První den festivalu jsem měl možnost navštívit projekci filmu Monstri, původem z Rumunska. Zaujala mě na první pohled jeho synopse:
Dana a Arthur jsou manželé téměř deset let. Tvoří zdánlivě dokonalý pár; pochybnosti, boj s vnitřními démony i odlišné potřeby se však neodbytně derou na povrch během 24 hodin, kdy sledujeme jejich kroky v ulicích Bukurešti. S velkou mírou empatie zrežírovaná vztahová studie, dotýkající se společenských tabu, patřila k nejvýraznějším debutům letošního Berlinale.
(Oficiální text KVIFF)
Promítání se uskutečnilo v kinosálu místního kina Čas.
Film začal poněkud zajímavě. Je rozdělen celkem do tří částí, první a druhá je ve formátu 4:3, začátek třetí pak ve čtverci 1:1 a nakonec využívá 16:9.
První část se mohla jevit jako inspirovaná filmem Jima Jarmusche (o kterém v našem festivalovém okénku ještě uslyšíte) „Noc na zemi“, kvalitativně se mu dle mého však ani nepřiblížila. I pokud beru v potaz, že se jedná o debut, je to jeden z těch slabších, které jsem měl v životě tu čest vidět.
Film nebyl naprostý propadák, to ne. Dokonce mohu s hrdostí říci, že jsem alespoň, jakožto většina osazenstva sálu, neusnul.
Bohužel to však bude patřit na seznam filmů, které si ani neponesu dlouho v paměti, ani se na něj nebudu chtít podívat znova. Průměrné manželské drama s předvídatelnou zápletkou i dialogy.
Avšak naprosto nejzajímavější byla první část, která se odehrávala celá v taxíku společně s nevrlým taxikářem, kterého nebaví jeho práce a otravným sousedem, který veze svou neskutečně otrávenou manželku k porodu. Tato část trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Byť tato tři čtvrtě hodinka utekla dosti pomalu, musím říct, že jsem se nenudil. Poutavé záběry, vcelku propracované scény a především, úžasný herecký výkon jak manželky (Judith State) tak i ne zcela přívětivého, avšak nakonec velmi empatického taxikáře (Alexandru Potocean). Na druhou stranu, vás tato zajímavá část poněkud nabudí na něco, co nepřijde.
Druhá část se točí ohledně interního souboje, který v sobě svádí její manžel. Pokud bych řekl, že mě postelová scéna v nějakém filmu šokovala, bylo by to spíše kladné hodnocení. Zde, bohužel, tomu tak není. Jedná se spíše o šok z absurdity. Následně se dovídáme, že tato druhá část se příběhově odehrává jen chvíli před tou první. Pojícím prvkem je zde telefonát mezi Danou a Arthurem.
Ve třetí části se naši hrdinové spolu konečně setkávají. Interní konflikt se snaží držet napětí mezi nimi, které však pouze ústí v jakousi tichou domácnost, která je tak nezáživná, že už začínáte sledovat hodinky, kdy vlastně film skončí. Konec nám navíc neukazuje prakticky žádné vyústění.
Dovedu s jistotou říci, že nedokáže zamrzet asi nic víc, než kdy má film v kině téměř neslyšný aplaus, ze kterého navíc srší nejistota. Film není propadák, ale zase ani žádná bomba. Nazval bych ho tedy průměrným a dal mu známku 5/10. Tu si u mě navíc získává převážně první částí děje, která byla, jak jsem řekl, velmi poutavá.
Jsem zvědav, co na mě bude čekat další dny.
V plánu na zítřek jsou snímky: Yesterday – Danny Boyle, 2019, Spalovač mrtvol (HD remaster) – Juraj Herz, 1968 a Zabíjení – Shinya Tsukamoto, 2018
Budu se na vás těšit opět zítra u našeho dalšího festivalového okénka.