Někdo má radši bramborový, někdo houskový, někdo zbožňuje karlovarský… Dneska budeme řešit ten asi nejčastější a nejklasičtější pro českou kuchyni – houskový, kynutý. Někdo ho umí odjakživa, někdo se ho naučí v deseti (naše šéfkuchařka), někdo ve čtyřiceti a někdo se ho nenaučí nikdy. Knedlíkářům patří kuchařsky obdiv.
A jak už to znáte, naše šéfkuchařka je sama o sobě originální, stejně jako její recepty a stejně jako jejich zaznamenávání. Tento recept byl zapisován během první přípravy knedlíku a toto rodinné dědictví jí bylo předáváno od její babičky, skvělé kuchařky. Nedivte se, že recept neobsahuje vejce, není to chyba, jde opět kvůli bráchově potravinové alergii o variantu jídla i pro něj bezpečnou.
Hrubá mouka pokojové teploty (400), osolit dokola, rozhrnout, doprostřed špetku cukru, 1/3 droždí rozdrolit do cukru. Hrnek mléka (vlažného), nalít na droždí. Čekáme na kvásek (+- 10 minut). Zpracujeme do hladka do koule, pomoučníme. Přikrýt: utěrka a polštář a šup k topení. Po 1/2 hodině hnout, 2x větší rozměr. Voda na knédle SLANÁ! Vytvoříme dva válečky, necháme 10 minut (15) odpočinout. Vložit a přikrýt a 10 minut pod pokličkou mírně vařit. Pak otočit a dalších 10 minut. Když jdou ven, propíchnout vidlí.
A takhle nějak to vypadalo v průběhu knedlíkové lekce:
DOBROU CHUŤ!
No supr! Šikulka!
bylo to pod odborným dozorem a na dvě várky: babička předvedla jeden krok, pak ho Růženka zopakovala se svými surovinami. a tak postupně celý postup… jsou to obě holky šikovný.
No, to že jako osolit, rozhrnout, rozdrobit, plus, mínus deset minut a pak propíchnout vidlí?
To má Růženka strašně moc šikovné ručičky. Kynutý knedlík je vyšší dívčí a ona ho má krásně kyprý a na rozdíl ode mě, se jí ani nedrobí. Asi půjdu do učení 🙂
řekla bych, že „čekání na kvásek“ je těch deset minut. kdyžtak se zeptám, až přijde ze školy :))