Je léto, vrcholí doba dovolených, což souvisí s možností poznávat cizí kraje, hlavně nádhernou přírodu, ale i místní zvyky a především si, alespoň na chvíli odpočinou od všedních povinností a starostí. Naše pětičlenná rodina ráda podniká túry v majestátních a velkolepých evropských pohořích, s radostí a mnozí z nás i velmi úspěšně, sportujeme a na oddech volíme teplá, nejlépe sluncem prozářená moře či čisté alpská jezera. Abychom dokázali zahrnout všechny naše vysněné aktivity a zároveň nezruinovali rodinný rozpočet, jezdíme na dovolenou autem a nocujeme v kempech.
Letos jsme nejprve navštívili Lichtenštejnsko. Lichtenštejnsko je knížectvím, jehož hlavním městem je Vaduz. Knížectvím nazýváme druhy vlády států, v jejíž čelech stojí kníže. Kromě Lichtenštejnského knížectví, bychom v současné mapě Evropy našli ještě dva suverénní státní celky se stejným vládním zřízením, a to Monako a Andorru. Lichtenštejnsko patří k nejmenším státům Evropy, jeho rozloha činí pouhých 160 km², a je šestým nejmenším státem světa, sousedí se Švýcarskem a Rakouskem, úředním jazykem je zde němčina.
Ráno jsme, po celonoční jízdě, dorazili do kempu. Do jediného kempu, který se území knížectví nachází a nalézá se zde v třetím největším městě – Triesen. Naštěstí již jen trochu mží a déšť, který nás zkrápěl od německého města Regensburg, je již minulostí. Za současného počasí mne téměř rozesměje hláška milé paní recepční, která nám poukáže na volné, dle jejích slov krásné a povětšinou slunečné místo. Platí se předem, oficiální měna je zde švýcarský frank, ale eura jsou zde také akceptovány. Děti od 15-ti let platí stejnou taxu jako dospělí. Stavíme stan a po dlouhé cestě si dopřáváme zaslouženého odpočinku. Počasí se zatím rapidně rychle mění, po dešti není ani památky a slunce ozařuje okolní svět a otepluje stan na téměř nesnesitelnou teplotu.
Po občerstvení, a hlavně doplnění tekutin, vyrážíme na výlet do hlavního města Vaduzu. Udržovaná, mírně stoupající cesta nás vede nádhernou, opečovávanou krajinou, ve které obdivujeme nejen kopcovité krásy Lichtenštejnska, ale i horskou scenérii sousedícího Švýcarska, které je odsud doopravdy co by kamenem dohodil.
Klikatě vlnící se cesta nás dovádí k hlavní dominantě Vaduzu, potažmo celého Lichtenštejnska, ke knížecímu hradu a zámku se stejným názvem jako hlavní město – Vaduz. ( Nebo naopak. Nejprve zde stál hrad Vaduz, po kterém bylo pojmenováno město.) První zmínka o hradu pochází již ze čtrnáctého století, o cirka dvě stě let později je ve válkách částečně zbořen a průběžně je opravován (dostavován). V průběhu času měl různá využití, sloužil jako kasárny i jako vězení, nyní je sídlem panovnické rodiny. Pobývá zde i panující kníže Hans-Adam II, který je zastoupen dědičným princem Aloisem z Lichtenštejnska a neprovádí se zde žádné prohlídky pro veřejnost.
