První příběh: Jiřík

Autor

Blíží se období, kdy se mnohým z nás plní různé sny a přání, kdy je ten správný okamžik dělat dobré skutky, pokud na to za celý rok nebyl správný čas. Spojili jsme síly s neziskovou organizací Splněné dětské přání, abychom udělali radost malému Jiříkovi. Přidušení při porodu způsobilo chlapečkovi celoživotní komplikace. Z vybraného výtěžku jsme speciálně pro něj nechali vyrobit tašku a sáček na bačkory, ze kterých měl obrovskou radost.

Martina Šmejkalová ze Splněného dětského přání vyrábí různé panenky, látkové tašky, srdíčka či andělíčky. Tentokrát pro handicapovaného chlapečka Jiříka vyráběla dětskou tašku a sáček na bačkory s motivem autíček, z jeho oblíbeného stejnojmenného filmu. Proč je tak vážně nemocný, a jak se s tím jeho maminka vypořádala, se dozvíte v rozhovoru, který neziskové organizaci poskytla.

Maminka Pavlína bydlí v Hradci Králové. Žije sama bez partnera jenom se synem. Ve volném čase ráda háčkuje dečky a peče dorty. Je to její velký koníček, při kterém se odreaguje a přijde na jiné myšlenky. S Jiříkem rádi jezdí na výlety. V létě zase vyráží k rodičům na chatu, kde mají skvělý bazén na koupání.

Jak probíhal velký den vašeho porodu?

Byla jsem na kontrole u pana doktora, kterému se stále nezdálo, že se miminko stále obrací napříč. Z toho důvodu ihned navečer naplánoval v Novém Bydžově císařský řez. Po připojení na přístroje byly náhle slyšet slabé odezvy srdíčka a po porodu musel být kříšený. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být nemocný. Pouze po nakrmení vždy blinkal a oči trochu ujížděly do stran. Doktoři nám na to řekli, že vše bude v pořádku. Po příjezdu domů se stav zlepšil.

Co tedy zavinilo synovo postižení?

Měl se narodit úplně zdravý, ale vše se změnilo přidušením při porodu.

V kolika letech vám byla sdělená jeho diagnóza?

Synovi byl osm měsíců, ale stále jenom ležel a nehýbal se.

Co jste v ten okamžik cítila?

To se vůbec nedá slovy popsat, protože kdo to sám na vlastní kůži neprožil, těžko pochopí. Moje myšlenky byly – proč zrovna já, co bude dál a jak to všechno zvládnu.

Byla to tedy chyba lékařů, že se syn narodil postižený?

Lékaři samozřejmě tvrdí že ne, ale vše nasvědčuje tomu, že byl při porodu přidušený a kříšený. Diagnóza zní DMO (dětská mozková obrna), spastická diparesa, epilepsie a těžká retardace. Vše se zjistilo v osmém měsíci, když se syn nehýbal. Paní doktorka říkala, že je to jenom líný kluk, ale potom začal mít nebezpečné febrilní křeče při teplotě a tím to vše začalo.

Kdy dostal první epileptický záchvat?

Poprvé mu bylo osm měsíců. V důsledku křečí při horečkách nereagoval a od sedmi už upadal do bezvědomí. Dnes užívá Orfiril a Lamictal, akutně při záchvatu dostává Diazepam.

Tatínek s vámi zůstal, nebo vzal nohy na ramena?

Jeho otec se s tím nevyrovnal vůbec. Dával to za vinu mně a o syna nejeví žádný zájem.

Jak to sama zvládáte a kdo vám nejvíce pomáhá?

První dva roky byly rozhodně nejhorší, když jsem zůstala úplně sama bez partnera. Těžce jsem se musela vyrovnat s tím, že syn je nemocný. Mám velké štěstí, protože mně pomáhá moje rodina. Hlavně rodiče a sestra, moc jim za vše děkuji. Mám kolem sebe úžasné lidi, kterým jsem moc vděčná, neboť všichni berou mého syna, takový jaký je. Na druhou stranu jsem o několik přátel přišla, ale ty nahradili jiní, kteří mají srdíčko na správném místě a moc díky, že v dnešní době ještě takový vůbec jsou.

Máte ještě další děti?

Mám 20letou dceru Michaelu, ale ta již bydlí s přítelem. S bráškou spolu mají nádherný vztah.

