Island 1/2

Autor

Island. Země gejzírů, ohně a ledu. Místo, kam se vydává stále více turistů. Turistů, kteří se vracejí nadšeni a s fotoaparáty plnými neuvěřitelných záběrů přírody. Já jsem si však popovídala s někým, kdo nenavštívil Island jen jako turista, ale strávil zde času o něco více. Tomáš Kubeš byl na Islandu za studijním pobytem, ale stihnul poznat i „obyčejný“ život. A přivezl spoustu nádherných fotografií, ze kterých si některé můžete prohlédnout mezi jeho vyprávěním.

Jak jste se na Islandu ocitl?

Mé islandské dobrodružství začalo docela náhodou. Maminka se dlouho chtěla na tento magický ostrov podívat. Především díky tomu dostala ke svým 50. narozeninám okružní výlet. U německé cestovní kanceláře jsem objednal individuální zájezd, který spočíval v tom, že jsme měli zajištěn let na Island, na ostrově pronajaté auto a rezervováno ubytování na různých místech. Bylo na nás, abychom se mezi místy dopravili a ostrov prozkoumávali dle vlastního uvážení.

První noc jsme měli strávit v malém městečku asi 150 km od Reykjavíku. Na udané adrese nás přivítal bodrý starší pán a řekl nám, že bydlíme v domku o dvě ulice dále. Dal nám adresu a pokyn, že náš pokoj nalezneme za prvními dveřmi vpravo. V ospalé ulici na zmíněné adrese jsme nalezli menší rodinný domek a před ním zaparkovaný postarší Mercedes. Klepeme na dveře, zvoníme, avšak nikdo se neozývá. Nakonec bereme za kliku a vstupujeme do malé předsíně, kde stojí několik párů holinek, visí pár kabátů a pršiplášťů, hůl a klíčky od zmíněného Mercedesu. Opět klepeme na další dveře a opět se nikdo neozývá. Po kratším váhání vstupujeme z předsíně do prázdného bytu. Na stole leží rozečtené noviny a prázdná sklenička, na komodě dálkové ovládání k televizi a v sušáku na nádobí dva talíře od snídaně. Doplňuji, že jsme neměli pronajatý apartmán, ale pouze objednáno ubytování ve vlastním spacáku, takže chvíli nechápeme, kde jsme se ocitli. Nakonec bereme za kliku prvních dveří vpravo a nacházíme za nimi menší čistý pokojík se dvěma postelemi bez povlečení. Složíme si tam své kufry a v cizí kuchyni a cizím kastrůlku ohříváme těstoviny z místního supermarketu.

Tato zkušenost ve mně zanechala tak hluboký dojem, že jsem se rozhodl, že se do té země vrátím, abych jí poznal blíže, než jen očima projíždějícího turisty. Ihned po návratu jsem proto začal zjišťovat, jestli není možnost vyrazit na Island za studiem, což se zdálo být v mé situaci nejschůdnějším řešením. Ve studentském časopise VŠE (Vysoká škola ekonomická – pozn. red.) jsem se dočetl o programu Finančních mechanismů EHS a Norska, který v dané době poskytoval finanční podporu pro studijní pobyty na Islandu, v Norsku a v Lichtenštejnsku, a pak už jsem systematicky šel za svým cílem, prokousával se nekonečnou přihláškou i školní byrokracií a prakticky přesně do roka a do dne od svého rozhodnutí stanul se dvěma kufry a potvrzením o přijetí k semestrálnímu studiu na Reykjavík University na Keflavíckém letišti (mezinárodní lety na Island přistávají výhradně v Keflavíku).

Ještě doplním, že hustě pršelo, nikdo mě nečekal, a tak jsem se nakonec rozhodl vzít si taxi, abych se dopravil na studentské ubytování dočasně zajištěné v prostorách bývalé Americké vojenské základny pár kilometrů od letiště. Bohužel díky výpadku poštovního serveru Volný mě předchozí den minul důležitý e-mail se zásadní zprávou, že klíče si mám vyzvednout u bezpečností agentury na letišti, a tak jsem po chvíli marného bouchání a hledání a vyptávání se jel zase zpátky na letiště a ještě jednou na základnu.

Jak dlouho jste na Islandu byl a máte v plánu se tam ještě někdy vrátit?

Na Islandu jsem strávil jeden školní semestr, tj. 4 měsíce od srpna do prosince 2008. Vydal jsem se tam studovat ekonomii, což s ohledem na to, že zrovna na podzim 2008 vypukla finanční krize, která ostrov téměř smetla z finanční mapy, byla vskutku zajímavá zkušenost. Sledoval jsem, jak najednou za jedno euro dostanu místo 120 islandských korun celých 300 a v jednu chvíli dokonce 500, sledoval jsem, jak se Islandská národní banka a vláda zoufale snaží vymyslet, co dále s insolventními bankami, sledoval jsem, jak se Islanďané bouří, když je Britové zařadili na seznam mezinárodních teroristů. Island i Islanďané mě naprosto nadchli a pokud budu mít možnost, určitě bych se tam chtěl na pár let vrátit. Na celý život by mi však byl ostrov asi poněkud těsný.

Co je pravdy na vlivu počasí a „šera, tmy“ na psychiku člověka?

V srpnu bylo vidět prakticky pořád, Čech tam chodí spát i vstává za světla, Islanďan asi nechodí spát vůbec a pije velké množství kafe. V prosinci to bylo podstatně horší, obloha se rozjasnila pouze na pár hodin. Z mého pohledu však těch pár hodin vždy stálo za to – slunce se totiž nikdy nevyhouplo vysoko nad obzor a celou dobu vycházelo, respektive zapadalo a obloha zářila většinou pestrými barvami jako dílo veselého pravděpodobně drogami ovlivněného umělce. Barevná přehlídka, která u nás trvá deset nebo patnáct minut, trvala na Islandu celé hodiny. Obloha byla každý den úplně jiná a většinou velice krásná. Pokud náhodou zmizely všechny mraky, slunce zalilo celou krajinu velice laskavým měkkým zlatavým světlem. Pro fotografa to byl ráj. Islanďané se na zimu buďto hybernovali a celé dny spali, nebo pili velké množství kafe. Já jsem to nakonec vyřešil tak, že jsem si ve svém pokoji vyměnil všechny žárovky za silnější a i na sezení u počítače si masivně svítil. Noc s polární září dokáže být krásná, avšak přebytek tmy skutečně dokáže být depresivní.

V druhé části se těšte na vyprávění o islandské přírodě a kultuře, stejně jako na odkaz na blog Tomáše Kubeše s dalšími islandskými vzpomínkami a fotkami.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na