Zdravím všechny psy, psomily a, i když kočky nemusím, kolega Pepé je výjimka, takže vrtím na pozdrav i jemu. Od posledně se toho dost změnilo, tedy myslím hlavně to, že se naplno rozjelo jarnoletní psočasí, což je tedy alespoň pro nás psy poněkud rozdováněné období. Tak především se radikálně změní naše psí literatura. Že psi nečtou? Tak pozor, na to jsme dost hákliví! Jsme výbornými a plodnými spisovateli a hlavně také vášnivými čtenáři. Zatímco lidé tomu říkají „značkování“ mi takhle píšeme a když pak jde kolem těch míst jiný pes, může si to očucháním přečíst.
Abych se ale vrátil k té změně čtiva. Zatímco přes zimu jsou to většinou nějací ti Psohlavci , Temno, Hunger Games a podobně pochmurnější kousky, jakmile se začne oteplovat, najednou začnu narážet na Romea a Julii, Petra a Lucii i Hynka, Viléma nebo Jarmilu. Romantika na nás zkrátka číhá na každém rohu i patníku a v těch chvílích se začítám tak intenzivně, že mě musí i odtáhnout, abych se na tom místě nezaseknul na celý den. Nemůžu si ale pomoct a po každé procházce mám načteno tolik lovestory, že jsem z toho celý zfanfrňelý a nemůžu přestat myslet na všechny ty krásné feny, které jsem ten den přečetl.
Protože jsem ale pes činu, rozhodl jsem se, že své toužení právě v činy proměním. Běžně bývám na procházkách v lukách puštěný a vzdálím se jen tak, abych se na pokyn své smečky mohl kdykoliv vrátit k nim. Podezřívají mě sice, že se držím blízko, protože se bojím, že je ztratím, ale tak to není, chci jim jen udělat radost a ukázat, že jsem poslušný pes, na kterýho je zkrátka psoleh. Jenže… Před pár dny jsem si prostě přečetl zprávu, které se nedalo odolat. Milostné psaní! A pro mě! Vyčíhal jsem si chvilku, nabral rychlost a utíkal za svým srdcem. Co bylo pak, si ale s dovolením nechám pro sebe. Po návratu jsem se samozřejmě nesvěřil nikomu, pouze má panička poznamenala směrem k páníčkovi: „Ten si určitě švihnul. Podívej na ten jeho blaženej výraz.“ Nevím sice, co je „švihnout si“, ale je fakt, že mi bylo celkem jedno i to, že jsem za svůj útěk dostal za uši.
Na světě je ale spousta krásných fenek, a my psi nemáme tak nějak v krvi věrnost jedné feně, protože celou svou dávku věrnosti vyčerpáme na svou smečku. Není proto divu, že se zkrátka otočíme úplně za každou, která projde kolem. Bohužel mě páníčci drží zkrátka, a tak často dojde pouze na to toužení. Jako nedávno. Jak jste si jistě všimli na vlastní srst (lidi teda spíš na vlastní kůži), teploty začínají povážlivě růst a už bylo i několik dnů, kdy bylo i přes 30 psutňů. V těchto dnech mi moje černá barva tak trochu vadí, a i když nerad plavu, nakonec jsem byl rád, že jsem letos už párkrát skončil v rybníku. A k jednomu rybníku, u kterého jsme strávili celý den, přišla i ONA. Kdybyste jí viděli! Byla krásná, vypadala hodně jako já. Jen jsme si stihli očuchat patřičná místa a už nás rozdělili. Ovšem pouze na dohled, a tak jsem ji mohl neustále sledovat. Nespustil jsem z ní oči celý den. Matně si vzpomínám, že na mě moje smečka mluvila, nabízela jídlo i pití, ale já vše ignoroval a upřeně zíral pouze na NI. Blíž už jsme se k sobě sice nedostali, ale i tak to byl krásný, romantický den a JEJÍ obraz si uchovávám v hlavě pro dlouhé večery.
Jaro a léto jsou zkrátka nádherná období, a tak i vy si jich náležitě láskyplně užijte. Milujte se a množte a zase příště na naPSAnou.