Vánoce miluji. A myslím, že celá naše rodina. Abych vás seznámila trošku s jejími členy. Já mamka, manžel a dvě dcery. Kromě nás žijí v domě mí rodiče. Mám ráda i ty přípravy: pečení cukroví, chystání jídla i výzdobu domu. Shánění dárků. Mám radost, když vymyslím a koupím něco, v co doufám, že bude to pravé překvapení pro někoho z nich. Vždy nakupuji s předstihem, a pak když je balím, představuji si, jak asi jsem se trefila. A jak se na to budou tvářit obdarovaní. Těším se, jestli budou nadšení nebo je jen normálně přijmou? Ještě je musím rozdělit na první a druhou nadílku. To pochopíte za chvíli.
Bohužel už posledních pár let se nescházíme u štědrovečerního stolu všichni. Nepomohl ani starodávný zvyk, že se o Štědrém večeru mají svázat řetězem nohy od stolu proto, aby rodina zůstala pohromadě. Starší dcera poté, co na začátku krize přišla o práci v místě bydliště, odešla do Prahy. Proč zrovna tam? Odjela nejen za výdělkem, ale i za svou láskou. Má štěstí, že sehnala práci ve svém oboru, která ji navíc baví. Pracuje jako prodavačka v řetězci PET Center (je to zverimex). Prodejna se nachází v obchodním centru. Ani přes Vánoce nedostane delší volno, aby mohla přijet domů. Mají otevřeno ještě na Štědrý den. První svátek mají volno, ale na druhý už otvírají.Takže štědrý večer tráví s rodinou přítele. Nějaké dárky jim pošlu poštou, aby měli pod stromečkem něco od nás.
My prožijeme Vánoce jen s mladší dcerou a jejím přítelem. A aby to starší nebylo líto, tak to řešíme takhle: Někdy v lednu si pak oni i my bereme týden dovolené a prožíváme u nás Vánoce číslo 2. Přijíždějí v pondělí k večeru. Hned v úterý si uděláme Štědrý den. Sejdeme se všichni – my, obě dcery a jejich partneři. Téměř všechno je stejné, jako by to bylo doopravdy. Snídáme vánočku a cukroví. Na zlaté prasátko jsme nikdy nevěřili. Po celý den si pouštíme pohádky, ty nesmí chybět. K obědu hrachovka. Když vyjde první hvězda, večeříme řízky z kapra a bramborový salát. Po večeři ovoce, opět cukroví. Pak zazvoní zvoneček a vrcholem večera je nadílka. Po nadílce u nás, jdeme nadělovat k mým rodičům. Tento den se od opravdového Štědrého dne liší pouze tím, že nejdeme na půlnoční.
Na druhý den simulujeme první státek vánoční. K obědu máme tradičně kachnu. Poprvé mi to všechno připadalo zvláštní, ale už se to stalo tradicí. I manžel si to chválí. Dvoje vánoce přece nemá hned tak každý. A nejen to. Na pátek zase naplánujeme Silvestra. Pozveme pár přátel, posedíme, povykládáme. Přitom pojídáme jednohubky, obložené chlebíčky a jiné dobroty, co jsme si předtím připravili. Zapíjíme dobrým vínkem a užíváme si to. O půlnoci bouchneme šampaňské, ale nepřejeme si do nového roku, to ne. Pak jdeme ven, ale na ohňostroj bychom dnes asi čekali marně. Místo toho vypustíme lampióny štěstí. Pozorujeme, jak letí, až nám zmizí za obzorem. Přitom si každý něco přeje. Je to romantika. Dokonce se najdou i takoví (z práce), že nám pošlou milou esemesku ke krásnému prožití Štědrého dne a v pátek nám přejí vše nejlepší do nového roku. Je to taková recese. Týden uteče jako voda a už se zase musíme loučit.
Úvodní foto: pixabay.com