Je jaro. Někdy se na nás sluníčko nádherně usmívá a posílá nám svými teplými a laskavými paprsky hřejivý pocit a nesmírnou pozitivní energii. V městech, ale někdy už i bohužel na větších vesnicích si přes smog a výfukové plyny pocházející z aut, autobusů i nákladních vozů a jiných popojíždětel jarní krásu zcela neužijeme. Proto jsem ráda, když mi někdy vybude trocha času a užívám si nádheru probouzející se přírody v tichém a pokojném lese.
Zjara jsou krásné hlavně listnaté stromy, kterým raší nové, světle zelené lístky. Líbí se mi především vznešeně majestátní a po většinou mohutné duby, které v lesích nelze pro svoji krásu přehlédnout, krásné jsou ale i jehličnaté modříny, které shazují každý podzim své jehličky a každé další jaro se obléknou do nového zeleného hávu. Je okouzlující pozorovat jejich světle zelené koruny oproti modré obloze a slunci. Je krásné sledovat sluneční svit, který prosvítá lesem a dopřává nám téměř pohádkovou podívanou.
Za nejkrásnější považuji lesy zrána či navečer. Platí zde totiž přímá úměra – čím méně lidí zahlédnu v lese a o to víc uvidím lesních zvířat. Občas mi přeběhne přes cestu hbitý zajíc. Nedívá se napravo ani nalevo a peláší. Snad si hledá něco k snědku či snad již s plným žaludkem pádí do své nory nebo jiného úkrytu.
Nejednou jsem spatřila srnky. Pásly se na mýtině u lesa a vůbec mě nespatřily. Pásly se tiše a klidně, jen občas se rozhlédly po okolí, to, aby se ujistily, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Měla jsem štěstí, vítr vál směrem od nich, a tak mě dlouhou chvíli zůstala nespatřena a mohla jsem si vychutnávat nerušený, idylický moment.
I sojka, straka nebo strakapoud jsou občas k spatření. Nebo je k poslechu ptačí zpěv. Jen se někdy zkuste zaposlouchat a rázem se Vám vypaří všechny starosti z hlavy. Ptáci si také z ničeho nelámou hlavu a nic je netrápí. Žijí si volně a spokojeně inu, jako ptáci.
I pohled na lesní pěšiny, mýtiny i palouky stojí za to. Vše rozkvétá. Jsou vidět něžné bílé sasankové kvítky, nezřídka se objevují v lesích i na lukách léčivé, sluníčkově žluté podběly, vůní na sebe upozorňují fialkové kvítky fialek, výjimečně zahlédnu i plicník lékařský. Ve větších shlucích jsou na loukách k zahlédnutí i nenápadné světle modré kvítky ladoněk, které nás při bližším prozkoumání oslňují svoji něžnou krásou.
Jaro v lesích voní, zpívá, prozpěvuje, a hlavně zlepšuje náladu a duševní rozpoložení. Užijte si krásné a prosluněné jarní dny!