Přijmete pozvání na kávu? A nebude to jen tak obyčejná kavárna. Začnu ale pěkně po pořádku. Občas potřebuju zajet do Opavy. Ať už něco vyřídit na úřadech nebo nakoupit. To se vždy domluvím s dcerou, aby mě tam čekala. Nejdřív vyřídím vše potřebné. Pak prolezeme obchody, nakoupíme co jsme chtěly, někdy si uděláme i nějakou radost pro sebe. A pokud ještě máme čas, tak zajdeme na kafíčko. Doteď jsme chodily nejraději do jedné určité kavárny…
… a tam mají v nabídce pařížskou kávu. Znáte to? Pařížská káva je něco jako vídeňská, s kopcem šlehačky nahoře, jenže vídeň je s bílou, kdežto paříž s čokoládovou. Ta nám moc chutná, není k ní třeba už žádný zákusek. Výborná hnědá šlehačka ho bohatě nahradí. Jenže když jsme byly nakupovat naposled, tak mi dcera sdělila, že byla s kámoškami v jiné kavárně, kde by se mi mohlo líbit. Ano, proč nezkusit něco nového? Samozřejmě jsem tam chtěla jít. Těšila jsem se, co mě asi může ještě překvapit.
Je to první kočičí kavárna v Opavě! Přišly jsme tam a bylo téměř plno. Akorát na nás čekala dvě poslední volná místečka u stolečku. Tak jsme se usadily, a už jsme se rozhlížely, kde jsou kočičky. Některé pospávaly ve svých košících a pelíšcích, jiné posedávaly na parapetech, vystlaných dekou. Ale nejsou to ty obyčejné čičiny, co má každý doma. Jsou to krásné exempláře mainské mývalí kočky, toto plemeno je největším plemenem kočky domácí na světě. Mají je tu v černobílém zbarvení , jedna je rezavobílá. A dvě kočičky jsou plemene ragdoll. Ty jsou tady v barvě siamských koček, tzn. hnědé stínované. Všechny jsou nádherné, naživo je vidím poprvé.
Popíjíme skvělou kávu a pozorujeme i ostatní hosty. Jsme tu v době, kdy už skončilo vyučování, a je to znát. Je tu spousta lidí s dětmi. Kupodivu se i děti chovají celkem tiše. Na stolech jsou letáky s pravidly, jak se chovat ke kočičkám, a že ony jsou tady doma, kdežto návštěvníci jsou na návštěvě. Jeden bod mě pobavil: „Nebuďte spící andílky“. Pak je tu ještě jeden letáček. Na něm se všechny kočky představují. Je jich celkem šest. Každá má svou fotografii, a je u ní krátká charakteristika : Jak se jmenuje, jak je stará, co má nejraději. Některé jsou si dost podobné, takže tipujeme: Vedle na křesle spí Zorro, anebo je to Winnie? Později se zeptáme obsluhy, kdože nám to vlastně dělal společnost?
Kavárna je určitě přínosem. Ve městě každý nemůže mít doma zvíře, tak lidé rádi zajdou sem. Kočičky se chovají decentně, drží si odstup, nikomu se necpou na klín, ale pohladit a podrbat se nechají. Pokud někdo nechce, vůbec se jich nemusí dotknout. Spíš opak je však pravdou. Pokud jim chcete něco dát, tak jídlo od stolu nebo dokonce donesené z domu není dovoleno, ale poprosíte obsluhu, a oni Vám ochotně pár granulek pro ně donesou. Taky jsme požádali o pamlsek. Nevím, jak se to stalo, ale nabídli jsme jedné, co byla u našeho stolu, a najednou se seběhly všechny! To byla přehlídka kočičí elegance!
Do kavárny se sice vchází po schodech, avšak mají tu i bezbariérový přístup. Přišly dvě slečny, tedy jedna přijela na vozíčku. Dopravili ji sem výtahem, číšník jim hned pomohl. Spící kočičku i se židlí trošku posunul, a slečnu na vozíčku zaparkoval ke stolu tak, aby dosáhla a mohla si případně pohladit spící kočku. Přestože kavárna zahájila svůj provoz 12. 9. 2015, už se o ní zřejmě ví, a je velmi oblíbená, protože tu bývá často plno. Takže je lepší, místa si předem rezervovat. Jmenuje se příhodně: „9 životů“.
I když nemají v nabídce tu naši oblíbenou pařížskou kávu, zřejmě budu častým hostem. Volím raději přítomnost koček, a kávu si dám sice jinou, ale taky moc dobrou. Samozřejmostí je zde k jakékoliv kávě neperlivá voda zdarma a kostička čokolády jako dezert. K tomu všemu milá a příjemná obsluha. Nedalo mi to, a musela jsem se pochlubit v práci, že jsem byla na kávě v 1. kočičí kavárně v Opavě. Mnozí byli z toho nadšení, tak jako já, a říkali: „Díky za tip, tam si taky zajdem.“