Letos jsme si užily skvělý týden dovolené v Itálii. Počasí se vyvedlo a mé holčičky jsou bohatší o nový, pěkný zážitek. A tím je kamarádství s italskou holčičkou. Teď trochu po pořádku.
Většinou trávíme svoji rodinnou dovolenou již v červnu. Ani letošní rok nebyl výjimkou, i přes některé nepříznivé události, které naši rodinu postihly. Předprázdninový pobyt v zahraničí má několik výhod. Menší počet turistů, příjemné letní teploty, které však nejsou tropické a více vyhovují dětem a v neposlední řadě i ceny bývají příznivější.
Ubytování jsme měly v patrových apartmánech, před kterými byly předzahrádky a malý prostor, které děti využívaly ke svým hrám. Mé děti většinou ke hrám míčovým. Již první den měly obecenstvo, přibližně stejně starou holčičku z Itálie. Byla ubytována s rodiči přímo naproti našemu apartmánu. I když se holčička ještě do společné hry nezapojila, navázala s mými dcerami první kontakty máváním, čímž někdy vznikaly dosti bolestivé situace, protože mé dívky se díky nově vznikajícímu kamarádství nesoustředily na hru a míč od bratra je někdy nalezl nepřipravené.
Následující den si již italská dívka dodala odvahu a zapojila se k mým skotačícím dětem. Pocit odvahy jí možná dodala společnost jejích dvou malých italských přátel, kteří tam byli s ní. Bylo příjemné pozorovat, jak se tlupa šesti dětí honí za balónem, bylo příjemné pozorovat jejich elán a radost ze hry. Hra všechny bavila a to i přes jazykovou bariéru, která jim nedovolovala sebemenší slovní kontakt. Když jim síla a energie nedovolila pokračovat v zábavě, ukazovaly si na prstících svůj věk. Mé holky ukázaly šest a čtyři prstíky, a Katja, tak se nová italská kamarádka jmenovala, prstíků pět.
V průběhu dovolené si holky hrály každý den. Většinou v podvečerních hodinách, ale stávalo se i to, že jsme se všichni potkali u bazénu. Zde zkoušely společně plavat, házely si míčkem ve vodě, dokonce se i podělily o svačinku. V případě, že si chtěly něco ukázat, popadly se za ruce a společně docházely k objektu jejich zájmu. S jejími rodiči jsme se zdravili čau, či úsměvy. Holky si místo pozdravu většinou pouze zamávaly.
Moc se mi líbilo, že mám společenské holky, které si našly milou kamarádku, i když kamarádství trvalo pouhý týden. Bylo příjemné pozorovat, jak dětské hry a společná vůle dokáže odbourávat jazykové rozdíly. Další klad tohoto krátkého přátelství bylo to, že holky poznávají přirozenou cestou, že svět nejsou jenom Čechy a že existují i jiné řeči než ta naše.
Jsou to krásné situace, když jsou si lidé nebo děti sympatičtí na první pohled. Bohužel občas se vyskytují i opačné situace. I tuto situaci jsme na dovolené zažili. Aktérem byla opětovně má čtyřletá dcerka.Větší děti byly v moři a já jsem na ně dohlížela se břehu, zatímco Lucka sbírala ve vodě mořskou trávu a řasy. Chtěla si jimi totiž ozdobit panenky. Jak se procházela v mělké vodě, následoval ji přibližně stejně starý klučina. Lucka změnila směr, kluk také. A znova. Klouček ji prostě pronásledoval. Lucka již nevěděla, kam by před ním utekla a nakonec našla útočiště u mě, kam si hoch netroufal. Po chvíli opět vstala a chtěla se opět pustit do sběru vodních darů a hoch se ji chystal znova pronásledovat. Nakonec zasáhla klukova matka a Lucka opět nosila „krásné“ ozdoby pro panenky.
Jestli Vás udivuje, že se u nás sbírají řasy a mořská tráva, tak podotýkám, že sběru mušliček od letošního roku neholdujeme. Ba právě naopak. Ty, kterými jsem měla doma ozdobenou koupelnu, mi holky sebraly se slovy: „Mami, oni jsou živé a pro život potřebují moře. Musíme je vrátit mořské víle“. Jistě uznáte, že po tomto argumentu jsme loňské mušličky vrátily do moře a letos se nesbíraly.
Úvodní foto: pixabay.com