Mnozí z vás se na letní dovolenou teprve chystají. Možná přemýšlíte, co sbalit, kolik čeho nakoupit, kujete rozvrhy tras pro výšlapy nebo se prostě jen těšíte. To náš známý hrdina společenských přestupků a trapasů Karel se ze své dovolenky už vrátil. Není to tak dávno. A protože jsou jeho vzpomínky dosud velmi čerstvé a živé, nechal se (speciálně pro Rodinu21) vyslechnout.
„Co vám mám říkat! Nejhorší bylo na těch deset dní všechno sbalit!“ směje se Karel a bez okolků pokračuje: „Zájezd do Chorvatska jsme si s Lindou vybrali a zaplatili už v lednu. Od té doby jsme se nemohli dočkat. Dokonce jsme před naší vysněnou cestou stříhali metr, jako kdysi vojáci. Moje žena si do zahraničí nakoupila i plno zbytečností – dvojdílné i jednodílné plavky, šatky s hlubokým výstřihem, kraťasy a nějaká trika. Možná toho bylo i víc. Jenomže, jak to potom všechno do kufříků napěchovat?
Chtěl jsem si sbalit alespoň jednu společenskou košili, sako a kravatu a samozřejmě kalhoty, které k mému sáčku ladí. Linda se mi posmívala a rýpala do mě, že balím zbytečnosti. Na dovolenou nám prý každému stačí jen pár lehkých hadříků a kravata, sako, společenská košile zbytečně zabírají místo. Nedal jsem se. Říkal jsem jí, že člověk nikdy neví. Také si myslíte, že člověk nikdy neví?
V letadle mi bylo trochu špatně. Letěl jsem poprvé v životě a docela jsem se bál. Linda tím bavila spolucestující. Každému říkala, jak se bojím. Někdy dovede být pěkně protivná.
Naše první setkání s ostatními lidmi z hotelu bylo při večeři. Seděli jsme u stolu se starším párem. Pán s paní nepůsobili moc příjemně. Byli vážní, vlastně se na nás spíš mračili. Přesto mi bylo trochu nepříjemné, že jsme se vůbec nebavili. Napadlo mě, že bychom se jim mohli představit a třeba se dát trochu do řeči. Linda mě ale pod stolem napomenula lehkým kopancem do nohy. Moc jsem nechápal, co tím úderem naznačuje, tak jsem vyjekl :CO JÉ?, ale Linda mi neodpověděla a atmosféra u stolu s manželkou a těmi staršími lidmi byla ještě trapnější. Teprve třetí večer nás ti lidé oslovili. Takovou legraci bych nečekal – starý pán byl domovník z domu, kde s Lindou krátce bydlíme. Jak je ten svět malý! Nakonec se s těmi důchodci docela dobře povídalo.
Zažili jsme také ostudu. Moje šetrná manželka Linda si jednoho dne při snídani nabrala neskutečné množství jídla. Hleděl jsem na ni s úžasem, šest rohlíků nesním na jeden zátah ani já! Brzy jsem však pochopil Lindin úmysl. Snažila se pět rohlíků pronést z jídelny ven, abychom měli pečivo i na svačinu. Jenomže hotelový personál se ve dveřích k manželce přitočil a upozornil ji, že tohle jídlo je určené výhradně pro konzumaci u stolu. Já to pochopil hned a omlouval jsem se, ale žena vyvolala skandál. Bránila své rohlíky a dokonce na zaměstnance hotelu nepěkně křičela. Ostatní hosté se na nás dívali a některé slabší povahy se za nás i červenaly…
V Chorvatsku jsme si užili báječné koupání, dovádění, chvíle lásky… Prostě bylo to moc bájo! Vzal jsem Lindu do jedné luxusní restaurace, ale připadalo mi, že se tam moc nehodila. Já jsem měl na sobě dlouhé kalhoty a tričko s límečkem, Linda tam vstoupila v tričku s odhaleným bříškem a spodní části plavek. Zase se na ni dívali podobně, jako když vynášela z jídelny rohlíky. Možná si mohla obléct ty krásné letní šaty s hlubokým výstřihem, co myslíte?“
Co myslíte, drazí čtenáři – kdo z aktérů si zapomněl přibalit na dovolenou také špetku zdvořilosti?
SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ:
- Samozřejmě Linda!!!
- Lehké sako, společenskou košili, kalhoty, pro všechny případy i kravatu by správě vychovaný muž neměl ve svých zavazadlech postrádat.
- V letadle (ani nikde jinde) nebavíme spolucestující partnerovou indispozicí.
- V restauraci se hned při první večeři vzájemně představíme ostatním účastníkům zájezdu, především spolusedícím u stolu.
- Z restaurace je nepřípustné odnášet jídlo!
- Šortky, dámská trička s odhaleným bříškem do luxusní restaurace zcela nepatří, vzbuzují nelibost hostů i personálu.
Použitý zdroj: Nová velká kniha etikety, L. Špaček