K životu patří i konečná. Kromě velkolepého startu v podobě porodu, úžasného průběhu se všemi výhrami, prohrami, remízami, s pastelovými barvami i nudnou šedí, čeká nás moment, kdy si uvědomíme, že jsme v cíli. Na konci.
Odchod může být nečekaný a rychlý nebo pomalý, dlouhý. Nikdo předem nevíme, jakou podobou, kdy a z jakých příčin nás překvapí nebo k němu přirozeně krůček po krůčku dojdeme. Není na nás, abychom si vybrali, které kapitoly Života stihneme dopsat a jaké už třeba nedopíšeme…
V čase, kdy z našeho života zbývá sotva hlt nebo poslední kapka, i tehdy potřebujeme někoho, kdo nás doprovodí. Člověka nebo tým lidí, kteří s námi prožijí finální životní krůčky a pomohou nám je zvládnout, pomohou nám přijmout pravdu a s citem nás třeba dovedou do fáze, kdy s klidem přijmeme vše, co nás čeká a čemu se nevyhneme. Umírání.
Hospic
Hospic je když…
Pro svůj dnešní článek jsem si dovolila oslovit a požádat o rozhovor paní ředitelku olomouckého Hospice na Svatém Kopečku Mgr. Janu Vážanovou.
Paní ředitelka mi s ochotou olomoucký hospic představila.
Hospic na Svatém Kopečku…
„Hospic na Svatém Kopečku je nestátní zdravotnické zařízení, které bylo zřízeno Arcidiecézní charitou Olomouc v objektu bývalého Poutního domu na Svatém Kopečku. V současné době již osmý rok poskytuje péči těžce nemocným ( převážně s onkologickou diagnózou).“
Těžce nemocní a umírající…
„Do hospice jsou příjmáni nemocní v terminálním a preterminálním období života, to je doba zhruba šesti posledních měsíců života. To znamená v době, kdy těžká nemoc pokračuje, jsou vyčerpány možnosti, které současná medicína nabízí, léčba již neúčinkuje a je nutné tlumit bolest a poskytovat nemocným kvalitní ošetřovatelskou péči po celých 24 hodin.
Do hospice jsou příjmáni nemocní bez rozdílu věku (starali jsme se také o 2,5 letou holčičku, 19 letou dívku a další nemocné mezi 20 a 30 roky). Převažují však nemocní, kteří jsou starší 70 let. Pacienti jsou do hospice přijímáni na základě žádosti, kterou vyplní rodina a jejich ošetřující lékař. Na základě této žádosti je možnost přijetí posouzena lékaři hospice a pak už se domlouváme s rodinou a ošetřujícím lékařem na datu přijetí do hospice. Obvykle je doba přijetí velmi krátká a můžeme vyhovět skoro všem nemocným, kteří jsou k přijetí indikováni.“
Jaké zdroje hradí hospice…
„Péče v hospici je hrazena z více zdrojů. Asi 55% nákladů pokryjí platby ze zdravotního pojištění. Protože jsme zařízení na rozhraní zdravotní a sociální péče, tak žádáme také dotace ze sociální oblasti. Ty pokryjí asi 15% nákladů. Pacienti si připlácejí za nadstandartní služby hospici (většina pokojů je jednolůžkových, kde může s nemocným nepřetržitě pobývat někdo z jeho blízkých, každý pokoj má vlastní sociální zařízení, je tam televize, malá lednice, telefon). Dále je pro ležící pacienty k dispozici koupelna s hydraulickou vanou. Platba klientů pokryje asi 10-15% nákladů. Zbývající finanční prostředky se snažíme získat z různých cílených dotací, grantů, od sponzorů a dárců.“
Hospic z pohledu ředitelky…
„Já jsem nastoupila jako ředitelka hospice před více, než osmi lety, v květnu 2002. Bylo to ještě v době, kdy byla dokončována rekonstrukce budovy hospice. Byla jsem se podívat v hospicech, které v té době již fungovaly a připravovala jsem vše na zahájení provozu Hospice na Svatém Kopečku. Objednávala jsem zařízení, s ředitelem Arcidiecézní charity Olomouc jsme přijímali pracovníky a s jejich pomocí jsme se potom podíleli i na konečném úklidu a přípravě k přijetí prvních pacientů.
Hospic na Svatém Kopečku byl slavnostně otevřen koncem listopadu 2002. Musím se přiznat, že jsem v té době neměla úplnou představu, co všechno bude práce v hospici představovat. Jen jsem z vlastní zkušenosti věděla, že takové zařízení je velmi potřebné.
Moje maminka byla také onkologicky nemocná, ale to bylo ještě v době, kdy v naší republice hospice nebyly a já jsem vlastně neměla možnost s ní prožít poslední období života. Myslím, že pro nejbližší rodinu je velmi důležité doprovázet svého blízkého v tomto těžkém období.
Při své práci nyní nejsem v úplném kontaktu s nemocnými a jejich rodinami. Setkávám se s nimi ve společných prostorách hospice, při různých aktivitách, které pro ně připravujeme. Ale přímá péče o nemocné je hlavně na lékařích, zdravotních sestrách a ošetřovatelkách. Ti jsou denně u lůžka. Dosti často se ale potkávám s příbuznými, kteří se na mě obracejí a často mi vyprávějí své životní příběhy.“
Nejtěžší…
„Někdy je až neuvěřitelné, jaké osudy a komplikace postihnou jednu rodinu. Pro většinu z nich je nejtěžší vyrovnat se s tím, že odchází ze života jeden z jejich nejbližších lidí. Snaží se pro něho udělat v takových chvílích vše, aby se cítil dobře. Stejně tak i personál hospice.“
Konečná…
„Hospic je zařízení, kde většina pacientů dožije svůj život. Ale tím naše starost o jejich blízké nekončí. Pokud potřebují, sociální pracovnice jim pomůže a poradí, jak postupovat po úmrtí. Jsou příbuzní, kteří se do hospice vracejí a znovu si připomínají chvíle, které v hospici prožili a vzpomínají na své blízké s personálem hospice. Pro všechny pořádáme také dvakrát za rok Setkání a vzpomínku na zemřelé v hospici. Pozveme rodiny na toto setkání, kdy je sloužena mše za zemřelé a potom je malé pohoštění, kdy společně povídáme a vzpomínáme na všechny, kteří v hospici zemřeli.“
KONTO, na které je možné přispět:
43-6322140257/0100 KB Olomouc
http://www.hospickopecek.caritas.cz/index.php?str=titul
Děkuji paní ředitelce Mgr. Janě Vážanové za cenné informace o hospicové péči, za přiblížení své práce a za čas, který do našeho povídání vložila.
Hospici na Svatém Kopečku přeji dostatek finančních zdrojů k provozu, dostatek kvalifikovaného empatického personálu a bezproblémový chod.
„Člověk se má podobat svíčce, která se stravuje tím, že svítí…“ (sv. Augustin)
Všem
Přeji hodně světla na cestě…
Úvodní foto: pixabay.cz