Jak je na tom Jiřík v současné době zdravotně?

Je to kluk šikovný, protože se umí sám najíst. Někdy ho však musím dokrmit. Moc nemluví, naučil se málo slovíček a v nich vynechává písmena. Spolu se dorozumíme posunky. Má pleny, obléknout se nezvládá, ani umýt, s tím vším mu pomáhám. Jinak je to úžasný kluk, který umí ve velkém zpátky vracet lásku.

Když máte volný čas, co spolu rádi podnikáte?

Moc rád mi pomáhá s vařením a tvořením dortů. Rádi spolu jezdíme na výlety, k rodičům na chatu a návštěvy k přátelům. Chodíme na procházky krmit zvířátka.

Má rád zvířátka?

Doma máme morčátko a fenku Anzi, která je kříženec dlouhosrstého jezevčíka a knírače. Rádi spolu chodíme do ZOO. Jiřík tam má oblíbené hlavně lvy a tygry. Oba dva milujeme delfíny. V parku krmíme kačenky a kousek od školy mají kozy.

V současné době je chlapci již 12 let, prožívá třeba pubertu?

Přesně tak, pěkně to s tím mává a velice rád plácá ženy po zadku, nebo když jedeme v autě, posílá jím pusinky přes sklo.

Co pro vás bylo za ty roky nejhorší?

Nejtěžší pro mě bylo smířit se s tím, že je nemocný. Moc těžké byly všechny operace, když měl sádry na obou nohách a to již několikrát.

Je nějaká šance, že syn bude chodit?

Lékaři nám sice slibují, že bude možná chodit, ale velký vliv na jeho zdravotní stav mají epileptické záchvaty. V současné době má za sebou již pět operací. Dříve se vůbec na nohy nepostavil, ale nyní trochu ujde za vozíkem, nebo vleze do auta s pomocí.

Pokoušela jste se najít pro vás dva nového parťáka?

Je pravda, že jsem zklamaná z jeho vlastního otce. Nemá zájem mít se synem osobní kontakt. Oba dva nás opustil v okamžik, kdy jsme ho nejvíce potřebovali. Dával mě to za vinu, že je chlapec nemocný. Snaha najít si nového partnera, který by nás měl oba rád, sice byla, ale zatím se nenašel ten pravý. Všechno to byly jenom marné sliby chlapů, ale skutek nebyl žádný. Neztrácím však naději a věřím, že se jednoho dne objeví.

Těšíte se na Vánoce?

Jiřík si počítá na prstech dny do svátků. Musím mu to vždy napsat do kalendáře a on si to potom sám hlídá. Moc se těší, že spolu budeme vykrajovat cukroví a jak budeme uklízet. Potom spolu chodíme koupit Pepu, tak se říká kaprovi a stromeček. Od Ježíška si přeje Pony, což jsou koníci. Mám je již koupené a schované ve skříni.

Co se vám líbí na neziskové organizaci Splněné dětské přání?

Je úžasné, jak umíte spolupracovat s nemocnými dětmi a pomáháte jim.

Potěšil Jiříka náš dárek – taška a sáček s obrázkem autíčka Blesk a Sally?

Balíček si sám rozbalil a měl moc velkou radost. V očích měl jiskřičky, dal mně pusu a řekl dík. Film Auta je jeho oblíbený, zná všechny díly a rád se na ně dívá.

Pavlínka je velice silná a úžasná maminka. Z jejích slov je cítit, jak moc miluje svého syna. Jeden druhému dávají potřebnou sílu a energii. Právě díky tomu je její syn velký bojovník. Skoro to vypadá, že doma ani žádného chlapa nepotřebují. Přeji jim, aby se v tom příštím roce nějaký skvělý parťák objevil a byl milujícím partnerem i hodným tatínkem.

Nezisková organizace Splněné dětské přání (http://www.splnene-prani.cz) vyrobila pro Jiříka dárky a ve spolupráci s Rodinou21 jsme je darovali.

Veškerou odpovědnost za pravdivost uvedených informací v tomto rozhovoru má dotazovaný – zákonný zástupce dítěte, který nám poskytl souhlas se zveřejněním. Splněné dětské přání je zprostředkovatelem těchto údajů.

Foto: Splněné dětské přání
Text: Splněné dětské přání, Martina Šmejkalová

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na