Začátek příběhu s hádankou najdete ZDE
Stále je dušičkové počasí. Venku je zima, tma a je slyšet i veliký, kvílící vítr. Naproti tomu na pracovišti je světlo a teplo a mělo by být i příjemně. Jenže není. Chybí zde přítomnost ostatních a s tím související lidské teplo. Je tu pouze Denisa. Sama sedí v pochmurné náladě za stolem v kuchyňce a opětovně má pocit, že se mozkomorové vrátili nad její hlavu. Zbytek silné kávy, která ji před necelou půlhodinkou povzbudila či spíše vyburcovala k činům, dávno vychladl a s ním i Denisina energie. Mozkomorové se chystají slétnout níž a níž. Chtějí ovlivnit Denisinu mysl, ale Denisa, navzdory absenci kouzelné hůlky se nevzdává. V duchu si uvažuje nad všemi možnými alternativami, jak se dostat s uzamčeného prostoru.
„Správně“ myslí si, když ji napadá, že musí prozkoumat ještě neuzamčené pracovní místo. Jistě, zatím neúspěšně prozkoumala pouze počítač a pak ji téměř paralyzoval zvuk jejího vlastního telefonu, který se ozval za uzamčenými dveřmi jejího pracoviště. Nezůstává pouze u myšlenek, protože nezdolná Denisa se je hned, dříve než ochabne její rozhodnutí, chystá proměnit v činy.
Nachází kancelářské sponky. Vzpomene si na televizní i knižní detektivní romány a přemýšlí, zda by s nimi nedokázala uvolnit zámek dveří, vedoucí k jejímu pracovnímu místu. Uvažuje, i o možných rizicích poškození zámkové vložky a proto, snad prozatímně od nápadu upouští. Tužky, zvýrazňovače lepičky, kapesníčky, ne nic z toho nemůže využít.
Na recepčním stole leží vizitky. Co kdyby ….Denisa dumá a její nálada se zlepšuje. Danou situaci začíná vnímat trochu jako hru a to jí psychicky ohromně pomáhá. Ty telefonní čísla bez brýlí nepřečtu, zjišťuje, když tu její zrak spočine na PET láhvi s vodou. Voda zvětšuje, alespoň mám ten dojem, přemítá a hned bere jednu vizitku a zkouší vodu v láhvi použít místo lupy. ANO, POVEDLO SE!!! Jásá a přemýšlí, jak by telefonní číslo nejlépe použila bez telefonního aparátu. Radost z povedeného objevu jí zvedl náladu a má další nápad. Zkusí napsat vzkaz a postavit se s ním k prosklené výloze. Napsání vzkazu má během chvilky a nyní ji čeká druhá, nepříjemná část plánu. Stoupnou si spolu s napsanou zprávou k proskleným dveřím. „Proč se to muselo stát zrovna mě?“ uvažuje, ale i přes nemilý pocit neutíká od výlohy a zkouší své štěstí. Díky nevlídnému počasí se venku nepohybuje mnoho lidí a těch několik, které Denisa spatří, spěchá. Každá minuta v tomto nepříjemném postavení se prodlužuje a Denisa pomalu uvažuje o dalších možnostech. Hlava dumá o kancelářských svorkách, ale tělo stále stojí se zprávou u dveří.
Jedna paní se zastavuje. Denisa ji pozoruje. Starší paní se nejen zastavila, ale i vytahuje mobil. Jde blíž a vyťukává číslo a mluví do telefonního přístroje. Denisa stojí dál a paní za chvíli odchází. CRRRRRRRRR, CRRRRRRRRRRRR slyší zvonění svého mobilu. To asi kolegyně neví, co si má o záhadném telefonátu neznámé paní myslet a zkouší si informaci ověřit, myslí si Denisa a uvažuje dál, co když se neznámá nedovolala? Hlavou jí prolétává spousta variant a hypotéz a najednou je hrozně unavená. Přemýšlí jen o své pohodlné posteli a dobré večeři. Snad i o příjemném televizním filmu. Ani neví, kolik času uběhlo, od zastavení se neznámé u výlohy (na hodinkách bez brýlí vidí jen rozmazané šmouhy), když tu slyší hlas své kolegyně: „ haló je tu někdo, Deniso…
Foto: pixabay.com