Když jsem se poprvé vydávala do ateliéru Diany Page, malířky jihoafrického původu, momentálně žijící v Istanbulu, měla jsem trošku trému. Můj diktafon pamatoval ještě počátky hudební kariéry Freddie Mercuryho a dost možná i Rolling Stones. Přeháním. Poprvé jsem jela daleko hromadnou dopravou, poprvé jsem nahrávala na svého stařečka půjčeného od bratra. Poprvé jsem si uvědomila, jak se můj přízvuk v angličtině během rodičovské dovolenou zvětšil. Nic z toho mne neodradilo. Diana Page byla velmi příjemná a já se ty dvě hodinky mohla „pomazlit“ s jejími malbami. Proč taky ne, dvacet let praxe se pozná… Jak? A proč jsem raději zachytila náš dialog místo rozhovoru?
Ateliér se nachází v příjemném okolí části Sariyer. Výhled na Bospor, rybí trh opodál…děti jezdící na tříkolkách na miniaturních zahrádkách. Domeček je čistý a úhledný, Diana zjevně uplatňuje „matematiku“ i do způsobu života a práce. Menší obrazy visí na zdech, větší stojí jako vojáci u zdí. Dostávám kávu a mluvíme nad obrazem inspirovaným nedávnou návštěvou Sýrie. Ukazuje mi skicy inspirované starým Damaškem. Ve svém skicáři si pravidelně zakresluje cokoliv, co ji inspiruje. Prakticky čímkoliv, co má kdy zrovna k dispozici.
Ptám se na dojmy ze Sýrie. „V Aleppu a dalších místech, jsem našla soukromá místa plná ticha, mešity, zákoutí.“ Tohle všechno je součástí příjemné malby (detail viz níže). „Proč olej“, ptám se a mazlím se pohledem se všemi štetci a paletami. Na stole okole leží zpoloviny vymačkané tuby… „Olej umí reagovat krásně se světlem, což akryl neumí…“
Jak vybíráte barvy, které použijete? „Podvědomě, nevolím si předem, jak budou věci vypadat, je to výsledek mojí vlastní zkušenosti, je to souhra energií…někdo jiný, by si třeba odnesl rozdílný zážitek. Je to proces, je to selekce pocitů. Pokud se vracím k onomu místu později, zůstají jen ty podstatné (esenciální) emoce… Je to také matematika obrazu, na kterou lidé zapomínají. 3D svět a jeho odpověď, abstraktní proces, to mne vzrušuje.“
Jaká je Vaše struktura obrazu? „Jak jsem řekla, je to matematika. Používám svůj skicář pro zachycení detailů, které mne oslovují… je to konverzace. Konverzace s obrazem.“ Naše konverzace je přerušena tlumeným smíchem. Snažím se ji přesvědčit, že má mluvit „teoreticky i dále“. Diana je pobavena mojí přímočarostí. „Dodávání dalších vrstev do obrazu, to není jen záležitost současnosti, ale nabalují se na ně veškeré dřívější prožitky.“
Co je Vaší inspirací? „Inspirace (zamyslí se), malba je plná výzev, je to výzva jak zachytit určité energie. Hledání neustále nové inspiraci může být problém…dosáhla jsem určitého bodu, kdy můžu tvořit bez ohledu na požadavky okolí, je to hra…nikdy se nenudím…je to můj způsob vyjadřování…kompromisy se mnou nikdy moc nefungovaly. Ráda vytvářím malé i velká plátna…nemohu dělat jen něco konkrétního, dělám, co chci..“.
„Pohyb dovnitř obrazu a ven… to je vzrušující, lidé mohou reagovat nepřeberným množstvím způsobů.“ Takže nakonec jsou všichni spokojeni, viďte… „Ano, je to tak, jak to má být. Každý si vybere svoji cestu, jak na malbu zareaguje a to je polovina toho dialogu s divákem.“
Dále mluvíme o jejích plánech do budoucna. Diana Page hodně přemýšlí o tom, kam patří, jaký je její vztah s její rodnou zemí, a jak si Jihoafrickou republiku už navždy nese v sobě. Je vidět, že zásadní roli v jejím rozhodování bude mít rodina a nalezení nového vztahu k domovině. Istanbul je a bude její zásadní láskou. Na velkém množství obrazů vidím jeho rušné uličky, davy lidí a lodě. Snad budu jednou svědkem její velké výstavy, o které s nadšením mluví.
V malbách vidím řeckou mytologii, dvorky syrských domů předělaných na restaurace, ale také moderní budovy v čtvrti Levent (Istanbul). Všechny „vrstvy“ zážitků a barev. Je to krása.
Více o Dianě Page na:
www.dianapage.co.za
http://dianapage.wordpress.com