Halloweenská výzdoba

Autor

V Rainbow Springs pomalu vrcholil říjen a vše tomu nasvědčovalo. Byť uprostřed října byste očekávali trošku jiné počasí, zde bylo slunečno. Paprsky zlatého slunce ohřívaly skrz větve pomalu nahých stromů mokrou půdu s nánosem pestrobarevného listí. Městečko působilo klidně. Na ulici se proháněly partičky dětí, které si hrály v hromadách spadaného listí, zatímco je paní Sandersová okřikovala, že to zrovna shrabala a ony se smíchem odbíhaly pryč. Soused zdravil souseda, povídajíce si o přípravě na letošní, každoročně se opakující velkou slavnost a sice halloween. Muži konverzovali o hrůzostrašnosti jejich pozemků, zatímco je jejich ženy probodávaly pohledem, skládaly halloweenské dekorace a tiše si v duchu stěžovaly na neschopnost svých druhů. V Lemonade Street stály domy s bílou fasádou nijak se nelišící od ostatních domů v ulici. A co ulici, v celém městečku. Domy se zde daly rozeznat jen vzhledem trávníků a ozdobou oken, jinak byl však každý další, jako ten předchozí.

V domě číslo 52 žila sedmnáctiletá Summer, jejíž sociální život začal s nástupem na novou střední školu rapidně upadat. Doufala že změnou by mohl být halloweenský večírek v jejich městě. Zatím seděla na posteli. Její černé legíny ohřívaly paprsky prostupující do jejího pokoje skrze stažené rolety a ona projížděla fotky ve svém mobilu. Jednalo se o sled tajně pořízených snímků jejího idola, Nathana Swifta, blonďáka se sportovní postavou, který byl, dle názoru jejího, naprostým „panem dokonalým“. Dokázala o něm snít i celé hodiny. Zápisky v jejím sešitě díky tomu prořídly na pár slov za celou hodinu. Nedokázala si však před nikým připustit, že by se do něj zamilovala.

V domě přímo naproti už pár let přebýval Jason, kterému však nikdo z městečka neřekl jinak než Sparky. Přezdívku si vysloužil svou nezkrotnou fascinací elektřinou. Většina jeho experimentálních pokusů skončila buďto vyhozením jističů v celé ulici, nebo sprchou jisker. Nejednou se mu povedlo si připodpálit pokoj. To je také důvod, proč už jeho rodiče vzdali snahu pořídit synovi do pokoje koberec. Po třetím vyhoření chlupaté pokrývky jim došlo, že to úplně smysl mít nebude.

Nathan, který bydlel v rohovém domku na Corridor Street, se zrovna proháněl po městečku na své Ducati motorce, kterou dostal k loňským devatenáctým narozeninám. Silný motor silničního vozidla burácel a odrážel se od, v řadě stojících, fasád domů a působil ještě mohutněji, než ve skutečnosti byl.

Samantha s Ericou zrovna seděly u sebe na posteli a lihovým fixem upravovaly nejnovější vydání Playboye, které našli pod postelí u Eričiného mladšího bratra Davida. „Teď ho chci vidět.“ Říkala Erica, zatímco zamalovávala odhalená prsa na dvoustránkovém plakátu jedné brunetě. „Bude zuřit,“ zachichotala se Samantha.

Summer zazvonil telefon. Volalo jí neznámé číslo. Položila hovor, aniž by ho zvedla a mobil odložila vedle sebe na postel. Nasadila si sluchátka, hezky jedno do každého ucha a za zvuků nightcoru přemýšlela o tom, co si vezme na sebe na večírek, který byl již zítra. Z úvah ji vytrhlo štípnutí do stehna od jejího otce. „Proč nejsi venku s kamarády, máte ještě tak pěkně, tak toho využijte, to za mejch mladejch let…,“ začal a nestihl ani dokončit, protože jakmile to Summer zaslechla, už měla na sobě bundu a byla napůl oblečená u dveří. „Ahoj!“ zakřičela a jak cvakla klika, nebylo po ní stopy. Stavila se u Samanthy a společně s Ericou přemýšleli o tom, jak se na zítřejší akci oháknou.

