Nejen po zámcích jezdíme. Už víte, že jsme byli jak v muzeum vláčků ve Zbýšově, tak i v Náměšti nad Oslavou na zámku.
Tentokrát vás zavedu za českou symbolikou. KROJE. U nás ve vísce snad každá holka (mimo mne) měla na sobě kroj. V kroji oděná šla za „stárku“ I má máma byla stárkou a dokonce první stárkou. Však je na to náležitě pyšná a prapor má dodnes schovaný. Nevím jak u vás ale v naší vísce se „MÁJOVÁ“ a „HODY“ dodržují.
Dokonce holky rozjely i „BABSKÉ HODY“ a náramně si při nich užijí legraci. Na Babských hodech jsou mladé i staré (tedy starší) pohromadě. Každý rok si vymyslí jiné téma a podle toho hodují. Škoda, že se toho nemohu zúčastnit také. I do kroju bych šla. Jen na zkoušky z Ostravy až dolů k Mikulovu to opravdu nejde. A tak jen a jen obdivuji jejich nápady. Holky, držím vám palce aby vám i nadále šly organizovat . Na Májové a na Hodech nesmím však chybět. Dechovku, alias dechnu mám opravdu ráda hned po cimbálovce a tak s tetelením u srdce ráda poslouchám hudbu na našich zábavách.
Každá vesnice má jiný rituál. Jedni stárci při vyzvedávání svých stárek vedou se za ruce, juchají, zpívají a pak když stárku navštíví doma kde ji vyzvedávají do průvodu, ji vyzvednou do výše spolu s jejím stárkem, dá si tento pár po štamprdli a pak i po hubičce. Občas sjede stárek či stárka spíš dolů a je leckdy úsměvné je při tomto rituálku pozorovat.
A jak to probíhá v průvodu dál? Stárci-kluci jdou první, pak hudba a pak „čumilové“, do kterých patřím i já. Stárci pak postupně vyzvedávají holky-stárky a až jsou všichni, jde se tančit na plac. Ale!! U každé stárky-holky je zastavení a nejen že si dají po štamprdli a po hubičce, ale pohostí také zbytek mužstva a i děvčata, ale i muzikanty a v neposlední řadě i čumily. Kdo se přijel mrknout autem a řídí, má smůlu.
V těchto vískách se pak nabízí jak víno, které se hodí k našemu kraji, tak i slivovice a vlastně vše, co teče. V každým domě se nabízí něco jiného. Uf, ta smíchanina v žaludku… ale dovedete si představit sami, že? A nejen že nás hostí tekutinami, ale i domácí svatební koláčky, medovníčky, kremrole, věnečky a drobné cukroví se tu nabízí na plných tácech a také slané variace jako jsou chlebíčky, chuťovky a jiné mňamky. Ten den a i druhý den na jídlo nemáme pomyšlení. Bodejď by ano.
A jak poznají kde mají zastavit, kde na ně čeká stárka? No přeci před každým domem, kde je zastaveníčko, je „mája“- stromek opentlený pentličkama. A tak už průvod sesbíral kde jakou stárku, pomalu se šineme k placu na náměstí. Při špatném počasí se jde přímo do sálu. Na place nám pak stárci zatančí něco z tanečků, co si sestavili sami. Nechybí pak i ČESKÁ BESEDA. Je to krásný tanec. Na place pobudeme nějakou chvíli než skončí tanečky, poté je přestávka na večeři a večerní zábava.
Večerní zábavu vynechám, s písničkou na rtu odcházím a je mi blaze. České lidové zábavy mají něco do sebe!! Navíc když se mrknete na kroje, jsou tak krásné, tak veselé… Opravdu české, žádná China.
Po takové lidové akci byla tradiční akce v Mikulově, nazvaná „Sousedé“. I na té akci jsem nemohla chybět. Jezdím na ni rok co rok. Různé skupiny třeba i ze slovenska nám přišly zazpívat a zatančit „tu svoji“. A že jim to pěkně sehraně zpívá, to ani nemusím dodávat. Tentokrát začala zábava netradičně. Tančila se ČESKÁ BESEDA na rekord. X uskupení tančilo z celého česka a kromě jedné čtyřky, kteří byli diskvalifikováni za nevhodné obutí, všichni prošli. Stála jsem na krajíčku a ani jsem nedutala. Moc mne bavilo pokukovat po tančících a nejen sledovat tu souhru nohou, těl, ale i úsměvné tváře. Nejedna čtveřice tu hudbu i tanec prožívala celým tělem. Smály se nejen rty,ale i oči a to byla podívaná! Moc mne bavilo vědomí, že toto tančí rádi. Bylo to cítit z jejich tance.
Po České besedě se ozývaly skupinky ode všaď a zpívali nám tu jejich píseň. Tam z rohu začaly holky ze Slovenska a jen co skončily, začali chlapíci z Valašska.. a po nich zase jejich ženy a pak zas ti a potom oni. No krása pohledět a poslechnout. Poté bylo zarážení hory a pak opět večerní zábava. Tentokrát s najatou kapelou s možností tance. Ale čas je neúprosný a malý musel do postýlky… a tak opět s písní na rtu jsem odcházela a bylo mne tak blaženě… Máme krásné tradice, jen víc si jich hlídat, víc je ukazovat, víc se jimi chlubit.
PS: ještě nevíte, že můj bratranec chodí také za stárka, že i on pro tuto hudbu a pro tuto tradici dýchá a že mu jeho máma, moje teta, vyšívala kroj sama.
PPS: V Ivani jsou hody na sv. Bartoloměja, nebo nejbližší víkend u toho svátku. Kdo chce, za rok přijeďte, ale hody budou i v Brně v Jundrově, kde stárek bratránek nebude chybět..
Víííínéééééčko bííííléééé…. s touto písničkou se s vámi loučím a jdu snít o krásných krojovaných hodech.
Úvodní foto: pixabay.com