Minule jsme vás seznámily s logopedií a poruchami řečí všeobecně. Teď navážeme prvním dílem logopedického seriálu, který nám přiblíží podrobněji jednotlivé poruchy, jejich příčiny i projevy. Dozvíte se v něm i jak postupovat, když se tyto poruchy objeví. Seriál pro nás připravila paní doktorka Monika Šulistová z Logopedické ambulance (http://www.logopedie-sulistova.cz/). A budeme se s její pomocí snažit bořit mýty o tom, že logopedie jen napravuje výslovnost „r“ a „ř“.
Koktavost, balbuties, zadrhávání. Všechny tyto pojmy označují poruchu plynulosti řeči. Dříve byla koktavost považována za neurózu. Dnes se předpokládá, že vzniká následkem traumatu u disponovaného jedince. Připouští se i dědičný původ koktavosti. Nezanedbatelné jsou vnější vlivy, ke kterým patří negativní vlivy výchovy doma a ve škole, či psychotraumata.
Balbuties je nejtěžším druhem narušené komunikační schopnosti.
Primárně jde o narušení plynulosti řeči způsobená křečemi svalstva dechového, hlasového, artikulačního a dyskoordinací jejich činností při mluvení. Plynulost mluvené řeči je přerušována svalovými křečemi. U lehkých forem se porucha projevuje opakováním prvních hlásek slova, či opakováním první slabiky několikrát po sobě. U těžších forem je řeč tlačení – dítě nám chce něco říci a nejde to. Příznaky nejsou patrné jen na samotné řeči, ale jsou přítomné změny vegetativní a emocionální např. Pocení, červenání, napětí svalstva obličeje a krku. Současně je narušena i obsahová stránka řeči. Dítě se vyhýbání slovům, které jsou pro ně obtížně vyslovitelné. Příznaky na řeči jsou tedy od minimálních příznaků až po nápadné křeče, které znemožňují komunikaci vůbec. Mimořádně nebezpečné je pokud se dítě v důsledku těchto obtíží začne vyhýbat komunikaci vůbec.
Balbuties většinou vzniká náhle bez zjevných příčin. Prvním kritickým obdobím pro vznik koktavost je období okolo 3 roku. Poruchu plynulosti řeči vzniklou v tomot období považujeme za vývojově podmíněné související s rychlým rozvojem řečových dovedností a stále nevyzrálou koordinací artikulačních orgánů. U velké části dětí příznaky po nějaké době odezní. Přetrvávají – li příznaka déle než 3 měsíce doporučuji konzultaci s logopedem či pediatrem, který odborně zhodnotí projevy dítěte a případně doporučí zahájení logopedické terapie.
Druhým krytickým obdobím pro vznik koktavosti je období kolem 7 roku, často vázané na vstup dítěte do školy. Pravděpodovná příčina vzniku je vztahována k radikální změně režimu dítěte a vázána na náročnost nového – školního prostředí.
Mezi další vlivy, které mohou způsobit balbuties jsou negativní vlivy prostředí, zejména rodinné prostředí. Mohou zde působit rozliční činitelé od příliš přísné výchovy, výchovy s přísnými tresty či perfekcionalistická výchova, příliš starostlivá výchova. Na druhé straně i příliš volná, zanedbávající výchova, rivalita mezi sourozenci, nejednostná výchova, konflikty v rodině ( např. rozvod, alkoholismus, drogová závislost ) můžou být příčinou zadrhávání.
Upozornila bych i negativní vliv nesprávně vedené bilingvální (dvojjazyčné) výchovy, jako možnou příčinu vzniku koktavosti.
V období těžkostí vývoje řeči dítě za problémy v řeči nekáráme, nevysmíváme se mu, nenutíme ho k opakování slov nebo vět. Dítě netrestáme, současně ani na jeho obtíže v řeči neupozorňujeme. Dítě vždy trpělivě vyslechneme, dáme mu dostatek prostoru na vlastní vyjádření.
U dětí by se měl rodič zaměřit na úpravu životosprávy dítěte. Dát dítěti dostatek odpočinku, prostoru pro hru. Rodič by měl v řečových pokusech dítě podporovat, dát mu dostatečný protor k vyjádření sebe sama. Současně by měl dbát na všestranný rozvoj řeči dítěte. Snažit se zapojovat dítě do všech rodinných, školních i mimoškolních činností. Ale nikdy dítě k veřejnému projevu nenutíme. Má- li samo zájem, nikdy jej nevylučujeme. Pro balbutika je řeč citově náročnou situací. Problémy s řečí se prohlubují v zátěžových situacích ( např. při zkoušce ve škole, přiveřejném projevu ). Většinou se porucha plynulosti řeči neprojevuje při zpívání, recitaci, nebo při mluvíní si samo pro sebe. Šance na úplné odstranění koktavosti je nízká, i když s věkem se porucha většinou zlepšuje.
Na závěr bych doporučila navštívit logopeda a problémy v řeči konzultovat. Doporučí Vám vhodné přístupy k dítěti a navrhne možnosti terapie k odstranění, či potlačení příznaků poruchy.