Jak se doma nenudit II.

Autor

Před časem jsem tady psala o tom, jak jsem se chtěla naučit kreslit (zde). Pokud Vás zajímá, jak jsem si vedla v pokračování kurzu, tak tady jsou mé další „pokusy“. Opět dílka nejsou dokonalá, jsou tam chyby, o kterých vím. Ale teprve se učím, tak je, prosím, omluvte.

První kurz byl určen pro začátečníky. Tento druhý je zaměřen na to, abychom se naučili portrét. Jak si možná vzpomínáte, první část kurzu jsme ukončili okem, a okem opět začínáme. Tentokrát z jiného úhlu pohledu. Musím říct, že se mi dobře kreslilo, dokud nedošlo na řasy. Ještě to pořád není ono. Nejsou přirozené, vím to, snad se to časem poddá.

Jako další úkol jsme se učili kreslit vlasy. Zkoušela jsem třikrát, než se mi to zdálo jakž, takž, dobré. Nejdřív rovné vlasy v copu. To ještě šlo. Sice je to zdlouhavé, ale nakonec se to povedlo. Ta hrůza teprve přijde v přespříští lekci.

A tento týden si zkoušíme nakreslit portrét holky, s poněkud problematickou pletí. Jak jsem to zvládla, posuďte sami!

Teď přijde ten těžký úkol. Kreslíme vlnu, kudrnu nebo jak to mám nazvat. Ještě, že lektorce ke splnění úlohy stačila výseč. Ale našli se i takoví, co nakreslili celou hlavu! Při vrstvení a stínování jsem výkresem otáčela podle potřeby, aby se mi to lépe dělalo. Musela jsem si na výkres udělat značku, abych věděla, kde je spodní strana, tak jsem se v té kresbě ztrácela. Výseč jsem nakreslila, ale s vypětím všech sil.

Další týden, a opět to nebylo jednoduché. Portrét stařenky, na kterém se naučíme kreslit vrásky. Zase stačila jen výseč okolo oka. Ale tentokrát jsem se pochlapila a zvládla jsem celou podobiznu!

Úkoly se měly týden, co týden, co do náročnosti, stupňovat. Ale tentokrát jsme se s dcerou Ivetkou shodly, že to bude lehčí, než minule. Máme nakreslit mladou slečnu s dokonalou pletí. Kreslila se nám oběma moc dobře.

Jako poslední úkol jsme dostali tři portréty, z nichž aspoň jeden si máme vybrat a nakreslit. Já jsem si zvolila malého chlapečka. Moc se mi líbil. A skvěle se kreslil. Dcera dokonce zkoušela nakreslit svého synka Lukáška. Moc se jí to povedlo.

Tak jsme pronikli do tajemství portrétu. Jenže mým původním záměrem bylo, že jsem se chtěla naučit kreslit zvířata. Přemluvili jsme Kláru, ať nám ukáže, jak na to. Tak na zkoušku jsme dostali nákres, kde je část hlavy kočky a psa, ať si zkoušíme srst. Všichni něco nakreslili, a já to ani nedokončila. Kreslení srsti je opravdu zdlouhavé. Nemám na to čas ani trpělivost. Už jsem zjistila při portrétu, že mi to kreslení celkem jde. Ale jakmile dojde na obočí, řasy, vlasy, a jakékoli chlupy i srst, tak doteď celkem povedenou kresbu dozajista zkazím. Takže jednou jsem napsala, že z mých zvířat mám tak šanci nakreslit maximálně želvu, protože ta žádné chlupy nemá. Nebo ještě lépe. Raději budu zvířata chovat, než kreslit!

2 comments

  1. Je neuvěřitelné, kam jsi se posunula od předchozího článku. Mým mistrovským kouskem, u kterého jsem se zasekla, je domeček a kočička v předklonu, což mám v repertoáru už od školky. Náš nejsttarší se mi směje, že tohle je můj výtvarný odkaz budoucím generacím 😀

    1. Sati, jestli máš čas a chuť si dokázat, že kočička a domeček nejsou u Tebe konečná, tak směle do toho, a synovi vytřeš zrak! Sedne si z Tebe na zadek, až uvidí, co dokážeš!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *