Zámek Doudleby nad Orlicí byl kdysi nazýván „perlou východních Čech“. Dnes se mu říká ještě příhodněji – zámek plný ojedinělostí.
Zajímá vás historie? Přemýšlíte, kam se vypravit na výlet? Chcete se pobavit a užít si výjimečný den? Zavítejte do Doudleb nad Orlicí. Charismatický správce zámku, pan Petr Dujka, potomek rodu Bubna-Litic, umí o doudlebském zámku překrásně vyprávět.
Pane Dujko, proč navštívit právě doudlebský zámek?
Zámek nechal postavit v roce 1590 výrazný představitel našeho rodu Mikuláš Starší z Bubna. Na výstavbě se podíleli především italští umělci. Původně sloužil jako letní sídlo rodiny Bubnů a zároveň jako lovecký zámeček. Nebyl obýván celoročně, a proto se nenašel důvod k přestavbám, které by radikálně změnily jeho renesanční sloh. Vnější i vnitřní fasády zámku jsou nepřehlédnutelné. Zpestřují je sgrafita kobercového tvaru složená převážně z kruhů a čtverců. Úlohou těchto ozdob je odhánět od zámku zlé síly. Kromě toho, že chrání celou stavbu a lidi v ní, přitahují zájem odborníků i široké veřejnosti.
Neobvyklé nádvoří čtvercového tvaru je další unikum doudlebského zámku. Otevřené arkády s toskánskými sloupy nahradily dřevěný ochoz, po kterém se přecházelo do jednotlivých místností. Sto let po dokončení zámku nechal František Adam změnit čistě renesanční trámové stropy na barokní štukové s nástropními malbami s motivy mytologickými, emblematickými a náboženskými.
Zajímavostí je tu však mnohem více. Najdete tu druhá největší kamna v Česku. Ta větší mají v pražském Klementinu, jsou však o sedmdesát let mladší. V zámecké kapli se zase můžeme pyšnit sbírkou třiceti Madonek z Čech a celé Evropy, která je 350 let stará.
Váš rod zámek vlastní téměř nepřetržitě, že?
V padesátých letech minulého století byl zámek naší rodině odebrán, ale vlastnila jej jinak po celou dobu od jeho postavení. V době socialismu zámek pustl, dokonce na něj byl vypsán i demoliční výměr. Teprve až přehodnocení skupiny památkářů prosadilo opačný postoj a zámek se místo bourání naštěstí začal opravovat. Rodině byl navrácen v roce 1993.
Zámek i jeho okolí žije bohatým společenským životem. Konají se tu akce pro dospělé, ale i pro děti….
Ano, snažíme se, abychom se trefili do vkusu všem (úsměv).
Kousek od zámku se nachází Babiččin dvoreček. I ten je, dá se říci, unikátem. Návštěva tohoto místa umožňuje návrat do selského dvora, kde běžně žily krávy, telata, koně, oslíci, ovce, kozy, drůbež. Zejména děti si tak mohou zblízka prohlédnout zvířátka, která dříve neodmyslitelně patřila ke každému stavení.
Dokončuje se zámecká sýpka. Do tohoto projektu se neřítíme tržně, ale poučeným a poučným způsobem. Jednotlivé expozice zámecké sýpky by měly návštěvníky oslovit a zároveň jim poskytovat zážitky. Letos zde chceme otevřít přírodovědné muzeum zaměřené na bezobratlé živočichy, dále na savce, ryby, ptáky, zkameněliny a mořské živočichy. Další trakt sýpky bude sloužit výstavě historických kočárků a panenek. Celé druhé patro má být věnováno všem, kteří tu chtějí vystavovat své kreativní výrobky – fotografům, sochařům, malířům…. Stačí se domluvit.
Není problém využít zdejší prostory za účelem svatebního obřadu, ať už v zrcadlovém sále zámku nebo v pronajaté obřadní síni městysu Doudleby nad Orlicí. V naší virtuální prohlídce na zámeckém webu nabízíme možnost vybrat si prostředí podle vkusu. Pokud počasí dovolí, míváme obřady i v exteriéru.
Jakou akci chystáte v nejbližší době?
V neděli 9. června se u nás koná první Dětský plenér aneb výtvarné odpoledne. Zde si děti s vlastními výtvarnými potřebami mohou pod vedením profesionálů – malířů nakreslit náš zámek a jeho okolí. Pro tento účel byl zapůjčen i skákací hrad, budou zde probíhat výtvarné dílny a různé soutěže, malování na obličej, chystáme speciální dětské prohlídky zámku. Kresby všech dětí budou následně vystaveny ve vstupní chodbě sýpky.
