Mámo, mami, maminko…

Autor

Psali jste někdy přání na Den matek? Kupujete předtištěné a jen se podepíšete? Nebo pošlete sms, mail, zatelefonujete? Donesete květinu a bonboniéru, pokud tedy zrovna nedrží dietu? Vybíráte dlouze dárek na míru, aby se při pohledu na něj zasmála či dojala? Nebo své matce blaho nepřejete? Umíte své poCity vyjádřit? Je vaše láska bezpodmínečná?

Mámo,
i když to asi bude bolet pořád, stejně si na tebe tenhle den vždycky vzpomenu. Někdo se mi diví. Sice se někdy ptám, proč jsi mě neobjala, když jsem to potřebovala, proč jsi mi nepofoukala odřené koleno a proč jsi nám nedávala pusu na dobrou noc. Ale dneska aspoň vím, že dokážu mnohé. Umím se postarat sama o sebe. Umím bojovat za sebe i za svoje děti. Umím se za ně prát. Za to na ně nevztáhnu ruku, i kdybych měla sebevětší chuť to udělat. Nikdy jim neřeknu, že mě nemají otravovat. Nikdy nepošlu svého prvňáka, aby vyzvedl brášku ve školce a počkali na mě, až večer přijdu domů. Nikdy je nezapomenu obejmout, i když to zrovna nepotřebují. K puse na dobrou noc přidám i pohádku. I když je někdy strašidelná, pořád je to jenom pohádka, kde dobro zvítězí. A v realitě je ochráním vlastním tělem. Přesto věřím, že z nich nebudou srabi, přestože já jsem tak silná a soběstačná vlastně hlavně díky tobě. Vidíš, mám důvod ti děkovat. A lidé kolem mě se tomu přesto stále diví.

Tvá dcera.

Mami,
zapomněla jsem u tebe tu modrou kostkovanou utěrku! Je to moje oblíbená, hrozně dobře saje a ty se teď špatně sháněj. Tak ne že ji budeš vnucovat sousedce nebo ségře, je fakt MOJE a vyzvednu si ji příště. Posílat ji ale nemusíš, zase tak závislá na ní nejsem 🙂 Martínek cestou domů blinkal, říkala jsem, že už mu nemáš přidávat, je jako nezavřenej. Já vím, že tvojí svíčkovou miluje, ale právě proto je pak škoda, když skončí mně za krkem, nebo v pangejtu. Ty knedlíky byly bezvadný, já se je asi takhle nikdy nenaučím, díky, žes nám je ještě dala domů do zásoby! Pozdravuj taťku a příště se hoduje u nás a neprotestuj, ať si taky někdy užiju role hostitelky 😉 Jo a hezký Den matek, však víš, že vím, že víš!

Tvá dcera.

Maminko,
vždy jsi mi byla inspirací. Vždy jsem si přála být tak trpělivá, vždy jsem si přála mít dostatek času na všechny dětské otázky, ač byly vyřčené po tisící. Je neuvěřitelné, jak jsi dokázala pečovat o domácnost, o nás – děti, tatínkovi denně připravovat teplé večeře a nikdy při tom neztrácet úsměv. Náš domov byl jako oáza klidu a lásky, jako starý romantický film, jako nebe na zemi. Bylo to jen jako? Možná to bylo jinak, protože moje vzpomínky jsou už mnoha lety bez tebe zamlžené, ale vždy, když cítím vůni čerstvě umleté kávy, tak si na tebe vzpomenu, zavřu oči a vidím tě před sebou. Kéž by jednou mé děti měly takové vzpomínky na mne…

Tvá dcera.

P.S.
Mámo, mami, maminko… Stejně tě budu držet za ruku, až mě budeš potřebovat. Budu s tebou do posledního dechu. A až tu nebudeš, budou mi strašně chybět tvoje slova, rady, pohlazení, usměrňování i spílání…

A jak by vypadal váš dopis mámě, mamce, mamince..?

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na