Můj pátý měsíc

Autor

Mám za sebou velice aktivní měsíc. Dokázala jsem spoustu nového a spoustu nového se děje i v mém blízkém okolí. Čím dál víc se dokážu prosadit, zintenzívněla jsem a rozšířila svůj hlasový projev. Mé zájmy se kvapem rozrůstají. Rozrůstám se nejen sociálně a duševně, ale i tělesně, dá-li se to tak říct. No, posuďte sami.

Lékaři a zdraví

Opět jen jednou u paní doktorky, a to na druhou dávku ďobanců. Zas to bolelo jako čert, ale řvala jsem kratší dobu. Zajímalo mě, co si pak mamka s paní doktorkou povídaly. Prý ještě jednou za měsíc, a pak na dlouho klid. Teplotu jsem měla jen malinko zvýšenou, zvládli jsme to tentokrát bez léků. Nevím přesně, jestli se to týká zdraví, ale občas mě svědí obličej. Mamka se pak trápí a přemýšlí, co jedla. Dá mi přitom pár kapek Fenistilu a za chvíli je klid. Jo a bylo mi naváženo 6,8 kg.

Novinky

Rostou mi vlasy. Každý, kdo mě vidí po delším čase je překvapen. Jsou celkem husté a tmavé. Rostu i tělesně, jak jsem už naznačila. Košík jsme tedy odvezli a taťka mi smontoval velkou postýlku se žbrdlíkama. To je prostor, to je výhled! A je dobrá i chuťově, již jsem ji okusila. Okusuji i další věci, baví mě třeba PETlahev, kterou mi mamka vyčlenila na hraní. Nebo papírová plenka (dosud jsem žužlala jen látkové). Pusinkovač už při přebalování nosí pravidelně dvě. Jednu pro mě na hraní, druhou mamce na přebalení. Jako do košíku, nevejdu se už ani do koupací vaničky. Nově se tedy čvachtám v klasické vaně v koupelně, jen na lehátku. Krásně si tam vždycky zakopu a zacákám, je to bžunda. Dalším pohybovým novinkám jsem nakonec vyhradila celý odstavec, je jich totiž spousta.

Pohyb

Hned na začátku měsíce jsem ve věku 4 měsíců a pěti dní poprvé sama na rovné zemi zvládla otočení na bříško. To bylo něco! Okamžitě jsem to začala pilně trénovat, takže do týdne už byl ze mě profík, co nepotřebuje pět pokusů k otočení, ale zvládne to napoprvé, bez zapomenutí ruky pod tělem. O pár dní později následovalo i otočení zpátky na záda. Užitečná věc. Nemusím se k této činnosti dovolávat pomoci a otáčím se dle libosti. Na bříšku se pak zvedám na rukou, pokud potřebuji. Hodně času tak trávím na bříšku nebo různým přesouváním a točením. Dokážu už se dostat z místa A do místa B. Pokud tedy nejsou tato dvě místa příliš mnoho vzdálená. Jo, abych nezapomněla – za to jsem sklidila velké ovace – už si umím dát palec od nohy do pusy! Asi je to nějaká zvláštnost, protože to bylo velkolepě oslavováno a foceno.

Sourozenectví

S Pusinkovačem nalézáme nové společné zájmy. Například si spolu už samostatně hrajeme, z čehož má mamka radost. Oblíbená činnost je, že Pusinkovač něco tvoří – maluje, stříhá, hraje si s vláčkama nebo autama – a já ho nadšeně pozoruju. Nebo když hrají s mamkou hry jako pexeso, domino nebo člobrdo – to je pokoukáníčko! Ještě si u toho požvykuju nějakou hračku a jsem spokojená jako miminko, jak se říká. Pusinkovač má pro mě novou přezdívku. Říká mi teď “ďolíčku“, prý protože ho mám na tváři. Já to neviděla, tak mu musím věřit. I když si nejsem zcela jistá, co přesně to je. Zato už vím, co je stesk. Pusinkovače jsem týden neviděla, byl izolován v druhé části bytu. Párkrát se na mě přišel zdáli mrknout, ale nesměl mě mazlit. Obrečel to. Prý marodil, tak snad už to víckrát neudělá.

Zábava

Poznávám nové hry, mezi mé aktuálně nejoblíbenější patří letadýlko. Buď mě mamka zvedá jen tak na rukou, nebo si mě dá vleže na nohy a létá se mnou. To mám radostí papulu otevřenou a vejskám. A ještě mi k tomu s Pusinkovačem zpívají: „Kdo to tady lítá? Naše Růželína!“ Bu-bu-kuk hra zůstává v mém repertoáru, dokonce si už sama přetáhnu plínku přes obličej, a pak čekám, až někdo „kukne“. Konečně jsem také dostala do ruky nějakou hodnotnou literaturu. Zatím mám k dispozici tři knihy. Jsou teda gumové, ale aspoň se dobře žvýkají. Přežvejkla už jsem je několikrát, jedna je o hračkách, druhá o strojích (začínám dědit po Pusinkovači) a třetí o zvířátkách. Čtení mě bude bavit. Baví mě stále i žužlání, co se mi dostane do ruky, ožužlám.

Je mi pět měsíců

Jak jsem oslavila páté měsíčniny? Tancem! Mamka mě držela ve vzduchu jako letadýlko, Pusinkovač mě chytil za ruce a už jsme trsali. Je to jen můj pocit, nebo toho zažívám každým měsícem víc a víc? A takhle to bude postupovat pořád? A je k něčemu to, že strkám kolena pod tělo? Co přesně znamenala ta radost našich i Pusinkovače, když pořád mluvili a mluví o „domě“? Mám spoustu otázek, těším se, že na ně časem naleznu odpovědi.

Hezký zbytek prázdnin!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na