Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany… byl by dnes jiný rozhovor s někým jiným, ale život je zamotaný jako hrst barevných nití, které dáte do ruky dítěti. Proto se dnes podíváme do Libanonu s Rudolfem Krulou, který tam hraje na fagot, až se údolí Kadisha zelená (jedna z libanonských atrakcí). Jaké to je v libanonské filharmonii? Co tato zkušenost Rudolfovi Krulovi dala?¨
Kde a co jste studoval?
Vystudoval jsem obor Hra na fagot na Pražské konzervatoři a bakalářské studium stejného oboru na JAMU v Brně.
Proč fagot?
K fagotu jsem se dostal docela náhodou. Původně jsem dělal přijímací zkoušky na Pražské konzervatoři na klarinet, ale pro nadbytek talentovaných klarinetistů, se mi naskytla možnost vyzkoušet fagot . No a po vzájemném zalíbení už jsem u toho zůstal.
Když jste dostal pracovní nabídku v Libanonu, co byla Vaše první myšlenka?
Poté, co jsem obdržel nabídku pracovat v Libanonu, byly mé pocity tak trochu smíšené. Samozřejmě mě destinace lákala, i vzhledem k tomu, že jsem Libanon navštívil krátkodobě již jednou s českým komorním orchestrem. Na druhou stranu to byla velká neznámá z hlediska odloučení od domova, dlouhodobého pobytu v cizí zemi bez znalosti arabštiny, bez rodiny a přátel. Nepopírám, že jsem chvíli váhal, ale vyhrála zvědavost.
Jak dlouho jste v Libanonu?
Nyní je to rok, co pracuji v Libanonu.
Je libanonská filharmonie jiná, než česká? V čem?
Tak samozřejmě jsou některé patrné rozdíly mezi libanonskou a českou filharmonií. Už jenom obsazení je velmi pestré z pohledu národností. Téměř dvě třetiny orchestru tvoří cizinci. Jsou tady muzikanti z Maďarska, Polska, Rumunska, Ukrajiny, Francie, Armenie, kolegyně ze Švýcarska a Spojených států a také moje maličkost z ČR. Dá se též říci, že věkově je orchestr velmi vyrovnaný. Asi třetinu orchestru tvoří lidé v průměru kolem třiceti let, což je ve většině českých orchestrů pouze vzdálené přání (s výjimkou Pražské komorní filharmonie). Potom je povinností každého hráče vyučovat přidělené studenty místní konzervatoře, která v podstatě filharmonii zaštiťuje. Jinak se hraje podobný repertoar jako v ČR a systém zkoušek a koncertů je až na téměř shodný.
Jak vypadá Váš běžný pracovní den?
Běžný pracovní den není obzvlášť vzrušující. Pokud není zadán extra koncert s odpoledními frekvencemi, zkoušky orchestru jsou mezi 9.30 až 13.00 či 13.30. Já osobně nikoho nevyučuji a mám více času na samostatnou přípravu a zařizování věcí mimohudebního pracovního charakteru. Např. domluvu nástrojového obsazení ve fagotové skupině, přípravu komorních koncertů, aj.
Která jsou Vaše oblíbená místa v Beirutu?
Beirut je město bohužel nedávno poznamenané válečným konfliktem s Izraelem( červenec 2006), nicméně velmi rychle kulturně a developersky expandující. Má nejoblíbenější místa jsou v centru Beirutu tzv. Downtown, dále promenády u moře jménem Corniche, francouzská čtvrť Ashrafieh a neopomenutelná čast města, kde to žije hlavně v noci s pestrým výběrem klubů a restaurací nazvaná Gemayzieh.
Kam byste vzal v downtownu dobrého přítele? Jak jinak, než na jídlo…
Předně musím pochválit libanonskou kuchyni pro svou pestrost a hlavně čerstvost. Doposud jsem neměl špatnou zkušenost s jídlem, samozřejmě jsem se vyhýbal pofidérním stánkům ve špinavých čtvrtích. Jinak v Downtownu se mi osvědčily, jak levnější libanonské “fast food” podniky s bohatým výběrem salátů, sandvičů, kuřecích dobrot, tak o něco dražší restaurace s evropskou, hlavně francouzskou kuchyní. Také musím zmínit znamenitou cukrárnu s nejlepší čokoládovou zmrzlinou přímo v nákupní zoně.
Jak hodnotíte svoji „orientální“ zkušenost teď, když už prostředí malinko znáte?
Tak v hodnocení se snažím být poměrně vždy více pozitivnější, jelikož odsoudit lze snadno a rychle. Pro mě osobně je tato zkušenost přínosná z hlediska zdokonalení se v jazycích. A to jak v angličtině, tak ve francouzštině a arabštině. Dále mě velmi obohatil přímý kontakt s místní muslimskou komunitou a celkově pohled na Islám jako na náboženství, které netvoří ani fanatičtí ani hloupí lidé, jak se o tom nepřímo leckdy vyjadřují česká media. Jinak samozřejmě i v Libanonu platí pořekadlo,které mi zdůrazňoval můj otec – jiný kraj, jiný mrav.
Co plánujete v současnosti?
V současné době plánuji pobýt v Libanonu ještě do konce této sezony. Další plány nechávám na léto.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně hudebních úspěchů.
Fotografie:
pixabay.com – úvod
Rudolf Krula – 1, 2
Hana Moualla – 3, 4