Apríl v březnu

Autor

Je březnové ráno. Prší. Oblékáme se tedy přiměřeně počasí a chystáme se vyrazit za povinnostmi všedního dne. Starší dcerka si připravuje i deštník, ale již zbytečně. Za krátký ranní čas, který jsme věnovali ranní hygieně a snídani, březnové počasí změnilo svoji uplakanou tvář a my vyrážíme do krásného prosluněného dne. Starší děti odcházejí do školy, my s manželem do práce, s malou zacházkou do školky, kterou navštěvuje naše nejmenší.

Lucka se do školky těší. Cestou poskakuje jako rozradostněné kůzlátko a všímá si světa kolem sebe. Najednou se zeptá „jé, co to je?“ a ukazuje na malý záhonek, který lemuje část cesty. „To už vyrážejí tulipány a narcisy“ vysvětluji. „Jaro máme za chvíli“ dodávám, „však víš, že už nám kvetou sněženky i petrklíče“, dokončuji svoji myšlenku celkem zbytečně, protože několik sněženek Lucka již stihla natrhat a darovat svojí nejlepší kamarádce.

Jaro je za chvíli (letos první jarní den připadá na 20. března) a je to i znát. Nejvíce na této roční době oceňuji kromě příjemného oteplení fakt, že se dny příjemně prodlužují a místo žárovek trávíme více času na přírodním světle a občas i na životodárném sluníčku. Krásnému žlutému sluníčku chybí síly potřebné k oteplení stále ještě zimního vzduchu, ale prozařuje svět svojí krásnou, optimistickou barvou. Ve slunečních parscích jsou krásné i doposud holé větve stromů, stále ještě neopadané hnědé listí dubů se jako zázrakem barví do zlatého hávu. Sluneční svit dodává lidem tolik potřebný optimismus, novou životní sílu a elán, který je zvláště v předjarním i raně jarním období tolik potřebný.

Po příjemně prosluněné cestě do práce již nemám tolik času všímat si počasí, ale i tak mně sluníčko za oknem těší svojí přítomností.

Odpoledne vyzvedám holky ze školky a družiny. Obě holky jsou z krásného dne nadšeny a mně dělá maličko problém udržet je správně oblečeny, protože slunce ani odpoledne nehřeje dostatečně na to, aby holčičky odkládaly své bundy. Před družinou se potkáváme s maminkou Pétiny spolužačky a holky s námi smlouvají, protože si společně chtějí hrát i odpoledne.Po-té co obě školou povinné kamarádky slíbí, že nejprve udělají úkoly, jsme domluveny a já si odvádím všechny tři děvčátka domů. Po rychlé, ale ne odfláklé domácí přípravě spěchají děvčata na zahradu. Na zahradě si krásně hrají a já je pozoruji z okna při přípravě večeře.

Přichází maminka dceřiné kamarádky, odmítá kávu a praví: „musíme co nejrychleji domů, za chvíli budou padat trakaře.“ Návštěva rychle odchvátala. V pravý čas. Obloha se velmi zamračila a nemá to co to dělat s večerním stmíváním. Světla stále kvapem ubývá a za chvíli je skoro půlnoční tma, kterou bičuje prudký, nepříjemný vítr. Velmi se ochladilo. To paní Zima, která se nechce tak snadno vzdát své vlády, nám posílá pravou zimní chumelenici. Hustě sněží a vane studený zimní vítr. Po krátkém, asi dvacetiminutovém návratu zimy opět vykukuje sluníčko a my vykukujeme ven, abychom zjistily, jaké škody udělala krátká smršť. Vše je v pořádku a my vidíme, jak si večerním, nyní již křišťálově průzračným vzduchem nerušeně pluje horkovzdušný balón.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na