Tu nám na předporodním kurzu řekla porodní asistentka o první a druhé době porodní: „Je to námaha, asi jako když vyložíte vagón uhlí. A pak to teprve začne.“

Oba své porody považuju za celkem vydařené (nemám z nich děsivé vzpomínky, ač to nebyla úplně „zívačka“) a relativně rychlé. O štěstí na jejich koncích, pro které lze vydržet asi cokoliv, nemluvě.

Porod – Doslov

Tak už je to tady, po devíti měsících v mamčině břiše jsem venku. Byla to celkem makačka, ale naštěstí to šlo relativně rychle. První, co jsem zvenku napřímo slyšela, bylo, že mám černý vlásky. Tak aspoň zhruba vím, jak vypadám. Ukázali mi mamku – od které mě zrovna odstřihli – poprvé zvenku a šli mě trochu poupravit. Taťka si mě podepsal. Je to všechno docela změna. Musím sama dýchat, můžu od mamky pít – to mi dost chutná. Taky už nejsem pořád nahatá. A hlavně nejsem sama! Myslím, že se mi tady bude líbit. Jestli chcete, budu vám vyprávět, jak se mi tu daří…

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na