Summer nemohla, jako už tradičně poslední dva týdny, spát. Dívala se skrz polootevřené rolety na ulici. Udivoval ji vítr, který si hrál s popadanou paletou barevných listů. Točil s nimi a tančil po silnici jako na honosném bále. Z meditujícího sledování ji zprvu vyrušil jen záblesk odnaproti. Nic divného, Sparky dělal na projektech většinou v noci, aby viděl, jestli vše svítí, jak má. V tom se ozvala plechová rána. Podívala se směrem ke zdroji evidentního hluku. Postava, zhruba 180 centimetrů vysoká, v černé mikině s kapucí se s podivnou taškou potácela ulicí. Byla podezřelá. Summer ji sledovala zpoza rohu okna. Mířila k domu Sparkyho. Summer si vzala telefon a předem naťukala číslo na policii. Prohrábla si vlasy a se zájmem pozorovala onoho cizince na ulici. Došel až k domu Sparkyho a chvíli ho obhlížel. Vypadal, jako že se chystá něco ukrást. Chvíli něco dělal s dýněmi a poté pomalinku začal odcházet. Summer vytáhla rolety. Rachot očividně trošku cizince poplašil. Zarazil se a pomalinku se rozhlížel kolem. Zadíval se do okna Summer. „Policie Willowfield, jaké máte potíže?“ ozvalo se z telefonu. Summer těžce polkla. „Chtěla bych nahlásit podezřelou osobu,“ řekla tiše.

Ráno bylo na Lemonade Street živo. Summer vyšla před dům a viděla, že na zahradě u Sparkyho je kolem šesti policistů, celá zahrada je obehnána žlutou páskou a ostatní policisté vyslýchali obyvatele ostatních domů. „Promiňte, vy jste Summer Brightová?“ zeptala se sympatická blonďatá policistka. „A-a-ano,“ vykoktala ze sebe Summer. Policistka se jí zeptala na pár obvyklých otázek. Jednu si neodpustila také Summer: „Co se vlastně stalo?“ Policistka se na ní podívala: „Vražda.“

Internet se hemžil zprávami o odporné vraždě v Rainbow Springs. Na stránce Live Leak bylo dokonce amatérské video od kolemjdoucího, který viděl přímo, co se stalo. Mezi dýněmi na verandě byla jedna podivná. Nebyla to dokonce ani dýně. Ležela tam znetvořená hlava. Bez očí, tváře rozřezané do typického lámaného úsměvu, po čele jí stékaly pramínky krve a uvnitř, jak už to tak bývá, svíčka, aby byl vidět obličej. Summer napsala Sparkymu. Snažila se zjistit, zda je v pořádku. Ať už byla událost v Rainbow Springs jakkoli odporná, noční plány to nijak nenarušilo.

Samantha, Erica a Summer se potkaly před tělocvičnou, kde se odehrával halloweenský večírek. Všechny tři ve stejných šatech. Černobílých, s košatou sukýnkou zhruba do půlky stehen, které rýsovaly jejich postavy. Na hlavách malé kloboučky a každá doplněna o jinou barvu stuhy, kterou byly šaty vyplétané, a kterou měly také na kloboučcích a kolem krku. Summer měla fialovou, Erica modrou a Samantha žlutou. Vešly dovnitř.

Večírek byl v plném proudu. Všude byly pavučiny, spousta rudých šťáv jako krev, dýní, kostlivců a tak podobně. Mezi kostýmy lidí nechyběli zombie, upíři, čarodějky ani filmové postavy jako Freddy Kruegger nebo Jason Woorhees. „Na vás jsme čekali, dámy, máme tu pro naše kostlivčí trio jednu speciální,“ zakřičel Nathan od dýdžejského pultu a pustil skladbu „Spooky scary skeletons.“ Všechny tři se pod kostlivčími make-upy usmály a začaly tančit. Po skladbě za nimi Nathan přišel. Měl na sobě otrhané zašlé oblečení, z obličeje mu visely cáry masa a krev mu stékala přes obočí, z koutků úst a zpod levého oka. Zatímco Summer cítila, jak se jí žene krev do tváří, které pomalu rudly, Erica se Sam si povídaly s Nathanem. Dorazil i Sparky. Přišel s vlasy nagelovanými do špiček vzhůru, začouzeným oblečením a černým obličejem. „Za co jdeš? Za šíleného vědce?“ zeptala se Sam a usmála se. „Nejdu za nic,“ zasmál se Sparky, „Bouchl mi toustr pod rukama.“

Summer si šla sednout na chvíli na schody před tělocvičnu. Potřebovala trochu čerstvého vzduchu. Rozhlédla se kolem. Opodál viděla někoho v černé kapuci. Byla si na sto procent jistá, že to byl ten neznámý ze včerejšího večera. Ve světle blízké lampy se mu něco zablesklo v ruce. Nebyl to ale nůž. Bylo to podstatně menší. Snad skalpel? Ani se nehnula. Seděla tam jako přikovaná. Pomalu se začal přibližovat. Po pár sekundách se oklepala, zvedla se a rychle se vrátila dovnitř. Do bezpečí.

Po zbytek večera už Sparkyho neviděli. Summer se v doprovodu Nathana vrátila lehounce přiopilá domů. Držel ji kolem boku a ona si připadala jako v sedmém nebi. Nathan ji dovedl až domu. Zasněně na něj koukala. „Teď už to zvládneš, nebo potřebuješ pomoct i do schodů?“ Summer se zahuhňala: „Možná.“ Nathan se na ni usmál a vzal ji do náruče. Vynesl ji do schodů, jako by nic nevážila a něžně ji položil na postel. „Můžu ti něco pošeptat?“ zeptala se Summer. Nathan přikývl a naklonil se k ní. Chytila ho za límec a strhla ho s sebou na postel.

Šestiválcový motor rudého pickupu burácel nocí. Robustní pneumatiky odhazovaly štěrk z cesty, jež vedla k malé dřevěné chatce značný kus za Rainbow Springs. Z pickupu vystoupila postava v černé kapuci s bílými, krví potřísněnými rukavicemi. Došla ke korbě a otevřela zadní dvířka. Na korbě leželo tělo. Hlavu mělo oddělenou. Stáhl tělo na zem a za ramena ho táhl k předem vykopané jámě na záhonku přímo pod kompostem. Tělo shodil dolů a vrátil se ke korbě. Opatrně vzal hlavu do rukou a nasměroval si to s ní ke dveřím. Otevřel je a hlavu položil na velký kovový tác na stolku. Rozepnul si mikinu a shodil si z hlavy kapuci. Sednul si na židli k hlavě a pořádně si ji ze všech stran prohlédl. Zaklepal na vršek a ucho přitiskl na čelo. Zaklepal znovu. „Tahle už dozrála,“ prohodil si pro sebe a natáhl se za sebe do skříně pro hrnec. Z kapsy vyndal skalpel a opatrně rozřízl hlavu z vrchní části. Chytil odřezek za vlasy a opatrně onen kus hlavy odlepil od lebky.

Mokrým hadrem očistil lebku a vzal dláto a kladívko. Opatrně odsekal vrchní část lebky a vyndal ji. Odhalil se mu krásný pohled na mozek. Vzal ho do rukou. Bílé ruce mu nasákly kombinací mozkomíšního moku a krví. Vzal mozek a opatrně ho přendal do hrnce vedle. Tekutinu uvnitř lebky vylil k tomu. Za nervy vytáhl oči z důlků a otočil hlavu obličejem k sobě. Otevřel jí ústa a vzpříčil je kusem dřívka. Jazyk opatrně s chirurgickou přesností odřízl. Z Tváří od koutků opatrně odřízl zužující se proužky, které směřovaly vzhůru. Vzal do ruky sešívačku. Jemně pinzetou chytil levé spodní víčko a natáhl ho, co nejníž mohl a sešívačkou jej přišpendlil ke tváři. To samé udělal s těmi horními, až na to že je připíchl k čelu. Dlátkem prosekal díru skrz lebku do úst. Vzal pilník a zapiloval ostře odsekanou kost. „Nechám tě tu chvíli oschnout a pak pojedeš zdobit další domek,“ řekl a usmál se. Hlavu odložil opatrně k dalším pěti na kraji stolu.

Hrnec s mozkem zatím dal na linku a vzal si do ruky mixér. Pořádně ho rozmixoval a otevřel si kuchařku na receptu „Dýňový koláč.“

Nathan od Summer odcházel až ráno. Hned po tom, co prošli dalším výslechem od policie. Matku Sparkyho mezitím odvážela ambulance do nemocnice po nervovém kolapsu. Našla se další hlava. Tentokrát ta Sparkyho. Summer se podlomila kolena a spadla šokovanému Nathanovi do náruče.

Erica se Samanthou tentokrát jen tiše seděly v pokoji. Jedna na kraji postele a druhá na židli pod oknem. Seděly tak už celý den. Nathan nervózně chodil po pokoji a Summer se snažila utišit Ericu. „Co budeme dělat?“ zeptala se Sam a koukala tupě z okna. Nathan se podíval jejím směrem. „To fakt nevím,“ odpověděl tiše. „Co kdybyste dneska zůstali tady? Jen… abychom se cítili bezpečněji,“ prohlásila tiše Erica. Nathan pokýval hlavou: „Dám to vědět našim.“ Odešel s těmito slovy z místnosti na chodbu a telefonoval.

Nathan spal pro všechny případy dole na gauči. Holky pak byly rozděleny mezi pokoj pro hosty, ložnici rodičů a pokoj Ericy. Zhruba kolem půlnoci se okolo okna mihnul tmavý stín. Prošel všechna okna, až jedno bylo konečně špatně dovřené. Opatrně vklouzl dovnitř a po rozvrzané podlaze se obezřetně vydal skrz dům. Nathan se několikrát mezi vrznutími převalil na jeden a pak na druhý bok. Stín zatím vycházel pomalu schody do patra. S opatrností otevřel dveře k Summer. Protáhl se škvírou mezi rámem a dveřmi a přistoupil tiše k posteli. Chvíli Summer pozoroval a poté ji jemně odhrnul dva pramínky vlasů z obličeje. Pohladil ji po tváři a sklonil se k ní. Přičichl si. Zklamaně se zadíval do prázdna: „Tahle ještě není zralá. Ještě chce trošku sluníčka.“ Pomalinku se zvedl a vyšel z místnosti. Potichu zavřel dveře.

„Co ty tady děláš!?“ zakřičela Samantha, která stála zrovna na chodbě dobré tři metry od neznámého v kápi. Ten se na ní podíval a okamžitě po ní vystartoval. Dala se na útěk. Skočil na ní. Rána a křik probrali jak Nathana, tak Ericu. Mezitím muž v kápi bušil hlavou Samanty o podlahu, aby byla zticha. Z pokoje se vypotácela i Summer. Nathan vyběhl rychle schody a odhodil ze skoro omdlévající Samanthy násilníka.

Chtěl utéct dolů po schodech, ale Nathan ho chytil a odhodil dál do chodby. „Odsud už se nedostaneš, ty sráči.“ řekl naštvaně. „Nathane…,“ hlesla Summer. „Zabil jsi mi kamaráda, zmrde, teď zabiju já tebe!“ zakřičel na neznámého a ohnal se po něm pěstí. Ten se ji na poslední chvíli vyhnul a kopnul kolenem Nathana do břicha. Oplátkou dostal loktem do týlu. Lehl na zem a Nathan ho za límec zvedl a narazil na bytelný stůl na kolečkách. Chlap ho oběma nohama odkopl a Nathan zavrávoral a spadl na zem. Neznámý se rychle zvedl a stoupl si k Nathanovi. Ten se nyní díval na podrážku kanady, která rychle mířila k jeho obličeji. Překulil se na pravý bok a neznámý jen těžce dupnul na dřevěnou podlahu. Summer chytila nejbližší vázu, kterou viděla a hodila ji po něm. Rozbila se chlapovi v černé o hlavu a ten zavrávoral. Rukama si držel obličej. Nathan se bleskurychle zvedl a strčil ho na stolek. Posadil se. „Tohle máš za něj, hajzle,“ řekl Nathan a rozeběhl se se stolkem proti oknu na konci chodby. Když stolek i s neznámým konečně prorážel sklo okna, skrz které ho Nathan vyhazoval, stihl ještě neznámý hrábnout po Nathanovi a strhnout ho za rukáv s sebou.

„Nathane!“ zakřičela Summer a rozeběhla se k oknu. Ozvala se kombinace praskajících kostí a tříštícího se dřeva. Viděla, jak se neznámý plazil pryč. „Pomoc! Pomozte nám někdo!“ křičela do noci. Ve vedlejším domě se rozsvítilo. Nathan nejevil známky života. Neznámý nasedl do auta a ve chvíli, kdy před vedlejší dům vyšel pan Clark, se rozjel a cestou ho vzal s sebou. Nathan pád z prvního patra nepřežil, jelikož dopadl přímo na hlavu a zlomil si vaz.

„Jste si tím popisem jistá?“ zeptala se blonďatá policistka traumatizované Summer. Ta jen tiše polkla a pokývala hlavou. Policejní psycholog mezitím rozmlouval s panem a paní Swiftovými. Doktor u sanitky ošetřoval pana Clarka, který i když srážku s autem přežil, neskončil úplně nejlépe. Policejní vyšetřovatelé zatím zkoumali otisk pneumatik, které nechala rychlá jízda na chodníku a silnici.

„Policie už prý má podezřelého,“ řekla tiše Samantha. Seděla zabalená do deky na schodech před Eričiným domem. „Koho?“ zeptala se Summer. Erica se na ni podívala: „Arnolda.“ „Toho pošuka z boudy za městem? Co ten by s tím mohl mít společného?“ zeptala se Summer. Erica zavrtěla hlavou a dál se věnovala Samanthě.

Policejní hlídka právě přijížděla k té boudě za městem. Pneumatiky odhazovaly štěrk z příjezdové cesty. Před chatkou ani známky po pickupu. Vyšli z auta a zaklepali na dveře. Když otevřeli dveře, nikdo vevnitř nebyl. A dům jevil známky rychlého odchodu. Na stole ležely zakrvácené nástroje. V koši byly bílé zahradní rukavice pokryté krví. Policisté se na sebe podívali a vyběhli směrem k autu.

„Dobrý den. Lístek prosím,“ řekl průvodčí a Arnold se na něj podíval. Beze slova podal průvodčímu lístek, ten ho zkontroloval a šel dál. Vlak uháněl po kolejích. Arnold koukal z okna. Míjel několik policejních hlídek, které jeli směrem do Rainbow Springs. Usmál se. Zvedl se a došel na záchod. Tam se zamknul. Podíval se na sebe do zrcadla a vytáhl ze zadní kapsy nůžky. Zkrátil si po ramena dlouhé vlasy na téměř desetinovou délku. Pak se vrátil zpět do kupé. Nasadil si sluchátka a poslouchal rádio. Zrovna mluvili o podezřelém člověku, obviněném z několika vražd. Položil vedle sebe na sedadlo kufr a otevřel ho. Vyndal jednu z krabiček s nápisem „Dýňový koláč“ a vytáhl lžičku. Otevřel krabičku a malý kovový nástroj zajel do měkkého krému z mozku a krve. Vložil si kousek do úst a začal žvýkat. Vychutnával si každé sousto. A tak vlak uháněl dál do neznáma.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na