Halloweenské (k)osení

Autor

Lily byla patnáctiletá holka, která žila na farmě se svými rodiči. Ze všeho nejvíc milovala podzim a obzvláště Halloween, kdy ozdobila vždy celý dům dýněmi a dalšími dekoracemi. Letošní halloweenský svátek si měla v plánu užít. Měla hromadu dýní a jejich vyřezáváním strávila hodiny. Však taky už několikrát vyhrála cenu za nejlépe ozdobený dům v jejich okolí.

Den před Halloweenem se jen tak procházela po jejich poli. Procházela se tam ráda, když potřebovala vypnout. Jen tak šla a povídala si se strašákem, kterého tam měly. Slaměný strašák s našitým úsměvem na pytlové hlavě a otrhaným slamákem v jedné z rukou třímal kosu. Polámanou a tupou. Nebála se toho, že by na ní snad ta kosa spadla, byla pevně přidělaná. Ten den bylo obzvláště větrno, až strašákovi málem ulétl slamák.

„Lily, pojď sem na chvíli!“ zavolala na ni máma. Když utíkala zpátky, omylem strčila do strašáka a kosa se uvolnila a spadla na ni. Rukou jí zachytila, ale kosa jí řízla. Lily ji uchytila zpět, ale její ruce i kosa byly celé od krve. Otřela se do kapesníku, co měla v kapse a zamířila domů. Tam si ránu vydezinfikovala a šla pomoci mámě s uložením beden se zeleninou do sklepa. Poté šla do svého pokoje a zbytek dne strávila chatováním s kamarády ze školy a dodatečnou výzdobou pokoje. Vrcholem dne pak bylo to, že místo klasického světla si po setmění svítila svíčkami. Šla spát celkem brzy, aby byla na druhý den vyspalá. Čekal jí přeci Halloween!

Další den probíhal celkem obyčejně – snídaně, povinnosti, oběd, práce, večeře. Jen měla celý den pocit, jako by jí snad něco sledovalo. Večer šla s kamarády strašit malé děti, co šly koledovat do ostatních domů. Ona měla na sobě kostým čarodějnice. Dlouhé černé šaty, límec ve tvaru pavučiny, hůlku a samozřejmě pavouka na rameni. Když se pak vrátila zpátky domů, nakreslila další obrázek do své sbírky kreseb a šla si lehnout.

Okolo půlnoci se ozval zvuk rozbití skla a lomcování dveřmi. Matku Lily to vzbudilo. S hrůzou v očích vzbudila Lilyina otce. Ten když slyšel šramot v kuchyni, popadl brokovnici a vyšel na chodbu. Pomalu šel chodbou až ke schodům do patra. V kuchyni uviděl stát hubenou postavu s velkým kloboukem. Postava se na něj podívala. Rudě jí žhnuly oči. Vypadalo to, jako by snad pocházela přímo z pekla. Vykročila směrem k němu a ve světle měsíce, který ozařoval halu před vchodovými dveřmi, se konečně ukázala pravá totožnost postavy. „A ty seš co za monstrum?!“ zařval otec a vystřelil.

Výstřel Lily probudil. Vzápětí se ozval řev a druhý výstřel. „Anette, uteč!“ zakřičel otec. Lily ten křik vyděsil, a tak vstala a obula se. Otevřela dveře a pomalinku šla ke schodům. Doleu viděla krvavou šmouhu a střepy. Seběhla schody a vydala se po směru šmouhy. Našla tam svého otce s rozseknutým břichem. Na zemi se válely jeho vnitřnosti a od jeho těla vedly podivné kulaté stopy směrem k ložnici. Uslyšela další řev a žuchnutí těla na zem. Srdce se jí rozbušilo a ona pomalu zamířila k ložnici. Opřela se jemně rukou o dveře a začala je otvírat. Viděla také tu postavu v klobouku. V ruce držela kosu. Hned jí bylo jasné, kdo to je, ale je to vůbec možné?

Před ní stál strůjce obou vražd. Na zdi za ním byla krvavá šmouha a z kosy, která se leskla v měsíčním svitu rudou barvou, odkapávala krev na zem. Rukou zadržela výkřik a poodstoupila dozadu. Najednou se strašák otočil. Jeho rudě žhnoucí oči se na ní upřeně dívaly. Zastavila se a ani se nehnula. Nebyla si jistá, zda ji vidí nebo ne. Z poloviny ji zakrýval stín, avšak část jejího tělo byla prozářena měsíčním světlem unikajícím z ložnice. Střídavě jí oči těkaly mezi strašákem a mrtvolou její mámy, která ležela na zemi před strašákem. Taková hrozná jatka. Strašák se pomalu rozešel směrem ke dveřím. Srdce se jí rozbušilo. Jeho slaměná ruka sahala po klice a odstrkovala dveře. Už viděla špičku kosy, jak se přibližuje k ní, ale byla jako přikovaná. Nemohla se ani hnout. V mysli jí běželo jedno slovo. Stále dokola. Její vlastní mysl na ní řvala jeden jediný povel. Svítilo to tam, jako velké rudé tlačítko. „BĚŽ!“ Opakovala její mysl. Pořád dokola, jako kafemlýnek. Pohnula nohou a strašák se zastavil. Rozrazil dveře a ona se dala na úprk.