Na zámku v Doudlebách nad Orlicí se natáčely scény k velkofilmu Bathory. Jak vzpomínáte na pana režiséra?
Juraj Jakubisko je milý, příjemný člověk, hezky se s ním ve chvílích volna povídalo. Filmařům jsme dali možnost pohybovat se podle potřeby vně i uvnitř zámku. Myslím, že se jim tu líbilo, i když tehdy vládla velká zima.
Kde je Vám příjemně?
Obdivuji zdejší krajinu. Nalézám krásné přírodní scenérie v Orlických horách, v kraji, kde stále existují chaloupky a léta obydlená stavení v prosté podobě, kdy působí skoro jako skanzeny.
Co se týče interiérů zámku, návštěvníci zde mohou zhlédnout nábytek od renesance až po 19. století, je to taková naučná stezka různých slohů. Já osobně si rád v těchto místnostech posedím s přáteli a nechávám je vybrat, ve kterém století si vypijeme láhev vína. Co se mě týče, dávám přednost renesanci.
Pokud byste měl tu možnost vrátit se v časové ose nazpátek – s kým z Vašeho rodu byste se rád setkal a proč?
Chtěl bych poznat všechny, kteří se nějakým záslužným způsobem proslavili. Náš rod pochází z hradu Buben v západních Čechách. Bohužel zemské desky vyhořely a tím pádem i dávná historie mých předků je zastřená mnohým tajemstvím. Proto v minulosti dodnes trochu tápeme. Přál bych si přenést se alespoň na chvíli do doby, kdy Bubnové tento hrad vlastnili. V Praze je čtvrť, které se říká Bubny a opět není dokladováno, zda ty pražské Bubny byly pojmenovány zásluhou našeho rodu. V této oblasti však vlastnili Bubnové mnoho domů a na jednom z nich se dokonce nachází obrovská freska, na níž je ztvárněn Heřman z Bubna. Praha má Heřmanovu ulici, dům U Heřmana z Bubna – tohle všechno musí mít nějakou návaznost. Jakou – to si můžeme pouze domýšlet.
Rád bych si pohovořil s mým praprapra (a to jedenáctkrát) dědečkem Mikulášem. Kromě tohoto krásného zámku nechal vystavět také zámek v Žamberku – tehdejší hlavní sídlo rodiny Bubnů. A jeho bratra Heřmana, který postavil zámek v Horním Jelení (a o němž byla napsána slavná legenda, jak si z krajů mouřenínů dovedl do Čech lva) bych se také rád zeptal na to, jak to všechno vlastně bylo. Totiž právě v roce 1644 nám byl díky němu do erbu přidán k bubnu také lev.
Určitě bych se neopomenul setkat s Ferdinandem, hrabětem z Bubna a Litic, který působil za napoleonských válek. Oplýval diplomatickými schopnostmi, říká se, že vyjednal Napoleonův sňatek s rakouskou císařovnou. Aktivně se účastnil bitvy u Lipska, hájil českou šlechtu a právě letos si připomeneme 200. výročí této bitvy. Byl také guvernérem v Lombardii, kde byl pochován a byl mu zde postaven důstojný pomník. Setkal bych se i se svým dědečkem, jenž byl ministrem zemědělství za protektorátu v Eliášově vládě. Po popravě generála Eliáše abdikoval, tak si jistě dovedete představit, jak to měl během války a také v poválečné době těžké. Po příchodu komunistů k moci emigroval do Rakouska.
Co plánujete do budoucna?
Zmínil jsem sýpku. Na té bude ještě hodně práce, ale návštěvníci se mají na co těšit. Chtěl bych, aby v areálu byla postupně možnost maximálního kulturního vyžití, těšíme se na výstavy, přednášky, hudební akce… Děti se u nás mohou povozit na ponících, ještě plánuji na náhonu pořádat jízdy na lodičkách. V budoucnu bych si přál v areálu vybudovat kvalitní restauraci, kde by se mohli naši hosté také dobře najíst a občerstvit. Spokojenost návštěvníků je pro nás prvořadá.
Děkuji Vám za příjemný rozhovor a za Váš čas. Bylo mi u Vás moc hezky. Kéž doudlebský zámek nadále vzkvétá a daří se Vám zrealizovat všechna přání.
Oficiální stránky zámku Doudleby nad Orlicí: www.zamek-doudleby.cz
Facebookový odkaz zámku: www.facebook.com/zamekdoudleby