Na světě je takových těšení a potěšení, že do nich stihnu jen tak lehce nahlédnout a pár (míněno „několik“) jich naťuknout. Ťukání mi připomíná dveře a dveře návštěvu – nejlépe příJemnou – a návštěva setkávání. A osobní setkávání považuji za jednu z nejmilejších příležitostí na těšení i potěšení v jednom.
Na můj vkus se už dnes málo říká „Potěšení je na mé straně“. Jako bychom neradi poznávali a potkávali lidi. Anebo rádi, ale nedokážeme to dát najevo? Přitom vyjádření potěšení může být pro druhé velice příjemnou lichotkou a komplimentem. Nebo setkávací či spíše seznamovací frázi zkrátíme do „Těší mě“ a to stačí. Na facebooku pak virtuální pocity potěšující i těšící se shrneme do „To se mi líbí“ a je vymalováno. Není to málo? Vždyť potěšení je tak emotivně nabíjející. Pro potěšeného i potěšujícího.
PoTěšení je inspirující. Všimněte si, kolik hudebních, divadelních, filmových či výtvarných děl a dílek bylo s tímto pohonem vytvořeno. A to, že pak výsledek přináší potěšení dalším jednotlivcům či masám, je už další bonus a bonbónek. Třešničku – i na milovaném dortu – už pár let za nic pozitivního nepovažuji, je to sice zjednodušené, možná hloupé a rozhodně vůči této peckovině nespravedlivé, nicméně nic s tímto stáletrvajícím předsudkem nenadělám. Stejně tak jsem v jednu povolební dobu na protest vyřadila ze šatníku svou milovanou oranžovou barvu. Časem by člověk ale pomalu neměl co na sebe. To jsem ale od potěšení trochu uběhla k vyděšení. I z vyděšení (mám teď na mysli například filmové fanoušky hororů) se však lze těšit. Ale asi ne tolik, jako třeba z lásky.
Láska přináší veliké (a řekla bych až největší) těšení a potěšení. A že je lásek mnoho, to bylo řečeno a řešeno už mnohokrát. Od lásky k lidem, zvířeně či rostlinám, přes lásku uměleckou i pracovní až po lásku k životu jako takovému. A to, že máme každý mnoho lásek, ač se nám to třeba nezdá, také. Jde totiž i o ty lásky, o kterých se nám jen zdá. Někdo se proto těší na spánek, aby ne, je přece podle pohádky tím nejsladším na světě. A během spánku se dočkáme snění, ale snít můžeme i v bdění, mezi potěšení totiž rozHodně patří láska platonická. Ač (nebo možná právě protože?) někdy bolí. Bolí i inspiruje.
Když jsem se zeptala profesionálního platonika Tomáše Kluse na to, jak PřeŽít s platonickou láskou v srdci, tak mi odpověděl, že přesně takhle. „PřeŽít lze jen s láskou v srdci, na druhu nezáleží.“ Asi začínám být i já profesionální platonička. A trochu také vykradačka sebe sama, jelikož jsem tímto sama sobě dovolila odkousnout kousek z rozhovoru, na který se také můžete těšit. Vyjde již za pár dní (a „pár“ zde znamená opravdu „dva“) a snad Vás i potěší. Třeba i díky tomuto nevšednímu (jak jinak – o víkendu) uveřejnění části našeho vydávacího jednadvacítkového (jindy lehce utajovaného) plánu budete mít milé úterý. A nejen to.
Vždycky je na co se těšit, tak proč ne třeba na nějaké to počtení. Krásné těšení a potěšení nejen v neděli a věřte…
Bylo mi potěšením!
Foto: pixabay.com