Zkusila venkovní dveře. Zamčeno. Zadní východ bude to samé, a ona nemá čas na to, odemykat. Vyběhla po schodech nahoru doufajíc, že najde to, co hledá. Doběhla do svého pokoje a zamkla dveře. „To ho na chvíli zdrží,“ řekla si a přeběhla k oknu. Otevřela ho a vykoukla dolů. A přesně jak si v tom šoku dokázala vybavit, byla tam hromádka slámy. Dost velká na to, aby jí ztlumila pád. Slyšela, jak se strašák blíží po schodech k jejím dveřím. Začal lomcovat s dveřmi. Musela jednat rychle. Měla by skočit. Rychle. Strašákovo dobývání ustalo. Chvíli ještě stála v okně a koukala na dveře. Najednou dveřmi projela čepel kosy a zůstala tam zaseklá. Zajela zpátky a znovu. Musí jednat. Odhodlala se a vyskočila.

Sláma změkčila její skok a ona se hned zvedla a poodešla stranou. Slyšela rozražení jejích dveří a v okamžiku stál strašák v okně. Utekla směrem přes pole. Chvílemi se otáčela za sebe. Strašák z okna zmizel. Běžela dál až ke stodole za polem. Nebyla to taková dálka. Vešla dovnitř a přikrčila se za oknem. Sledovala dům, zda nevyjde strašák ven. Ve stodole byla jen spousta nářadí a strojů, ale nic efektivního, co by se dalo proti strašákovi použít. Najednou si na zemi vedle sebe něčeho všimla. Stál tam kanystr na benzín. Zacloumala s ním a ozvalo se známé šplouchání. Kdyby tak měla čím ho zapálit. Prohledala si všechny kapsy, ale zapalovač pravděpodobně zůstal doma. Nebo ve druhé stodole, kterou měli kousek od domu. Musela by znovu přeběhnout to pole, ale strašák už se blížil. Musela přemýšlet rychle. Nemá jak mu utéct, aniž by se s ním nemusela střetnout. Už ví, co udělá.

Počkala, až se strašák přiblížil ke stodole a začal otevírat. Když stál ve dveřích, popadla kanystr, vyběhla a protáhla se mu pod rukou, kterou si přidržoval jednu polovinu dveří. Strašák se za ní ohnal kosou, ale jak byla skrčená, proběhla mu pod ní. On se otočil a svou kolébavou chůzí, jež připomínala marionetu, vyrazil za ní. Byla podstatně rychlejší, ale když se otočila za ním, aby zkontrolovala, jak je na tom se vzdáleností od něj, nemohla si všimnout kořenu před ní a zakopla. Nebyla ještě od strašáka tak daleko a tak jí dohnal. Ležela na zemi a snažila se vysoukat nohu z kořene. Když se jí to povedlo a chystala se zvednout, všimla si strašákova stínu. Otočila se a viděla, jak se napřahuje kosou, aby jí do ní zasekl. Překulila se a strašák sekl do země. Ona se okamžitě zvedla, vzala kanystr a se strašákem v patách se opět rozeběhla k domovu.

Zatímco byl její pronásledovatel teprve v půlce pole, vběhla do kuchyně dveřmi předtím rozseknutými od strašáka a začala hledat v šuplíku zapalovač nebo sirky. Našla obojí, tátův starý zippák a dokonce i úplně plnou krabičku sirek. Vyšla ven a viděla, že než se strašák přiblíží, má ještě chvíli. Vběhla do stodoly vedle jejich domu, kde přechovávali veškeré seno. Řekla si, že když tam vláká strašáka a zapálí to tam, mohla by ho zničit. Počkala si, až se on s tou jeho kolébavou chůzi doplouží až dovnitř, a poté ho zase oběhla a zavřela za ním dveře. Zavřela je závorou zvenčí a odšroubovala víčko od kanystru. Škrtla sirkou a hodila ji do kanystru. Poté kanystr prohodila oknem do stodoly. Budova se rozsvítila rudou plamennou září. Ozval se strašný hrdelní řev. Ten zvuk jako by ani nemohlo vydávat cokoli pocházejícího z téhle planety. Řezal v uších a jako nože se zabodával do mozku. Ozvalo se zahřmění a začalo pokapávat. Tou dobou už byla stodola v plamenech. Ohořelé dveře se zhroutily dovnitř, stejně jako i střecha. Lily začala brečet a padla na kolena. Svěsila hlavu. Klečela tam a brečela v sílícím dešti. Po chvíli oči otevřela a zvedla hlavu. Před ní stál napůl ohořelý strašák s napřaženou kosou. Těžce polkla a to poslední, co v životě viděla, bylo právě ono mocné máchnutí kosou, kterou strašák třímal od nepaměti.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *