Vánoční svátky po svém

Autor

Stojím v přeplněném supermarketu. Pán za mnou mi až nepříjemně funí na krk. Nasadím výraz Charlieho andílka v akci a v domění, že je to nějaký lísající se úchyl se ho chystám zpražit. Jen co se otočím, z jeho dechu mi dojde, že maniak to není. Zřejmě pomáhal přilévat manželce rum do cukroví, ale nějakým omylem ho víc skončilo v jeho útrobách. Chvilku pozoruji jeho marnou snahu nacpat náhle oživlý rohlík do pytlíku k ostatním, až se mi ho zželí a pomůžu mu. Obdaruje mě rozzářeným úsměvem od ucha k uchu a trochu tím připomíná křížence rozsvíceného vánočního stromku s francouzským buldočkem.

Nad hlavou mi řvou koledy o stošest. Už pomalu dostávám tik a pokaždé, když kdekoliv, třeba i doma, zaslechnu „Jéééžíšku panááááčku…“ nebo „Ve-eselé váááánoční hooody…“ začnu si hlídat peněženku, neb nabydu dojmu, že jsem v nákupáku. Pavlov by nade mnou zajuchal, jak mám krásně vyvinuté reflexy.

Fronta přede mnou snad vůbec neubývá. Co chvilku se ozývá nějaká nespokojená výtka směřující k pokladním. Většinou jsou to věci, které ty ženské za kasou fakt neovlivní, jako „Pani, proč máte v letáku napsáno…?“ a „Pani, tohle je v akci a je to dražší než minulý týden.“ a tak podobně. Takže nechápu, proč to ti lidé řeší zrovna u pokladny a nezavítají místo toho do kanceláře vedoucího.

Á koledy přestaly a místo nich nasadily zaručený vánoční trhák „Last Christmas“. Když se podívám po košících spolunakupujících, tak mě napadá, jestli vážně nejsou tyhle Vánoce poslední. Třeba to někde hlásili ve zprávách a já to jen přeslechla. Neměla bych taky něco přihodit k nákupu, ať tu mezi ostatními nepůsobím podezřele? Ha, jsem na řadě. Rychle zaplatit, sbalit těch pár zakoupených věcí a hurá ven. Na vzduch, do mrazivé tmy, domů, do klidu.

Proč jsem si naivně myslela, že jdu do klidu? Vysněná pohodička nad kávou se rozplynula, sotva jsem vstoupila do dveří. Hračky poházené po zemi mi ukazují cestu, zřejmě abych nezabloudila. Už u vchodových dveří ke mě doléhá hádka mých pokladů a místo nějakého pozdravu na mě začnou povykovat „Mami, ať mi to vrátí.“, „Já to měla první.“, „Já si to tam jenom položil a ona mi to sebrala.“ Pozdravím je, seberu předmět sváru a za jejich oscarového výkonu, v němž přehrávají, jaká je to pro ně ztráta, odcházím z pokoje.

Když odklidím po celém bytě rozeseté věci a hračky a začne to tu konečně zase vypadat alespoň trochu jako místo k žití, uvařím si konečně voňavé kafe a vezmu do ruky pečlivě uspořádaný výčet vánočního cukroví – co a z kolika dávek a dám se do sestavování nákupního seznamu na potřebné ingredience. Mezitím už se ke mě přesunuly i děti s papíry a pastelkami a mezi pěti kily mouky a deseti másly zapisovanými do seznamu jim maluji domečky, stromečky a žirafy. Pokaždé, když se něco podaří namalovat jim, mě vytrhnou z počítání a s nadšením mi to ukazují. Tak a teď nevím, bylo to dvacet vajec a šest kilo moučkového cukru nebo šest vajec a dvacet kilo cukru…

Seznam je hotový, takže beru druhý papír a jdeme na další seznam, tentokrát uklízecí. Takže lustry, lednice, koberce, sedačka… Najednou se zarazím. Nevšimla jsem si, že by to teď potřebovalo mou očistnou péči, vždyť jsem to čistila nedávno. Doléhá ke mě další hádka, jdu jí urovnat.

Cestou zpátky přemýšlím nad vším, co jsem doteď sepisovala a najednou mi to došlo. Už to dělat nebudu. Od dnešního dne zahajuji bojkot veškerých předvánočních příprav, které považuji za zbytečné. Zařídím si vánoční svátky po svém! Už nebudu péct tuny cukroví, abychom jejich zbytky krmili ještě na jaře čudly v místním kačáku. Už nebudu umývat okna v mrazu a snažit se na nich vyleštit rychle  namrzající iron. Už nebudu uklízet každý centimetr našeho rodinného hnízda. Uklízím průbežně, tak proč bych se měla teď strhat?!

Budu dělat to, co jsem mívala na Vánocích ráda. Budu s dětmi chystat vánoční výzdobu, budeme chodit na trhy a na procházky po křupajícím sněhu. Budeme se chodit dívat na betlém a budeme si zpívat koledy sami. Upečeme spolu jen pár kousků cukroví pro zábavu. Nebudu chodit do supermarketů, vánoční dárky nakoupím na internetu. Budu chodit jen do svých oblíbených malých voňavých obchůdků.  Budu si užívat advent s rodinou a budu mít zase Vánoce ráda, protože budou podle mých představ, v klidu a bez shonu. Proč mě to nenapadlo dřív? Je to jen jednou v roce a vždy mi to uteklo. Ani jsem se nestačila zastavit a svátky byly pryč. Letos ale ne.

Ať jsou vánoční svátky i podle vašich představ.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na