Austrálie V.

Autor

Hurá, jedeme na výlet…
Naše cestovní přípravy začaly už dlouho před samým odjezdem… Začátkem února jsme si jeli do Adelaide prodloužit víza. Vyzbrojeni půjčenými penězi (od kamarádů z backpackeru) v bance, prázdnou českou VISA kartou a teoretickými znalostmi zajímavých míst kolem Adelaide jsme s napětím usedli do křesílek před imigračního úředníka. Když se nás poptal, co jsme už viděli a co ještě plánujeme, s lítostí v hlase nám oznámil, že australský zákony bohužel nedovolují, abychom tam byli dýl než rok, že na dýl nám víza dát nemůže… Jupí!!! Ještě domů nejedeme!

Hned z imigračního jsme valili na Malaysia Airlines, abychom si posunuli odlet a jak to šlo hladce na úřadě, tak tady jsme se pěkně vztekli a zapotili. Zrzavý Ben nám totiž tvrdil, naše letenky posunout nejdou, že buď odletíme (za dva dny) nebo si musíme koupit letenky nové. Hned jsme to začali řešit s kanceláří v Čechách, kde jsme letenky koupili a řešili jsme to v podstatě až do odletu začátkem srpna… Ještě dnes bych možná zazpívala přepojovací tón z Malaysia Airlines, jak často jsem ho poslouchala na telefonu.

Úspěch a rozčarování toho dne jsme šli zapít a zajíst do Českého domu v Adelaidě, dali jsme si poctivé knedlo zelo vepřo, k tomu české pivko a potkali tam pro nás tři důležité osoby… První z nich byla turistka Hanka, češka, která potřebovala prodat auto… Druhý byl Roman, mladý kluk, který kvůli mladické blbině emigroval v říjnu roku 1989, a třetí byl Milan, čech, který přijel totálně psychicky vyřízený ze středu Austrálie, z města Andamooka (o Andamooce bude více, až přijde čas), kde strávil tři měsíce. S Romanem jsme si užili fajn večer, včetně zběsilé jízdy vytúněným sporťákem noční Adelaidou, snídaně ve 4 ráno na pumpě a prokecaného zbytku noci… Hance jsme ráno zavolali, že jsme sice neplánovali dát tolik peněz za auto, ale touha mít ve vozovém parku další historický skvost (přítel již doma vlastnil legendu VW Brouk) zvítězila nad ekonomikou a zpět do Berri jsme jeli naší krásnou, modrou Mařenkou. Tato volba se však následně při výletu mnohokrát vyplatila svou praktičností a stylem (prostě kdo neobjel Austrálii v hippies VW Bus nebyl in). A Milan? Toho jsme vzali s sebou do Berri, ukázali mu, co a jak a spřátelili se doufám na zbytek života (shodou okolností nyní bydlí v Čechách kousek od nás, takže to zatím vychází :o)))

Kontinentální Austrálie je rozdělená na 6 částí + ostrov Tasmánie. Jeli jsme postupně z Jižní Austrálie do Victorie, přes Nový Jižní Wales a Queensland až do Severního teritoria a tím jsme se vrátili zpět do Jižní Austrálie. Tasmánie a Západní Austrálie nám zůstala na důchod, kdy se sem plánujeme vrátit :o)))))))))))) Prý to spolu se Zélandem „dáme“ na motorce.

Datum startu naší cesty bylo stanoveno na 1. května. Náš domek na kolečkách byl pracovnou, ložnicí, obývákem a koupelnou v jednom a byl vybaven skříňkami a dřezem, rozkládací postelí, plynovým vařičem, trochou nádobí a malým chladícím boxem (musel se tam sypat led), dvěma barely na vodu a bednou s nářadím. Po nastěhování věcí do auta, po poslední teplé sprše (na nějakou dobu) , nezbytném nákupu potravin a benzínu jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím a zážitkům.

První cíl byl GRAMPINAS NP… příjezd byl úchvatný… z naprosté roviny se najednou před námi vztyčil horský masiv a my natěšení jak malý děti, rvali jsme Mařenku do kopce, abychom pak v němém úžasu strnuli nad krásnými vyhlídkami, jaké tyto hory nabízejí. Měli jsme pocit, že stojíme na střeše světa… Pobyli jsme tady asi dva dny, našlapali jsme kilometry nádhernou přírodou a samo, že se stihli pohádat kvůli tomu, že jsem měla pocit, že moc kvaltujeme, že bychom mohli pobýt dýl. Ovšem musela jsem uznat, že před námi bylo ještě mnoho dalšího (na nátlak manži – editora připisuji, že měl již bohaté cestovatelské zkušenosti, takže jsem „musela“ uznat, že má pravdu). Hééézky.

Mířili jsme k moři, k místu zvanému GREAT OCEAN ROAD… Tato známá cesta po pobřeží začíná již ve městě WARNAMBOOL, kde značky lákají turisty na sledování velryb. Nemohli jsme odtrhnout oči od mořské hladiny, co kdyby, ale byli jsme tam brzy, velryby připlouvají do těchto vod až tak v srpnu… Na pláži jsme našli sprchy, tak jsme do nich hupli… voda byla ledová jak prase, ale tělo i duch už po čtyřech dnech volalo po hygieně (zuby jsme si samo čistili denně, ale na důkladnější očistu jsme nechtěli plýtvat vodu, zatím se dalo sehnat sprchování i jinak). Na této straně Austrálie mořským proudům nic nestojí v cestě, takže velkou silou nabranou cestou od Antarktidy narážejí do skal a pomalu z nich ukrajují a tvoří nádherné přírodní scenerie. Největší turistické „špeky“ jsou na trase asi 30 km, určitě jste alespoň jednou někde viděli nejznámnější „12 Apoštolů“… Přímo u moře jsme na sebe museli křičet a v noci, když jsme spali zaparkovaný tak 500 m od břehu, jsme měli pocit, že nám kolem auta neustále projíždějí kamiony, takový tam byl rambajz.

Druhej den jsme se zastavili na luxusní cca 2km procházce tzv. studeným deštným pralesem MELBA GULLY, který se vyznačuje tím, že místo palem a lián tady najdete spíše rostliny z dob dinosaurů (všichni je pamatujeme, že :o)) – nádherný stromovitý až třímetrový kapradiny. Navíc jsme měli to štěstí, že jsme při procházce na nikoho nenarazili, takže jsme si mohli užít krásy a naprostého ticha dosyta.

Great ocean road měří tuším nějakých 170 km a končí ve městě LORNE. Užili jsme krásnou jízdu serpentýnkama kolem moře, večer jsme si dali v LORNE večeři, prošli se po molu a fičeli hledat místo ke spaní.

Zážitků z těchto dnů máme plno – při nějakém větším přejezdu krajinou už jsme neříkali jééé klokan, protože jsme usoudili, že jsou hloupí a skáčou pod auto hlava nehlava, raději jsme přibrzďovali a říkali si bacha klokan, odrzlá rádoby divoká zvířata se nám rvala do auta nebo se aspoň nechávala krmit z ruky, při prohlídce pobřeží přítel zuřivě fotil až si nevšiml a zafičel po kolena do bláta, známé jídlo fish ń chips nám zabalili do novin, ráno po probuzení jsme našli v autě 8cm velkýho pavouka (a teď byl jedovatý nebo ne???)…ale řekla bych, že to hlavní, mělo teprve přijít…

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na