Kuwait je vynikající základna pro objevování regionu

Lucie Debelková pochází z Prahy, momentálně žije v Kuwaitu a její vášní je fotografování. Lucie Debelková fotí přírodní scenérii, zachycuje lidské stopy v krajině. Pro mne osobně, je to fotograf, který „má oko“. Její fotografie jsou plné sytých barev a ukazují přírodu v její nejkrásnější podobě. Jak se Lucie Debelková dostala k focení v Mongolsku, Novém Zélandu, Egyptě a teď i na Bali? Pojďme se seznámit s touhle zajímavou ženou. A pro mne osobně je tento rozhovor velmi vzácný, protože jsem čekala necelý rok, než Lucii Debelkové zbyl čas. Vyplatilo se počkat, viďte! Už jen pro ty krásné snímky…

Dobrý den, Lucie, jak se máte? Proč Kuwait?

Děkuji za optání, jako skoro vždycky, se mám moc fajn. Především, když tyto odpovědi píšu, jsem na ostrově Bali v Indonésii, což je opravdu krásné místo.

Proč Kuwait? Zajímavá první otázka, ale musím přiznat, že není úplně neobvyklá. Mnoho lidí je překvapeno, když řeknu, že žiji v této zemi. Z mého profilu na mých stránkách, je jasné, že je to již čtvrtá země, kde žiji, takže to nebyl skok přímo z Prahy na Střední Východ. Vzala jsem to přes Holandsko a Velkou Británii. Vždycky mne lákal Střední východ, ať již je to místní kultura, historie, hudba či tradiční kuchyně. Pravdou je, že z historie a kultury toho Kuwait sám o sobě moc nenabízí, protože je to poměrně nová země, která se vyvinula do současné podoby víceméně jen díky ropě, mnoho památek se tu najít nedá, ale je to vynikající základna pro objevování regionu. Let do Jordánska, Egypta, Sýrie či Dubaje, Ománu, Jemenu a nebo Iránu trvá okolo 2 hodin letu a méně. Navíc jako mnoho ostatních zemí v “zálivu”, je to neuvěřitelně bezpečné místo pro život (a pro velice jednoduchý život, protože většina věcí je pro vás udělána).

Jak jste se dostala k focení? Co je „hnacím motorem“ Vaší tvorby?

Focení je výsledek mé lásky k cestování, která byla první, a z ní vzešla láska k focení. Má první cesta vedla do Indie, když mi bylo 18 let. V té době neexistoval internet a mnoho knih o Indii se také nedalo v ČR pořídit. Mé fotky, které jsem si přivezla, byly proto velice exotické a ne něco, na co byli lidé zvyklí. Tak začal můj zájem o to, jak zachytit místa, která jsem navštevovala, zajímavějším a zajímavějším způsobem. Za mou práci, jak ji vidíte teď, můžu poděkovat rozvoji digitalní fotografie, protože nabízí okamžitý výsledek, člověk může experimentovat v neomezeném množství a tímpádem se může rozvíjet mnohem rychleji, než to kdy dovoloval tradiční film.

Na svých stránkách uvádíte, že jste procestovala více nez 80 zemí. Jaký je Váš poslední nezapomenutelný zážitek (když pominu samotné cestování a jeho kouzlo)?

To je velice těžká otázka, protože těch zážitků je nepřeberné množství při mých tak častých cestách. Patří k nim takové drobnosti jako je fantastická Balinéská masáž, kterou jsem absolvovala před hodinou, či magická cesta Mongolskem před třemi měsíci. Co se nezapomenutelného zážitku týká, ikdyž ne úplně pozitivního, byl kulturní šok, který jsem absolvovala během mé dvouměsíční návštěvy Číny. Myslela jsem si, že když už mám procestovanou skoro celou Asii, vím co očekávat. To byla ovšem obrovská chyba. Stejně jako v Čechách, i v Číně byla a stále je jakási forma komunismu. Nebyla jsem ovšem připravená na zemi plnou „roboty“, které se předchozímu režimu podařilo vytvořit. To je ovšem veliká výjimka, cestování je pro mne většinou příjemným dobrodružstvím, jak objevovat či znovuobjevovat danou zemi a poznávat zajímavé lidi.

Byl Váš přechod od běžného focení k Vaší současní technice nahodilý nebo plynulý? Jak dlouho trvalo „vybroušení“ techniky?

Jak jsem se již zmínila, má technika se velice rychle posunula díky digitální fotografii, což je dnes otázka posledních deseti let, z čehož 5ti-7mi profesionálně.

Co je pro Vás důležitější – kompozice nebo technicky dokonalý snímek?

Zajímavá otázka, ikdyž má odpověď na ni zní, že špatná kompozice není technicky dokokonalý snímek. Kompozice má určitě svá pravidla (pravidlo třetin atd.), ale i taková pravidla jsou od toho, aby se porušovala, pokud si to fotografie vyžaduje. Co je dokonalý technický snímek je také otázka, protože záleží na fotografovi, co tou danou fotografií chce sdělit. Ráda občas používám trošku rozmazaný pohybující se objekt, abych zvýraznila pocit pohybu, to může být považováno za technicky ne úplně perfektní snímek, protože v dnešní době mají lidé rádi naprosto ostrou fotografii, ale pro mne je to perfektní výsledek a často člověk musí udělat mnoho „pokusů“, aby docílil toho správného efektu.

Jaké je Vaše „civilní povolání“?

Asi překvapivé – profesionalní fotografka.

Kdo je Váš vzor? Kde vy sama hledáte inspiraci?

Asi by bylo těžké určit někoho za vzor. Inspiraci jako takovou nemusím hledat, přichází záhadně sama. Samozřejmě, když jedu na nějaké nové místo, tak se vždy podívám na práci lidí, kteří již dané místo zachytili v minulosti a já se pak pokusím zachytit ono místo svým specifickým způsobem. Samozřejmě je těžké být příliš originální, pokud jde o vyfocení Pražského hradu, protože ten byl určitě vyfotografován z každého úhlu a pohledu. I tak se vždy snažím místo zachytit v tom nejlepším světle a myslím, že se mi povedlo vyfotit i pár zajímavých a originálních fotek Prahy při mé loňské letní návštěvě.

Co připravujete v blízké budoucnosti? Můžeme se těšit na nějakou výstavu, knihu, atd.

O několika výstavách jednám, ale žádná z nich nebude v Praze či v Čechách. Momentálně je pár rozjednaných na Středním východu. Knihu se snažím připravit už dlouho, ale pořád na to nemůžu najít dost času… raději cestuji a fotím. 🙂

Děkujeme za rozhovor.

Fotografie ve vyšším rozlišení naleznete ve fotogalerii na stránkách Lucie Debelkové na www.luciedebelkova.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na