Ach ten leden náročný

Autor

Podle dění tu na Rodině 21 to vypadá, že lednovou krizí procházím sama, neb tady to žije. Vychází zde jeden hezčí článek za druhým. Všichni jsou plni síly, energie a odhodláni v novém roce naplnit své sny a očekávání. A já jsem schopná si jen uvařit kávu a udělat si čas si Vás v klidu přečíst. Žádná předsevzetí si nedávám, neb jsem léty prověřená neplnička. Po povánočním kalupu a stresu přecházím do podivného zpomaleného rytmu a nějak víc a víc se uchyluju k zimnímu spánku. Do všeho se nutím, míň se hýbu, zato víc spím a namísto dostavení kýženého odpočinku, přichází podrážděnost a nespokojenost. Včera na mne na netu blikla zpráva, že je právě nejkritičtější den v roce a varovali, abychom nepodléhali skepsi a beznaději.

Aha…nejsem v tom sama, ale můžu si za to sama. Jsem líná a spoléhám na to, že mne neuklizená povánoční výzdoba navodí klid. Kdepááák, žádná světýlka už v lednu dušičku nerozsvítí. A tak jsem se konečně nakopla. Byť mi bylo ještě neopadajícího stromečku líto, zavelela jsem a celá rodina se dala do povánočního úklidu. Všechno musí pryč. A ono to funguje, s pořádkem přichází i klid do duše. Proto jsme my ženy vesměs pořád tak neutěšené a neklidné. Kdyby mi někdo řekl, že můj neklid se schovává v šesti krabicích vánočních dekorací, nevěřila bych. Ale ono to není jen v těch krabicích, platí ono staré známé „dělání, dělání, všechny smutky zahání“. A jak jsme v tom kolotoči a je za námi něco vidět, přichází radost. Najednou je ve vás zase ohromná chuť a baví vás se pouštět i do projektů, které oddalujete, a moc se vám do nich nechce.

Takže já teď obcházím naše lůžko ze všech stran a měřím a špekuluji, natahuji se a zkouším, jaký ideální rozměr by měly mít, naše nové vyvýšené záhony. Postel mi tak simuluje výšku záhonu a já přicházím na to, že 40 cm stačí bohatě, jinak neuzvednu ani konev. Co vám budu povídat, celá rodina je z mého znovuzrození nadšená. Ale člověk prostě potřebuje pracovat, aby byl šťastný. Jen na to musí přijít sám a ne být do všeho kopán a hnán. Omlouvám se tedy mému muži a dětem, že je nenechávám v myšlenkách, ale kopu je do skutků, ale štěstí čeká za rohem.

One comment

  1. Záhony, vyvýšené, ty bych chtěla taky. Ale to až na jaře :)))) Teď bych si ráda pořídila vyšší postel. Roky přibývají..a vyší postel, ale i záhony, by přišly vhod.
    Jo a s depkou…s tou jsem se také setkala. Ale…bude jaro a i depky zalezou 😉

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *