Na vraha

Autor

„Tak počkej, ještě jednou, jen pro upřesnění,“ řekl Aaron a zasmál se. Ostatní jeho přátelé, kteří různě posedávali kolem, si jen pokývali hlavou. Caroline se usmála: „Dobře, tak ještě jednou, pro nováčky. Hra má jen pár jednoduchých pravidel. Každej si vylosujeme papírek. Někdo z nás bude vrah. Vrah si nějak nenápadně v noci půjde vyzvednout do skladu bavlnky, potřebuje je. To je signál, že někoho zabil.“ Aaron se zeptal: „A dál? Další pravidla?“

Darren se zasmál: „Ty seš fakt nemožnej Aarone.“ Aaron ho jen umlčel a dál poslouchal Caroline. „Aby vrah někoho mohl zabít, musí s ním být sám. Prostě se k němu pak jen otočí a řekne ‚Zabil jsem tě‘ nebo ‚Jsi mrtvej‘ a to stačí. Obváže mu bavlnku kolem zápěstí, aby bylo vidět, že je mrtvej a tím pro něj hra končí. Pokud někdo nabere podezření o vrahovi, musí se domluvit minimálně s dalšíma dvěma přeživšíma, a oni ho musí usvědčit. Pokud ho tipnou správně, musí se vrah přiznat.“ Nastala chvíle ticha. „Nějaké další dotazy?“ zeptala se ještě s úsměvem. Opět to byla Aaronova ruka, která se zvedla. „Co když ho tipnou špatně?“ Caroline se mu zadívala do očí: „Pak všichni ti, kteří špatně rozhodli, umírají.“

Venku zuřila poměrně silná sněhová vánice, a tak byli všichni přátelé vevnitř. Připravovali prostory na příjezd dětského zimního tábora, který se každoročně v této odlehlé chatě o třech podlažích odehrával. Hrou ‚na Vraha‘ si krátili příležitostnou dlouhou chvíli. Aaron tu byl letos vlastně poprvé jako pomocník, ale chatu moc dobře znal, jezdil sem několik let jako dítě. Vnitřní stěny byly obložené voňavým dřevem, a vždy když se zatopilo, měl dům takovou příjemnou a útulnou atmosféru.

Aaronovi to vždy připomínalo vánoční svátky u jeho babičky. Měli podobnou chatičku, sice na vesnici, ale interiér byl také zdoben dřevem. Jediné, co chybělo k dotvoření perfektní prarodičovské nostalgie, byla vůně vanilkových rohlíčků a rumových koulí.

Caroline obcházela všechny zúčastněné s kloboukem plným papírků. Aaron si jeden vzal, přečetl si nápis na něm a s naprosto kamennou tváří ho zmuchlal a strčil do kapsy jeho vínové mikiny.

Caroline si přečetla ‚Oběť‘ na svém papírku a usmála se na ostatní: „Poprosím vraha, aby si ve chvíli nepozornosti vybral ve skladu připravené bavlnky na označení mrtvých. Klíček je pověšený klasicky na recepční desce pod pultem. Pro tuto chvíli je naše sezení ukončeno. Dobrou noc všem.“ S těmito slovy zaznělo hromadné ‚dobrou‘ a všichni se odebrali do svých pokojů. Jediný Aaron zůstal sedět v obývacím pokoji. Když všichni odešli, zatáhl přívod vzduchu na krbu a nechal třepotavý plamen pomalu skomírat.

Zvedl se a došel k recepci. Hrábl pod desku a zalovil po malém klíčku s červenou visačkou. Odemkl si sklad a pruh žlutého světla osvětlil malý stoleček, na kterém ležela hromádka připravených červených bavlnek. Shrábl je do ruky a zadíval se na ně. Strčil celou hrst do kapsy a vyšel ven. Klíček vrátil na místo a místo něj vzal malý svazek jiných. Došel k hlavním dveřím a zamkl je. Obešel celé přízemí a zkontroloval, jestli je vše tak, jak má být. Klapání jeho bot na dřevěné podlaze mísené s tlumeným dusáním na koberci položeným jen v některých místech, se rozléhalo ztichlou zimní chatou.

Když už vrátil klíče na recepční desku a rozhodl se jít spát, uviděl z ničeho nic Laurel. Seděla na pohovce a četla si.
„Jakto že nespíš?“ zeptal se Aaron.
Vylekala se. „Aarone, co tady děláš?“ usmála se. „Lekla jsem se tě, chodíš jako duch.“ Úsměv jí byl opětován. „Víš, nemůžu spát, tak jsem si sem šla číst. Obvykle mě to uspí. A teď, když je tu klid, čte se tu i dobře,“ řekla milým hláskem. Aaron se na ni díval. „Děje se něco?“ zeptala se s knihou stále v ruce.

Sedl si naproti ní. „Nastav zápěstí,“ řekl jí klidně s lehkým úšklebkem v obličeji. Zasmála se. „Ale ne. No tak. Vážně takhle blbě hned první noc?“ Dala si ruku před pusu, aby zakryla široký úsměv. Pokýval hlavou. Natáhla k němu svou drobnou bledou ručku a on jí ovázal rudou bavlnku kolem ruky. Byla dostatečně dlouhá, aby ji kolem jejího zápěstí obmotal třikrát. „Alespoň to bude hezky vidět,“ dodal.

Oba se chvíli dívali jeden druhému do očí. Aaron se po chvíli pomalu zvedl a chtěl se vydat směrem nahoru. „Můžu se tě na něco zeptat?“ zastavila ho Laurel. Otočil se na ni a se zájmem kývnul. Poupravila si ramínko podprsenky. „Líbila jsem se ti, žejo?“ zeptala se něžně. „Tehdy, hned první rok cos mě poznal. Byl jsi do mě blázen, že?“

Aaron ji jen tiše sledoval. Chvíli se na sebe oba dva dívali. Tiché praskání dohasínajícího ohně se opatrně rozléhalo místností. Uchechtla se. „Zapomeň na to, jen mě to zajímalo,“ řekla po chvíli a zadívala se do knížky. Aaron se pousmál. „Jen mě zmátl ten minulý čas,“ řekl a dal se k odchodu. Ze schodů se ještě ohlédl na Laurel, která ho s nepatrným úsměvem sledovala. Oplatil jí ho a šel spát.

***

Ráno ho probudila vůně topinek a míchaných vajíček. Všichni už byli na nohou a vypadalo to, že i oheň už hořel mocným plamenem. Sešel z patra dolů. „Dobré ráno vespolek,“ prohlásil, když si sedal k velkému stolu, který vždy patřil vedoucím. Sborové přání dobrého rána mu bylo odpovědí. Zadíval se na Laurel, která se začervenala a raději odvrátila zrak. Donutilo ho to k úsměvu.

„Už tu máme prvního nebožtíka, Caroline!“ prohlásil Keith poté, co si nejspíš jako první všiml rudé bavlnky na Laurelině zápěstí. Caroline se jen zasmála.
„Tos to měla rychlý, holka,“ prohodila Mira a zakousla se do svého toastu.
Laurel se na ní hbitě podívala: „Jo, jo, to měla. Ale umírala jsem šťastná.“
Mira s úsměvem na rtech zhodnotila situaci: „Pak víme jistě, že Darren vrah není. Neznám jedinou holku, která by byla šťastná v jeho přítomnosti.“
„Hej,“ ohradil se, „však se mnou chodíš!“
„Proto to taky moc dobře vím.“ Mrkla na něj Mira a celý stůl propukl v hlasitý smích. Dala mu pusu na tvář. Aaron se pustil do své snídaně.

„Tak. Je potřeba tu zase pohnout s pár věcma,“ zavelela po snídani Caroline. „Scotte, Vem si s sebou Aarona a běžte omlátit z těch dostupnějších říms rampouchy, ať to tu někomu nic neudělá. Venku sice mrzne, jak když praští, ale nikdy nevíš, kdy se nějakej ten zub uvolní a spadne někomu na hlavu.“ Scott se podíval směrem ke svému zimnímu parťákovi, který jen pokrčil rameny. „No dobrý no, tak my jdeme,“ prohodil a následován Aaronem zamířil do šaten, kde si vzali péřové bundy. Scott měl světle modrou a vypadal v ní jako velký větrový bonbón.

Scott vzal koště a druhé podal Aaronovi. Spolu začali shazovat z nízkých okapů dlouhé rampouchy. „Na ty vyšší si budeme muset vzít žebřík. Polezeš ty, nebo mám já?“ zeptal se Scott. Aaron mu odpověděl, že radši bude žebřík jen držet. Chvíli tiše obouchávali rampouchy, které s tříštivým zvukem dopadali na zmrzlý chodník pod nimi.

„Máš tip, kdo vraždí?“ zeptal se po chvíli Scott.
„Však je teprve po první smrti,“ odpověděl mu Aaron
„Ale tak třeba už máš tip, ne? Já jo.“
„Koho?“ zvedl obočí Aaron a podíval se na něj opírajíc se o koště.
Scott také přestal s právě prováděnou činností a vyslovil svůj tip: „Keitha.“
„Zrovna jeho? Proč?“
„Však je to jasný. Té bavlnky si všiml, když měla Laurel zrovna ruku pod stolem. Musel to vědět už předtím. Protože ji zabil.“
Aaron se zasmál: „Zníš jak plochozemci. Ty maj podobně jeblý argumenty. Co když jsem vrah já?“
Scott se zamyslel a pak se začal smát: „Ne. Blbost. Kdybys byl, zabil bys mě už v té šatně.“
Aaron pokýval hlavou a usmál se. „Kdybych to udělal, každej ví, že to jsem já, hlupáčku,“ řekl si v hlavě a pokračoval s rampouchy.

***

Když dodělali obouchávání nižších okapů, šli se dovnitř ohřát. Chata byla poněkud prázdná, když každý dělal na něčem. Scott odešel na záchod a Aaron si sundal rukavice, které si nacpal do kapes. Zrovna procházel kolem Darren a odnášel nějaký kus nábytku.
Aaron k němu přišel. „Chceš s tím pomoct?“
Darren se na něj podíval a přikývl.
Každý vzali v látce zabalený kus něčeho, co připomínalo skříň z jedné strany, a vydali se směrem do schodů.
„Kam s tím?“ zeptal se Aaron. Darren ho nasměroval do místnosti na konci chodby. Uložili skříň ke zdi a oba si oddechli.
„Nevypadala, že to bude taková kráva těžká, co?“ vypravil ze sebe zadýchaně Aaron.
„Že váháš, ty jo. Bych nečekal že se tu takhle nadřu s takovou malou mrchou… Každopádně díky za pomoc.“
„Taky děkuju,“ usmál se Aaron.
„Za co?“ podíval se na něj Darren s podezřením.
„Za život,“ usmál se Aaron, „jsi mrtvej.“
„Ale no tak!“ křikl Darren.
„Pravidla jsou pravidla.“
Darren nastavil ruku a nechal si uvázat červenou bavlnku, přes kterou si pak přetáhl dlouhý rukáv. „Neboj, nenechám tě prozradit. Hra je hra,“ pousmál se Darren. „Zmiz,“ mávl směrem ke dveřím a Aaron odešel zpět dolů.

Scott na něj už čekal. Spolu opět odešli ven, tentokrát přes francouzské dveře v patře, aby se dostali na ochoz. Pokračovali v likvidaci rampouchů.

***

„Darrene ty taky?“ zeptala se Jane u večeře. Přikývl. „Byl jsem moc neopatrnej,“ odpověděl jí. Aaron bez mrknutí pokračoval ve večeři.

Když všichni dojedli, Jane začala odnášet talíře. Aaron se zvedl a začal také sbírat nádobí, aby jí pomohl.
„Ji balíš, že se tak vtíráš?“ uchechtl se Scott.
Aaron se na ní podíval. „Jen jste říkali, že se tu mám víc otáčet, když jsem nejmladší. Abych si udělal vočko,“ usmál se Aaron a odešel do kuchyně pomoct Jane.

Když vešel, hned mu řekla, že by to zvládla i sama, ale on trval na svém. Povídali si o všem možném a on ji pomohl vše uklidit. Když měli hotovo, Jane se ho zeptala, jestli kouří. Aaron zavrtěl hlavou. Vytáhla cigaretu z krabičky a šla si ven zapálit. Aaron ji doprovodil.
„Jak dlouho jsi sem vlastně jezdil?“ zeptala se ho a škrtla zapalovačem. Podívala se na něj. V očích se jí mihotaly malé jiskřičky od žhavé špičky cigarety.
„Tohle bude devátej rok,“ řekl a na chvíli se odmlčel. „A co ty, Jak dlouho sem jezdíš?“
Podívala se na něj a potáhla si: „No… Teď to bude dvacátej rok.“
„Wooow!“ obdivně protáhl Aaron.
„Jo. Už jsem tu pomalu jak stařešina. Ale nejstarší je furt Caroline. Však ta tu je snad po třicáté. Dost se tu to vedení prostřídalo. I když jsem jezdila jako malá. Stejná sestava vydržela snad asi jen pět let. Většinou se vždycky někdo obměnil. Někdy i dva až tři,“ potáhla si z cigarety, „A teď už je tvůj čas. Teď jsi tu pískle ty.“
„Hej,“ zahrál Aaron pohoršení, „nejsem pískle. A vím, že tu jsem nejmladší. A víš co?“
„Co?“ zopakovala po něm s úsměvem.
Aaron se k ní naklonil, aby ji mohl zašeptat do ucha: „Jsi mrtvá.“
Jane odevzdaně nastavila zápěstí. „Bastarde vyčůranej,“ zasmála se a počkala, až ji uváže bavlnku. Sledovala, jak svižně hýbe rukama a tvoří rudý uzlík. Podívali se jeden druhému do očí a oba se usmáli.

***

Aaron se probudil časně z rána a sešel do hlavní haly. Oheň v krbu tiše a pomalu pohasínal. Přikrčil se vedle a sebral pohrabáč, kterým se chvíli nemotorně šťoural v haldě rozžhavených uhlíků. Po chvíli se mu povedlo rozdělat oheň. Přiložil pár polínek a sledoval mihotavý oranžový jazyk, jak svůdně laškuje s kusem dřeva. Dech beroucí pohled. V očích se mu odrážely jiskřičky vylétávající vždy houfně z kusu klády vržené napospas dravým plamenům. Venku syčel a houkal vítr. Foukalo tam, jak jen mohlo. Občas se vítr otočil a prudce narazil do dveří tak, až se zámek zaklepal a zahalil tichý dům kovovým cvakáním. Bylo to děsivé a uklidňující.

„Vzhůru tak brzy?“ zeptala se Laurel. Aaron se otočil. Stála tam bosa v dlouhém světle modrém svetru, který jí sotva zakrýval kalhotky.
„Neřekl bych, že tu je zrovna takový vedro. I když jsem teď zatopil,“ usmál se Aaron. Odložil pohrabáč zpět a zvedl se. Laurel se zaachichotala, ale zakryla si ústa rukou schovanou v příliš dlouhém rukávu. „Roztomilý,“ pomyslel si Aaron a pozoroval ji.
„To, co jsi mi řekl tehdy večer…“ začala, ale nějak nemohla větu dokončit. Přistoupili k sobě blíž.
„To co jsem ti ten večer řekl, jsem myslel vážně. Překvapilo mě trochu, že můj zájem býval tak očividnej.“
„Tohle by ti pak teda asi nemělo vadit,“ řekla Laurel a políbila ho.
Aaron se s kamenným obličejem, který se změnil v mírný úšklebek, podíval na ní. „Wow,“ dodal a usmál se. „Čemu vděčím za tak náhlý dárek?“ pídil se po odpovědi na otázku, která mu běžela hlavou. Laurel ukázala směrem vzhůru na skoro uschlý kus jmelí visící na lustru. „Sice nejsou Vánoce a tohle pravděpodobně pamatuje ještě Marii Terezii, když bejvala pannou, ale příležitost by se měla využít vždycky.“ Následně Aaron políbil i ji.

„No tak to mě podrž,“ řekl Keith a hlasitě se zasmál. „No já zírám. Wow lidi. Tohle mě hřeje u srdce sakra!“ dodal a cestou k nim se ještě znovu zasmál.
Laurel ho sežehla pohledem. „Připomeň mi, že ti k ceně idiota měsíce mám dát ještě cenu kazišuka roku!“ štěkla po něm a obočí se jí svraštilo, stejně jako nos.

***

Scott se natahoval, jak nejvíc mohl, aby dosáhl na nejvyšší rampouchy. Aaron ho mezitím sledoval zespoda. „Fakt nepotřebuješ pomoct?“ křikl na něj a rukou si zastínil nad očima, aby mu do nich nesvítilo sluníčko.
„Ne, fakt ne. Jsem dobrej,“ zasmál se Scott a srazil dalších pár rampouchů, které se rozbily o střechu. Popošel o pár kroků doprava na vratkém lešení a pokračoval ve své práci. Venku začínalo pořádně foukat a pomalu sněžit. Vítr nesl sněhové vločky, které šlehaly Aarona do jeho už tak do ruda rozpálené tváře. „Hejbni prdelí, v tomhle bys nahoře neměl bejt. Pojď dolů, doděláš to pak!“ křikl na Scotta Aaron zespoda. Ten se ale nevzdával: „Těchle posledních pár zubů odsud ještě smetu. To bude hračka!“ Aaron nervózně přešlápl.

Ze dveří vyšla Caroline a zamířila k němu. „Neměli byste zalézt dovnitř? Vypadá to, že se sem žene docela hnusná sněžná bouře,“ řekla, stoupla si vedle Aarona a zadívala se směrem vzhůru.
„V pořádku, slečno starostlivá,“ řekl Scott a natáhl se s koštětem, aby dosáhl i na ty nejvzdálenější rampouchy. Jak se vítr opřel silněji do vratkého lešení, to se zakymácelo. Scott zavrávoral a chytil se římsy na domě, zatímco Aaronovi se rozbušilo srdce a Caroline vykřikla.
„Dolů a hned!“ štěkla na něj.
Scott se začal smát: „Ty vole, to mohlo bejt těsný, co?“
Jak se pustil římsy a chtěl začít slézat dolů, uklouzla mu noha na zledovatělém kusu dřeva a on spadl z lešení. Nejprve dopadl na střechu pod ním. Ozvalo se křupnutí, jak spadl zády přímo na hřeben střechy, po které následně sjel dolů. Utrhl s sebou okap, který se se skřípotem rozpadl na několik kusů a Scott dopadl hlavou napřed na chodník před hlavním vchodem opět doprovázen hlasitým křupnutím, jak se jeho krk ohnul nepřirozeně dozadu.

Caroline vyjekla a zabořila hlavu Aaronovi do hrudi, aby to neviděla. Ten nemohl přestat zírat. Vytřeštěnýma očima sledoval, jak studený sníh rozpouštěla Scottova horká krev. Aaron nemohl odtrhnout pohled od těch očí, které na něj upřeně zírali z překroucené Scottovy hlavy. Byl jimi tak zaskočený. Tak vyděšený, že nakonec i přestal vnímat neustávající křik Caroline. Vítr a sněžení se pomalu zesilovaly.

***

Jane kouřila jednu cigaretu za druhou. Celý obývák už smrděl štiplavým a hustým cigaretovým dýmem. Stále zrychleně dýchala a z očí se jí drala jedna slza za druhou. Aaron stál opřený o futra ruce měl založené na prsou. Díval se upřeně do země. Čas od času mu jeho pohled utekl směrem k ostatním. Jane panikařila. Mira a Darren se jí snažili utišit. Caroline se vrátila zpět.

„Nic. V celým posraným baráku není nikde ani kouska signálu!“ zavrčela. Aaron se na ni jen lehce podíval a opět sklopil zrak. Venku zuřila sněhová bouře tak hustá, že okna byla zahalená tmavě šedým přelivem. Venku se zatáhlo, i když bylo stále ještě chvíli po poledni.

„A ty už taky drž hubu!“ vyštěkla najednou Jane na Miru. „Tvůj přítel tady pořád chodí. Živej, zdravej! Tak mi prosim tě přestaň říkat, jak se mám nebo nemám do prdele chovat a přestaň mě poučovat. Nemáš ani páru jak mi teďka je!“ Rozklepanou rukou si zapálila cigaretu. Mira se ani nesnažila jí oponovat. Prostě svěsila hlavu, zakývala a se slzami v očích odešla. Darren chvíli stál na místě a hlavou těkal mezi oběma. Následně vyšel pryč z místnosti následovat Miru. Jane se sebrala a odešla do kuchyně.

Keith seděl na pohovce. Byl předkloněný a lokty se opíral o kolena. „To je v prdeli,“ prohlásil tiše, když se všechno nějak usadilo. Caroline mu jen přitakávala. Laurel seděla tiše. Svojí rozečtenou knihu měla založenou a položenou na stolku před sebou. Sledovala hypnoticky obal s hlavou podepřenou levou rukou.

Aaron se zvedl a došel do kuchyně za Jane. „Jestli si mi sem taky přišel moralizovat, tak se seber a jdi rovnou třeba do prdele,“ štěkla, jen co vešel do dveří a zahodila nedopalek. Okamžitě si vytáhla další cigaretu. Aaron si sedl vedle ní a udělal to, co nikdo z ostatních ne. Podíval se jí do očí a potom ji objal. Pevně si ho přitiskla k sobě a rozbrečela se mu na rameni. Horké slzy se Aaronovi vpíjely do trika a on jen dál tiše seděl a objímal hlasitě vzlykající Jane.

Po chvíli ho pustila a otřela si zaslzené oči. Podívala se na něj. „Tys to viděl, že?“ zeptala se ho rozklepaným hlasem. Aaron jen tiše pokýval. Jane se zadívala na podlahu před sebou. „Opravdu jsem ho milovala. Sakra.“ Na chvíli se odmlčela a pak šeptem pokračovala: „Tyhle věci se dějou tak rychle, že? V jednu chvíli sedíte u kafe a povídáte si… smějete se… A hned potom bum… a je to pryč.“ Do očí se jí vedrala další várka slz. A Aaron tam jen tiše seděl a poslouchal.

***

Jane s Mirou už si dávno šli lehnout. Ostatní seděli v jídelně.
„Co uděláme s tělem?“ zeptal se Darren a upřeně se díval do stolu.
Aaron se na něj otočil. Ostatní mlčeli. „V téhle vánici nemůžeme ani nikam odjet,“ řekl po chvíli ticha a podíval se na ostatní. Co signál, Caroline?“ zeptal se. Ta jen zavrtěla hlavou.
„Takže pořád nic,“ podotkl Keith a opřel se na židli se zkříženýma rukama na prsou.

***

Rozhodli se nechat Scottovo tělo v garáži, kde alespoň prozatím je stále chladno. Aaron se snažil usnout. Stále měl před očima výjev Scottovy hrůzné smrti. Momentu, ze kterého vstávaly chloupky na celém těle. Mráz probodával páteř od krku až k pánvi, ale Aaron z toho měl poněkud jiný pocit. Uspokojující. Se zájmem sledoval celý Scottův pád. Hlavou mu rezonovaly křupající zvuky, jak se Scottovy kosti lámaly během pádu.

Aaron se posadil a chtěl se napít. Sáhl po prázdné sklenici na stole a zadíval se dovnitř. Odložil ji zpět na stůl a odfrkl si. Odkryl peřinu, pod kterou spal a vzal na sebe mikinu. Sešel pomalu schody dolů a vydal se směrem ke kuchyni. Z lednice vytáhl láhev Coca Coly a nalil si. Napil se. Vyšel do obýváku, kde chvíli sledoval umírající uhlíky. Došel k nim a trošku je prohrabal pohrabáčem, který visel vedle krbu. Na moment vdechl ohořelým kusům dřeva nový život, jak se po nich roztančily malé oranžové plamínky. Přihodil k nim kus dřeva a chtěl se vydat zpět nahoru. Míjel v hlavní chodbě dveře, kterými se dalo dostat do masivní garáže, kde parkovalo auto Caroline, Keitha a Jane. Díval se na kliku. Jako by ho něco táhlo dovnitř. Cítil, že by tam měl jít.

Odložil skleničku na malý stoleček vedle dveří a vešel dovnitř. Bylo tam opravdu o dost chladněji, než ve zbytku domu. Bylo to zvláštní, vzhledem k tomu, že byla garáž napojena na hlavní chodbu. Vepředu parkovala tři auta, která v této tmě nebyla zrovna k rozeznání, ačkoli Aaron naprosto přesně věděl, jak vypadají. Došel k tělu schovanému na nízkém stolku pod igelitem a odkryl ho. Naskytl se mu pohled na Scottovo zkroucený obličej a pochroumaný krk s vyčnívající kostí. Ani to s ním nehnulo. Podíval se k zápěstí jeho ruky, který přepadávala ze stolku dolů a bezvládně tam visela. Chvíli ji pozoroval, zatímco se mu tělo začínalo třást zimou.
Aaronova ruka zajela do kapsy na mikině a vytáhla jednu sytě červenou bavlnku. Jeho oči zůstaly na moment viset na rudé barvě, než takřka automaticky ovázal bavlnku kolem Scottova zápěstí. „Ty už to máš za sebou doopravdy, chlape,“ řekl Aaron a přikryl jeho tělo znovu igelitem.

***

Jane nervózně přešlapovala po pokoji. „Měli bychom něco dělat. Já nevím… Dojet pro pomoc. Zavolat policii.“
Darren zavrtěl hlavou: „Odjet v téhle bouři je riskantní.“
„Co když dojedu jen na místo, kde bude signál? Pak někoho zavolám.“
„Zbláznila ses? Nekoukáš na filmy? Řeknou ti, že v téhle bouři nemůžou nic dělat a že musíš počkat, až to přestane.“
To Jane nijak neuklidnilo. Zapálila si. Caroline se na ní jen podívala a nijak neřešila to, že oproti nepsaným pravidlům kouří vevnitř. Chvíli tiše seděli a mlčeli.
„Seru na to. Já jedu,“ řekla, sebrala si kabelku s věcmi a vydala se směrem ke garáži.
„Jane!“ křikl na ní Darren a chtěl se zvednout. Aaron ho ale chytil za rameno a posadil zpět na židli. Podívali se na sebe a on jen zavrtěl hlavou. Pak odešel přímo za ní.

Jane už seděla v autě. Poutala si pás a startovala motor. Aaron k ní přišel a zaklepal jí na okénko. Stáhla ho. „Co je?“ vyštěkla po něm.
Aaron se jen usmál „Neboj. Nejdu tě k ničemu ukecávat. Chtěl jsem ti jen říct, abys byla opatrná,“ řekl stále s úsměvem.
Jane si ztěžka oddechla a párkrát pokývala. „Dobře. S tím problém nemám,“ řekla a pokusila se křečovitě usmát.
Aaron dokončil ovazování bavlnky na klice jejích dveří, když přišel Keith. „Jestli jedeš, jedu s tebou. Ať na tebe někdo dá pozor,“ pronášel zatímco si sedal na místo spolujezdce.
Aaron ho pozoroval skrze okénko a pak rychle ovázal kliku ještě druhou bavlnkou. „Kdyby se něco dělo, pokuste se zavolat a jeďte opatrně.“ Sehnul se. „A ty Keithe, na ní dej pozor,“ usmál se Aaron a ukázal na něj se zamrkáním jedním okem.
Keith kývnul: „Neboj.“
Aaron otevřel vrata od Garáže a počkal, až Jane vyjede ven. Zamával jim, když se vydali cestou pryč od chaty a jakmile mu zmizeli z dohledu, otočil se, aby si na denním světle prohlédl louži brzdové kapaliny na zemi.

***

Aaronovi stále zněla hlavou ozvěna neslyšeného křiku Jane a Keitha. V tuhle chvíli si už byl jistý tím, že jsou mrtví. Usmál se nad tou představou a nasadil si sluchátka. Dál pokračoval v leštění zrcadla a zadíval se na svůj odraz. Měl pocit, že se snad dívá na někoho jiného. Usmál se a pokračoval v leštění, když mu ve sluchátkách najednou začal hrát známý text. „Mira, Mira on the wall…“ Aaron se u těchto slov zastavil a opět se na sebe podíval. Najednou jako kdyby už hudbu neslyšel. Usmál se. „Geniální,“ řekl tiše a zopakoval větu z textu písně. Chvíli zůstal zírat na zrcadlo na zdi. „Zrcadlo, zrcadlo na zdi…“ řekl si pro sebe a pousmál se. „Mira“ se mu v tom textu zamlouvalo ale mnohem více než „mirror“.

***

Aaron počkal do noci. S úsměvem si vykračoval směrem k pokoji, kde spala Mira. Když otevřel dveře, zastavil se. Naprosto zapomněl na to, že spí v jedné posteli s Darrenem. Stál chvíli ve žlutém pruhu světla, který přicházel do pokoje skrze otevřené dveře a přemýšlel. Nakonec vešel dovnitř a opatrně vzal Miru do náruče. Naštěstí byla tak emočně vyčerpaná, že ji to vůbec nevzbudilo. Vynesl ji z pokoje ven a zmizel v přízemí.

***

Chvíli potom, co dokončil své veledílo, slyšel kroky. Dál seděl na rudém křesle a čekal. Kroky se k němu pomalu přibližovaly. Otočil se ke krvavému fleku, který pomalu stékal po zdi, na které byla přibodaná Mira. Usmál se a otočil se zpátky, aby viděl Darrena. Stál jako opařený. Klepal se a díval se na Miru. Aaron se na něj upřeně podíval.
„Co si to… Co si to udělal?!“ vyštěkl Darren a zadíval se na Aarona.
Ten se na něj zmateně podíval. „Jak jako, co jsem udělal? Ty to nevidíš!? Je to nádherné umělecké dílo! A není to snad vtipný? Mira. Jmenuje se Mira.“
„Jo jasně. Vtip se zrcadlem. Jako bysme ho neslyšeli dost často,“ procedil Darren skrz vztekem zatnuté zuby a zůstal chvíli zticha. „Za Scotta jsi mohl taky?“ zeptal se.
Aaron se jen usmál. „Ne, ne. Za něj ne. To byla nehoda.“ Chvíli se odmlčel. „Ale mohl jsem za Keitha a Jane,“ řekl a doširoka se usmál. Darren se na něj zmateně podíval. Aaron naznačil prsty stříhání: „Brzdy.“
„Ty zkurvenej sráči,“ zasyčel Darren.
Aaron se na něj jen podíval a pak se zvedl. Obešel ho a zamířil ke schodům.
„Kam si jako myslíš, že jdeš?!“ štěkl za ním Darren.
Aaron zcela klidně prohodil: „Kam bych šel? Nahoru. Ty už jsi mrtvej. Nahlásit mě nemůžeš, to je proti pravidlům.“ Usmál se a pokračoval v chůzi po schodech.
Darren sáhl po pohrabáči a doběhl k němu. Aaron uskočil přicházející ráně. „Co děláš?! Jsi mrtvej!“
„Ne dostatečně na to, abych ji nepomstil,“ zasyčel a opět se ohnal proti Aaronovi. Ten se vyhnul a chytil Darrena zezadu za triko a pásek u kalhot. Otočil se s ním a prohodil ho skrze dřevěné zábradlí, které prasklo, a Darren spadl dolů do obýváku. Pohrabáč zůstal ležet opodál.

Aaron sešel schody dolů, aby se ujistil, že je Darren mrtvý. Nebo ho alespoň dorazil. Vzal pohrabáč a šťouchl do Darrena. Ten se ani nehnul. Aaron se usmál a oddychl si. Dřepl si vedle něj. Darren ho najednou chytil za nohu a trhnul mu s ní nahoru. Aaron spadl na záda. Darren vlezl nad něj a chytil oběma rukama pohrabáč, kterým se ho Aaron snažil odtlačit. Darren se opřel o pohrabáč plnou vahou a přitlačil ho Aaronovi ke krku. Ten kopl Darrena do zad a on přes něj přepadl. Aaron se zvedl a vystartoval proti němu. Srazil ho opět na zem. Praštil ho do obličeje. Darren chytil poleno, které leželo po jeho levé ruce a praštil s ním Aarona přes obličej. Hrubá kůra mu odřela tvář. Darren se zvedl, stále pevně třímal kus dřeva v ruce. Aaron se taky zvedl a zmizel v kuchyni. Darren ho následoval.

