Máme doma Lucinku

Nevím, kdy se narodila, nevím tedy, kdy slaví své narozeniny, ale vím, kdy slaví svátek. Ten den jsme si ji přinesli domů. A koho? No přeci naši Lucinku! Malé morčecí mláďátko. Může mít kolem 3 měsíců, je celá černá, jen pár pramínků takové rzi má na sobě. Něco mezi rzí a mezi blond.

A proč jsme se rozhodli pro malou morčátkovou kamarádku? Doma bez zvířátka je sice čisto, klidno, ale nezáživno. Kdysi jsme měli džungarské křečky. Ty však dlouho nevydrží a s jejich odchodem jsem se zařekla, že již nikdy nepořídím do našeho krcálku zvířátko. No a odříkaného chleba největší krajíc, že? Kamarádka a její rodina si pořídili pejska. Mají jorkšírka Timiho. Je to takový malý diblík. Spí s holkama v posteli, objevuje různá zákoutí v bytě, prozkoumává pelíšek a v něm své hračky a sžívá se s rodinou.

Vítek by chtěl domů nějakou kočičku nebo i pejska. Pořád ještě čteme z knihy O pejskovi a kočičce. Kočičku ani pejska pořizovat nehodlám. Jen představa že musíte jít vyvenčit psíka, nesmíte zapomenout vzít sáček na jeho bobíky, úplně se vidím jak v každém počasí zdrhám s pejskem ven. Pejska jedině k baráku a na dvůr! Kočičku zrovna tak.

Pro morčátko jsme se rozhodli proto, že je větší než džungarák a menší než kočka. Vítek tohoto zvířecího kamaráda bude umět chytnout, aniž by nechtěně ublížil. U malého křečka si nejsem jistá, že by zvládl pevně uchopit, aby křeček nezdrhl a přitom mu nepochroumat tělíčko. Morčátko žije ve dne, vítá vás zvědavým pohledem, vydává zvuky, ví, jak zapůsobit aby dostal nějakou mňamku. Morče je chytré zvíře. Aspoň to mám vyčtené z různých diskuzí.

Představovala jsem si, že zajdu s Martinem do zverimexu, okouknu mláďátka a jedno si vybereme. Kdepak!! Většinou byla mláďátka v karanténě, protože byla malinká a tudíž neprodejná. V jednom zverimexu měli dokonce chromá mláďátka, kde jedno vůbec nepřibíralo a druhé se motalo dokolečka, údajně mělo skřípnutý nerv. Chudinka.

Zverimexů jsme objeli hodně. Martin nedal a trval na dalších a dalších obchodech, opravdu chtěl koupit mazlíčka. Až v jednom velkém obchodě byla morčátka vhodná k prodeji. A dokonce cena nebyla až tak vysoká! V jednom obchodě chtěli 240kč, tu jen 95kč. I stelivo, krmné směsi a seno bylo v dobré ceně. Morčátko si vybral Martin pohledem. Okamžitě se mu zalíbilo. Já trvala na samičce. Později jsme se dozvěděli, že toto byla jediná samička 😉 Nakoupili jsme tedy seno, stelivo, krmnou směs, flašu na pití a morčátko. Při prodeji jsme byli poučeni, co jí dávat na baštu, jaké stelivo a co nedávat. Také upozornění, že si morčátka nedovedou vytvořit vitamín C a tak jim céčko poskytovat ve stravě.

Až úplně na závěr přišly dvě paní prodavačky a smutným tichým hlasem dodávaly, jestli prý by mne hooodně mrzelo, kdyby samička byla březí! UF. Takže jak to vypadá, koupili jsme si jedno morčátko, ale můžeme se rozrůst. A vadí nám to? Nevadí! Jsem si jista, že miminka morčátků rozdáme dobrým lidem a když ne, můžeme přijít do zverimexu a tam jim je odevzdat. Už jsme se napůl domluvili.

Pokud jste dočetli až sem, prosím o pár rad od vás pro nás. Určitě už kdokoli z vás měl morčátko doma. Na co nesmíme zapomenout kromě vitamínu?? Jak se stříhají drápky? Co morčátkům nedělá dobře? Jak často krmit? Mně se zdá, že ta naše slečna má výtečný apetit. Nejraději má seno a okurku! Nepohrdne mrkvičkou, jablíčkem a starým chlebem. Jen tu krmnou směs nějak moc nevyhledává. A taky napáječku ignoruje.

PS: Vítek neměl tucha, že budeme mít zvířátko. Nechali jsme ji v bedně a já poslala Vítka uklidit LEGO. Viděl bednu, uviděl Lucku a začal couvat. „Co to je? Nějaké zvíře nebo co!“ To byla jeho reakce. Pak prý že tu byl Ježíšek a už mu dal dárek. Nedal si to vymluvit. Ze zvířátka má radost, krmí, hladí a dokonce asistuje při mytí výběhu. Kéž mu to vydrží!