Austrálie VIII.

Autor

Tak jsem tady zase s dalším dílem našeho cestovatelského deníčku… Teda…. Pokud ho ještě chcete číst, když mou vinou vychází jak noty na buben…věřte mi, nedělám to schválně, raději bych datlovala zážitky z Austrálie, než žádosti o zrušení záloh a oznámení o dodávání zlata…. Ještě že mají v redakci svatou trpělivost….


Vodotrysk kapitána Cooka

Dalším cílem naší cesty po neúspěšném dobytí nejvyšší hory bylo hlavní město Canberra. Canberra je „dílem“ sporu… V době sloučení australských kolonií (začátek 20. století) se lidé nemohli domluvit, které město, zda Sydney nebo Melbourne, bude hlavním městem a tak byla jako kompromis postavena Canberra, v jazyce aboriginů Místo setkávání – tolik Wikipedie. V době naší cesty byla Canberra příjemné, zelené, klidné město, čítající cca 100 tis. obyvatel, dost hlídané a úřednické, řekla bych, protože se nám dostalo doporučení opustit na noc (na spaní) hranice Teritoria hlavního města (THM je samostatný stát na území Nového Jižního Walesu, jednoduše řečeno je to území Canberry a okolí) a vyhnout se tak případnému nepříjemnému vysvětlování.

Ty města nás fakt nebraly, běhání po ulicích, kde je vše „relativně nové“ v porovnání s naší historií bylo pro nás jakési divné, na obchoďáky jsme nebyli zvědaví, tak jsme si z měst vždy vysápli jen to, co nás zaujalo z vyprávění jiných nebo z Lonely Planet. Prohlédli jsme si budovu Parlamentu ( i zevnitř), vodotrysk kapitána Cooka chrlící proud vody do výše 147m, budovu Muzea války, ale největší zážitek pro nás byla návštěva Australského technického muzea…. Tři patra zajímavostí – simulace zeměstřesení, tornáda, elektrický výboj, různá hejblátka, mašinky, …. Vydrželi jsme tam celé odpoledne.


Canberra

Bohužel venku zrovna pršelo a náš „zánovní“ domek na kolečkách měl kvalitní klimatizaci (díru ve střeše) a tak během návštěvy muzea napršela příteli na sedačku slušná louže vody :o( Bylo typické sychravé podzimní počasí, k večeru se dešťové mraky rozutekly a začalo přituhovat. V noci jsme do spacáků strkali i hlavu a ráno na nás čekalo překvapení – hulilo se nám od huby, nosy jsme měli jak rampouchy a když jsme odhrnuli záclonku na okně, naskytl se nám výhled jak v lednu v Krkonoších – na okně byla půlcentimetrová vrstva ledu :o)))) Chvíli jsme se dohadovali, kdo vyleze první a postaví na čaj, jenže povinnosti na palubě stroje byly jasně dané už od začátku – přítel byl pilot a já letuška, takže jsem se oblíkla do husí kůže a vylezla z teplého spacáku chystat snídani… Jistě chápete, že ten den jsme poodsunuli čištění zubů, neb z kanystru venku padala ledová tříšť a vnitřní kanďák jsem vypoužila na ranní rozmrazovací thé.

Fofr přejezd o kus dál a nádhera na dlani… Blue Mountains (opravdu Modré hory)…. Místo pro bohy… nádherná krajina, úžasné túry, vodopády a vyhlídky, tři dny relaxace a fyzické námahy uprostřed eukalyptů a pískovcových skalních útvarů. Největší maso bylo 900 příkrejch kovovejch schodů na Three Sisters (Tři sestry) na vyhlášenou vyhlídku Echo Point, ale odměna byla neskutečná, až se jednou nadobro zblázním, prosím kupte mi letenku a pošlete mě sem… ta příroda mě dá do kupy…


Three Sisters

Na jednom z výšlapů jsme sešli z turistické cesty a šli objevovat na vlastní pěst. Asi nám z tý nádhery totálně švihlo, byli jsme jak děti a šli jsme „explorerovat“ (explore – probádávat, zkoumat, explorer – cestovatel, badatel) proti proudu potoka, lezli jsme po šutrech, protahovali se škvírama… než jsem do toho potoka po kolena spadla :o)))))))) Našli jsme dva velké kameny, na které krásně svítilo sluníčko, vylepili se na ně a při chroupání sušenek a banánu jsme čekali, až trochu oschnu a můžem se vydat dál :o))))


Schody na Three Sisters

Zvláštní bylo, že ačkoliv jsme byli po většinu času široko daleko sami, viděli jsme jen málo zvířat (nebojte se, neřvali jsme jak na lesy), ale podařilo se nám zahlídnout jednoho lyrochvosta!

Celou cestu (nejen v BM) jsem se ukrutně bála hadů, furt jsem špízovala, jestli někde nešustí listí a když jsem potřebovala na wc (přírodní), tak práce detektivů z Kriminálky Miami byla odvárek proti tomu, co jsem prováděla :o)) Pokud jsme spali někde v přírodě a ne na vyhraženém místě (v Austrálii je podél silnic dost míst – tzv. Rest Area, kde se dá zaparkovat, bývaly tam ohniště, dřevěné lavičky a stoly, záchody, odpaďáky…), pokud jsme teda nespali zrovna tam – chodil s se mnou přítel i na wc a svítil mi :o))) (Nevím, jak na to přišel, ale v deníku, z kterého čerpám, je spousta poznámek o tom, že jsem srábek.. Divné :o))))))))))

Bohužel nastal čas opustit i Modré hory a popošoupnout se zas o kousek dál, vyměnit přírodu za vír velkoměsta.. čekalo nás Sydney…


Blue Mountains

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na