Darren vešel do kuchyně. Všechny hořáky na plynové plotně hořely. Darren opatrně vstoupil dovnitř ne moc prakticky ozbrojený kusem dřeva. Rozhlédl se. Kuchyně se jevila prázdná a tichá. Jediné, co zde rušilo, byl syčivý zvuk plynu. Aaron se znenadání odněkud vynořil, vyskočil na Darrena s pánví v ruce a praštil ho po hlavě. Darren spadl na zem a praštil se cestou k zemi do hlavy o kuchyňskou linku. Aaron ho vzal za vlasy, zrovna když se snažil zvednout a dotáhl ho k plotnám. Snažil se mu k nim natlačit hlavu. Darren se ze všech sil bránil. Aaron ho k jedné přitlačil. Darren zařval bolestí, jak mu plynový hořák opálil tvář. Konečně se Aaronovi vysmekl a vyběhl zpátky do obýváku.

Aaron se hnal za ním. Jen co otevřel dveře, dostal polenem po hlavě a spadl zase zpátky do kuchyně. Se zakrváceným obličejem se zvedl a pomalu otevřel dveře. Darren nikde. Aaron vstoupil do pokoje a rozhlédl se. „Kdepak jsi?“ řekl skoro až neslyšně. Pomalu vešel do obýváku. Zpoza křesla vyběhl Darren a shodil Aarona k zemi. Ten dopadl skoro až do hořícího krbu. Natáhl se a za neohořelý kus vzal hořící větev, kterou následně praštil Darrena přes obličej. Spolu s ní vyhodil z krbu další uhlíky, které pomalu začaly prohořívat skrze koberec. Darren zase zmizel. Aaron se zvedl, sebral ze země pohrabáč a vyběhl na chodbu. Jen co vyšel ze dveří, proletěla kolem něj váza, která se rozbila o zem. Podíval se směrem k Darrenovi, který stál u dveří a lomcoval s klikou.

„Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát…“ špitl si pro sebe, vyběhl proti Darrenovi a probodl mu stehno. Darren zařval bolestí a konečně odemkl dveře a dostal se ven. Obývák začínal hořet. Plameny už sežraly celý koberec a pomalu se začali pouštět do skříní.
„Nemůžeš umírat rychleji? Kdo se za tebou má hnát!?“ štěkl na něj Aaron a stále pevně svíral pohrabáč. Darren se vypotácel ven.
Aaron se opět ohnal pohrabáčem. Tentokrát úspěšně trefil Darrenovu tvář a cákanec čerstvé krve se začal vpíjet do bílého sněhu.
„Mohl jsi zůstat naživu. Bavlnku máš. Jsi mrtvej. Jen kdybys prostě hrál podle pravidel.“
„Podle pravidel?! Co pro tebe ještě pravidla znamenají!?“
„Řídil jsem se jimi. Až na jednu výjimku, že umřít musí v jednom okamžiku vždy jen jeden,“ doširoka se usmál. „Ale Keith se prostě musel přisrat do toho samýho auta.“
Darren na něj zíral. „Jsi monstrum,“ vydechl nevěřícně.
„Já vím,“ usmál se Aaron, kterého to nijak neurazilo, spíš naopak. „Ten pohled na Scotta byl tak… uspokojující. Naplňoval mě. A stejně tak i smrt vás všech.“
Tlaková vlna způsobená unikajícím plynem vyrazila okna v kuchyni. Darren si přikryl rukou obličej a nechal střepy dopadat kolem sebe. Aaron pořád stál nad ním. Napřáhl se a v momentě, kdy Darren dal ruku pryč, mu zasekl pohrabáč do hlavy. Cákanec rudé krve ostříkl bílý sníh. Aaron uslyšel bouchání na okno. Otočil se a sledoval, jak hořící Catherine zoufale buší do skleněné tabulky. Pousmál se a sedl si na malou zídku kus od dveří. Bylo tam teplo.

Vytáhl krabičku cigaret a zapálil si. Okamžitě se zakuckal. To ho ale nezastavilo a tak si potáhl znovu.
„Cos… Cos to udělal?“ zaslechl známý hlas za sebou. Otočil se. Stála tam Laurel.
„Ach. Ahoj. Ty jsi taky ze hry. Máš bavlnku. Jsi mrtvá,“ Aaron se na chvíli odmlčel, „Teď už jsou všichni.“
Laurel chvíli postávala za ním. Sebrala ze země pohrabáč a pevně ho stiskla v rukou. Aaron se na ní otočil a potáhl si z krví nasáklé cigarety.
„Tak holt jeden asi ještě zbývá,“ zavrčel si pro sebe. Potáhl si z cigarety, kterou následně odhodil a vykročil směrem k Laurel.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na