Tak se nám zase změnil čas. Bylo zase třeba posouvat několik hodinových ručiček. I když se naštěstí v současnosti většina zařízení obsahující hodiny nastaví automaticky, nic to nemění na skutečnosti, že byl zas jeden jarní víkend o celou jednu hodinu kratší. Už, už to vypadalo, že se bude jednat již o poslední posun ze zimního na letní, ale po čase byly hovory o čase Evropskou unií uťaty v poločase.
V prvním poločase, části, či polovině dialogů byl podpořen plán na zrušení střídání času, v druhém dějství je třeba dohoda všech členských států EU o tom, jaký čas do budoucna zachovat. Pandemie tyto hovory, celou významnou diskuzi s návrhy pro a proti zastavila, zmrazila a zarazila kvůli naléhavějším problémům. Zdali a v jakém časovém horizontu budou nečekaně zastavená jednání pokračovat, je zatím asi jenom ve hvězdách.
Nechci zde obhajovat ani jeden z časů. Jak zimní, tak letní mají určitě nějaká klady, pozitiva i přednosti, ale disponují zároveň i některými zápory. Ne, tyto časy nechci. Ani jeden přece nemůže vyhovět celoročnímu používání, lidé si je totiž zvolili právě pro jejich odlišnost. Moje řešení je přímo dětinsky prosté. Navrhuji tedy čas třetí. Celoroční. Po skončení letního času nepřesunete hodiny zpět o celou hodinu, jak jsme byli zvyklí, když jsme činili změnu na zimní, nýbrž jen o pouhých třicet minut. A je to. Žádné další změny nebudou nutné. Je to přeci velmi jednoduché. Z mého osobního hlediska je kompromis, se kterým by mohla souhlasit skupinu těch, kteří zastupují letní čas a zároveň i jejich protivníků, kteří shledávají výhody v čase zimním.
O svém nápadu sem se zmínila doma, u společné večeře. „No, není to chytrý nápad?“ chválím si sama své vnuknutí pro případ, že pochvala nepřiletí od nikoho ze spolustolovnících. „Co kdyby to byl třeba čas střední?“ rozvíjí ihned moji myšlenku dcera, ale manžel hned oponuje „to by si pak musela mít čas čtvrteční, páteční…. a to už se ani nezmiňuji o čase podzimním nebo jarním,“ dodává pro úplnost.
Chvíli si povídáme o všem možném i nemožném, při čemž se mi do hlavy vkrádá nehezká, dalo by se říci nepěkná až škaredě zakaboněná myšlenka. I kdyby s mým návrhem pro celoroční čas všichni zúčastnění, jako s kompromisním řešením, souhlasili, nechtěli by ho alespoň přejmenovat podle sebe? Netrvala by jenom samotná změna jména, tak, aby jeho jméno nikoho neurazilo ani nenechalo na pochybách dalších X let?
Co myslíte Vy? Jaký čas by vyhovoval Vám?
Já osobně čím jsem starší, tím míň mi střídání času vadí a klidně bych ho nechala tak, jak je.