Nejsem jen prácemilovná, ale moc ráda si s lidmi také povídám. A pravidelně se mi stává, že se při masírování dozvím velice zajímavé věci… Každý se potřebuje čas od času vypovídat. Poslouchám, komu je po svátcích malé oblečení, divím se, který manžel zahýbá a např. i takové zpravodajství, že bude nekonečná zima… Lidi dovedou vyplivnout tak neskutečné jobovky, ale i nesmysly! Některé zaručené zprávy z hlavy okamžitě vyhazuji, protože by mi blokovaly prostor pro moje prachobyčejné úvahy.
Nedávno mě poprosil o masáž mladý pán, na pohled těžký intelektuál, bílý límeček, pečlivě složený kapesníček. Čekala jsem rozhovor na úrovni, což se splnilo. Zřejmě jsem opravdu vzbudila v mladíkovi důvěru, protože povídání brzy tématicky stočil od svých bolavých zad směrem k srdci – ke své přítelkyni.
„Víte, ona je skvělá a báječná, ale rozčiluje mě, že strašně málo dodržuje pitný režim. Byla by tak krásná, kdyby víc pila!“
Než jsem se stačila zeptat, jak si svůj půvab dotyčná hyzdí, pán pokračoval: „Na nohou a na zadečku má samý ďolíček, přitom, kdyby nepodceňovala přísun tekutin, žádnou celulitidu by mít nemusela. A kdybyste viděla její obličej! Kolem očí se jí rozbíhají nevzhledné vrásky. Často své přítelkyni domlouvám, ale ona si nedá říct. Mohla by být více atraktivní, jen kdyby myslela na takovou banalitu, jakou je pravidelné pití.“
Intelektuál mluvil jako kniha a já přitom vduchu odpočítávala počet šálků čaje, které přes den sama vypiji. Docházelo mi, že občas pitný režim také zanedbávám a pánovy přítelkyně mi začalo být soucitně líto. Vždyť on by ji měl jako svou budoucí manželku (jsou prý už i zasnoubeni) vidět jako tu nejkrásnější a ne jí vyčítat a s odporem počítat vrásky v obličeji a ďolíčky na nohou.
Bylo potřeba, abych se k tématu také vyjádřila: „No, povím vám, tohle není vůbec tak jednoduché, jak mi vyprávíte. Takové návyky mají většinou svůj prapůvod už hluboko v dětství. Vzpomínám si, že jsem nosila k sváče na základku mnohdy jen chleba. Nějaký pitný režim? Kolikrát ho nahrazovalo pouhé jablko! První sklenku tekutin jsem měla většinou až u oběda. Dejte ruku na srdce, v době našeho dětství se na tekutinách ještě takhle nebazírovalo. A když se člověku nevštípí něco hned od mala… Jak tak na vás koukám, hádám, že budeme jedna věková kategorie.“
Pán se najednou podivně změnil. Cítila jsem tu změnu pod rukama. Jeho uvolněné svaly se napnuly a lehkost konverzace rázem ztěžkla. Zmohl se jen na neurčité: „Děkuji vám za názor.“
Následovala trochu trapná odmlka. Masáž po chvilce skončila, můj klient se roztržitě oblékal, límeček si upravil jen tak hala bala a ve dveřích mi k nashledanou prozradil svůj nápad: „Došlo mi, že musím začít sám od sebe, měl bych víc pít.“Usmála jsem se a pánovu poznámku jsem jaksi nepochopila.
Docvaklo mně to až večer. On se celou dobu masáže díval na moje certifikáty, kde prozrazuji (krom svých dovedností) i vlastní datum narození. Nedalo mi to a nahlédla jsem na poukaz svého odpoledního klienta. V tu chvíli jsem se začala smát. Byl o celých deset let mladší! S tou věkovou kategorií jsem mu asi moc nepolichotila. Na zdraví, jednadvacítky! Hihi…
Foto: pixabay.com