Podle dění tu na Rodině 21 to vypadá, že lednovou krizí procházím sama, neb tady to žije. Vychází zde jeden hezčí článek za druhým. Všichni jsou plni síly, energie a odhodláni v novém roce naplnit své sny a očekávání. A já jsem schopná si jen uvařit kávu a udělat si čas si Vás v klidu přečíst. Žádná předsevzetí si nedávám, neb jsem léty prověřená neplnička. Po povánočním kalupu a stresu přecházím do podivného zpomaleného rytmu a nějak víc a víc se uchyluju k zimnímu spánku. Do všeho se nutím, míň se hýbu, zato víc spím a namísto dostavení kýženého odpočinku, přichází podrážděnost a nespokojenost. Včera na mne na netu blikla zpráva, že je právě nejkritičtější den v roce a varovali, abychom nepodléhali skepsi a beznaději.
Aha…nejsem v tom sama, ale můžu si za to sama. Jsem líná a spoléhám na to, že mne neuklizená povánoční výzdoba navodí klid. Kdepááák, žádná světýlka už v lednu dušičku nerozsvítí. A tak jsem se konečně nakopla. Byť mi bylo ještě neopadajícího stromečku líto, zavelela jsem a celá rodina se dala do povánočního úklidu. Všechno musí pryč. A ono to funguje, s pořádkem přichází i klid do duše. Proto jsme my ženy vesměs pořád tak neutěšené a neklidné. Kdyby mi někdo řekl, že můj neklid se schovává v šesti krabicích vánočních dekorací, nevěřila bych. Ale ono to není jen v těch krabicích, platí ono staré známé „dělání, dělání, všechny smutky zahání“. A jak jsme v tom kolotoči a je za námi něco vidět, přichází radost. Najednou je ve vás zase ohromná chuť a baví vás se pouštět i do projektů, které oddalujete, a moc se vám do nich nechce.
Takže já teď obcházím naše lůžko ze všech stran a měřím a špekuluji, natahuji se a zkouším, jaký ideální rozměr by měly mít, naše nové vyvýšené záhony. Postel mi tak simuluje výšku záhonu a já přicházím na to, že 40 cm stačí bohatě, jinak neuzvednu ani konev. Co vám budu povídat, celá rodina je z mého znovuzrození nadšená. Ale člověk prostě potřebuje pracovat, aby byl šťastný. Jen na to musí přijít sám a ne být do všeho kopán a hnán. Omlouvám se tedy mému muži a dětem, že je nenechávám v myšlenkách, ale kopu je do skutků, ale štěstí čeká za rohem.
Záhony, vyvýšené, ty bych chtěla taky. Ale to až na jaře :)))) Teď bych si ráda pořídila vyšší postel. Roky přibývají..a vyší postel, ale i záhony, by přišly vhod.
Jo a s depkou…s tou jsem se také setkala. Ale…bude jaro a i depky zalezou 😉