Září, co by o něm asi bylo napsáno v oblíbené knize naší Karolínky – Já, Baryk….že by to byl měsíc urousaných ťapiček? Letos by to tak nějak odpovídalo. Z krásného léta jsme skočili rovnýma nohama do uplakaného, chladného podzimu. Po babím létu ani památka. Ale nevěším hlavu, věřím, že se to pravé babí léto ještě vrátí. Alespoň předpověď tvrdí, že konec září se vydaří, vyteplí a hlavně vysluní.
Já totiž zbožňuji toulky sluníčkem prozářenou podzimní krajinou, šustění pestrobarevného listí pod nohama, sbírání kaštánků a oříšků s dětmi. A pak také ty domácí podvečery, kdy si pěkně u čajíčku louskáme oříšky, či vpichujeme do kaštanů párátky podobu zvířátek, soutěžíme, kdo z různobarevných a různotvarých listů dokáže vyčarovat to nejhezčí umělecké dílko. Prahnu už po šípkách ve váze a po té poklidné, ospalé atmosféře, kterou dokáže vyčarovat jen podzim.
Mám já to září vlastně ráda, konečně nám dá po bláznivém létě život zase do pořádku. Nastolí řád, ale zase ne moc zbrkle, tak abychom si všichni stačili zvyknout. Děti se vrací do školek a škol, ale kroužky začínají vesměs až od října, tak to máme na aklimatizaci ještě dostatek času. Letos mi to děti trochu usnadnily a obě se nadchly pro společný sport a tím je hokej. Vyhovuje mi, že tak obě děti vozím společně a nemusím si tedy lámat hlavu, jak skloubit různé zájmy, různé časy a jedno auto. Nevýhodu zatím spatřuji jen v tom, že po hodině jejich tréninku jsem vždy promrzlá na kost.
A nejednou jsem se zasnila, a představila si, že by si tak místo hokeje, vybraly třeba plavání. To bych je jistě doprovázela s větším elánem. Přiznávám, že když je trénink třeba v sobotu časně zrána, stojím na střídačce jen silou vůle. Ano, když teď nad tím tak přemýšlím, hokej vlastně vůbec není ideální. Nemůžete si například naplánovat nikdy víc než na týden dopředu, neboť rozpis ledu znáte vždy maximálně s týdenním předstihem. Ale na druhou stranu, když víme, že hrajeme o víkendu jen časně zrána, dokážeme zbylého dne náležitě využít. Tak jako minulý týden.
To byla neděle a zrovna také den evropského dědictví. Vstupy na hrady a zámky nebyly zpoplatněny a u nás na nedalekém zámku v Čechách pod Kosířem se konala dokonce dětská prohlídka s princeznou. To byla ale skvěle hozená rukavička, kterou jsme museli využít. Procházeli jsme se po zámeckém parku nesčetněkrát, ale ještě nikdy jsme neměli odvahu jít s dětmi dovnitř. Princezna nám však dodala odvahu, prohlídka trvala 40 minut a byla přesně ušitá dětem na míru, takže jsme se nemuseli stydět ani za toho našeho pětiletého neposedu. Děti dostaly papír a tužku a měly za úkol bedlivě poslouchat a vyplňovat křížovku, aby odkryly tajenku a získaly přístup k pokladu. A sladké zlaťáčky tak pohladily bříško každého malého návštěvníka.
Parádní byla i výstava filmů Zdeňka Svěráka, která je přímo v zámku. Najdete tu třídu z filmu Obecná škola s maketou samotného Igora Hnízda, sám Zdeněk se ve vedlejší místnosti tahá s přepravkami od Vratných láhví, dále jsme našli Kukyho, kostýmy a strašlivého vlka od Karkulky z pohádky Tři bratři a na konci jsme prošli Po strništi bos.
V přízemí zámku jsme pak ještě zkoukli vývoj jízdního kola. Překvapilo nás, že tak populární nynější dětské odrážedlo, není žádným moderním výdobytkem, že už se na něm mohl v dospělácké podobě projíždět už náš pradědeček.
A protože se nám ta nedělička tak skvěle vydařila, dopřáli jsme si jako třešničku na dortu návštěvu levandulové kavárny, která se nachází přímo v zámeckém parku a na přání vám tu z levandule snesou modré z nebe. Můžete tak mít levandulovou zmrzlinu, latté, bábovku, tyčinky… Přijeďte se někdy podívat, nebudete litovat.
Úvodní foto: http://www.zamekcechy.cz/index