Filípkovi a Růžence už táhne na 5,5 a 2,5 roku a užívají si letní prázdniny plnými doušky. Po prvním opravdovém školkovém roce staršího brášky jsou opět pořád spolu a řádí jako praví RaFani. Vyrazili na Vysočinu, na chatu, jezdí na výlety, cáchají se ve vodě, užívají si kamarády a zdolávají kratší i delší cesty na kolech. Ale teď už předejme slovo přímo jim.
Hned na začátku prázdnin jsme si dali velkou společnou rodinnou dovolenou. Vyrazili jsme do čistočisté přírody na Vysočinu a tam jsme si celý týden v polodivočině užívali partu osmičlenné dětské party. Od loňska dorostli i ti nejmenší, takže všichni se stali pojízdnými, ať už na kole, odrážedle nebo malé motorce. Chodili jsme do lesa za skřítky, kterým jsme obnovili jejich zbořené bydlení a oni nám tam pak nechávali vzkazy a dárečky. Lezli jsme na skály, jezdili na lodičkách, navštívili statek se zvířaty… Denně jsme jedli minimálně dva nanuky, bylo dost vedro. Párkrát i zabouřilo, jednou fakt hodně, to jsme pak měli úplně mokrou louku. Jedli jsme většinou venku, kde jsme se i myli a skoro každý večer byl táborák. Doma jsme si pak po návratu museli pár dní zvykat na to, že na záchodě se vlastně splachuje. Byla to divočina se vším všudy!
Další prázdninový velký výjezd byl taky do přírody, tentokrát do chaty v habrovém lese. Chodili jsme na procházky po lese, na vyhlídku, na maliny, na houby, do tunelu, dělali táborák… Podívali jsme se i do nedalekého města, ale celkem rychle a radostně jsme brzy utekli zase zpátky do zeleně. Trochu i pršelo, tak jsme se věnovali i domácím hrám, které jsme přesouvali volně i na verandu. Taky jsme si křídama nakreslili silnice až na ochoz a měli tak pěkně dlouhou dráhu na ježdění autíčkama. Byl s náma několik dní i malý kamarád Vojtíšek a ten byl z aut nadšený. Venku jsme pak pokaždé hledali klacky, abychom měli turistické hole s různorodým použitím. Na chatě bylo blaze, asi se tam ještě do konce prázdnin vydáme.
Zbytek prázdnin trávíme v domácím prostředí s tím, že jezdíme na menší výlety, za zvířátkama, na návštěvy za přáteli a stejně tak návštěvy k nám. Protože většinou jezdíme autem, tak si dost užíváme výlety autobusem, to je jízda! Napětí při čekání, a pak ta jízda vysoko nad silnicí a s přehledem, no super! Okoukli jsme kladenské Medvědárium, ještě se možná vydáme za medvědy do Berouna. Autobusem, samozřejmě.
Na zahradě nebo doma divočíme podle počasí a chuti: modelujeme, kreslíme, pískujeme, kloužeme se, tunelujeme, koupeme se… Nově se i houpeme (dostali jsme dřevěnou houpačku, a když už jsme se o ni příliš hádali, dala nám mamka z kuchyně „minutku“, takže se střídáme po třech až pěti minutách). Hrajeme si taky samozřejmě s kocourem Pepém, který je vždycky po spaní k mazlení, ale jak je domazlen, tak začíná lovit. Hračky, kytky, provázky, myši, ptáky, nás… Jinak k našim oblíbeným hrám patří: hra na nákup, na výlet nebo na piknik, kdy si sbalíme potřebné věci a vyrazíme jako nakupovat, výletovat nebo piknikovat. Ségra se slušně rozmluvila, což je jistě i díky našim slovním výměnám, kdy třeba řešíme „Čí je mamka/nanuk? Moje/můj!“ A může to být třeba i nanuk, který jsme si zrovna „jako“ koupili. Taky si rádi hrajeme s baterkama pod dekou.
A ještě pár našich – vašich oblíbených frků:
Mamka volá, že snídaně je na stole. „Znělo to, jako že máme namazáno.“ Informuje chlapec sestru.
Bratr má sklon k dramatičnosti: „Au! Mě kouslo klíště!“
Když se hochovi kape do očí, holčička dodá: „Já nemuším, já mám djavý.“
Hrají si na doktora, děvče coby doktorka přikládá bratrovi stetoskop: „Dáchej, dáchej víc!“
Pozorují kocoura při „hře“ a starší řeší: „Jaktože ještě ten pták žije, když už nemá ocas?“
„My nic, my muzikanti!“
Přejeme Vám krásný zbytek prázdnin, šťastné cesty tam i zpět a samé bezva zážitky!
Vaši RaFani
