Za měsíc jsou tu Vánoce

Autor

Zajímalo by mě, koho ten nadpis vyděsil, koho potěšil a komu je to úplně fuk. Ať tak či tak, je to prostě fakt. Jakkoliv mě rozčilovaly říjnové rozsvícené stromečky, teď už mi to těšení přijde v pořádku. Za pár dní je totiž první adventní neděle…

Výzdoba

Jako první se u nás chystá – asi jako u většiny z vás – adventní vánoční výzdoba. Letos ladíme do červena, takže klasicky. Barvy různě střídáme, ale protože jsme domů chvíli před adventem přivezli skříň, kterou vyráběl pradědeček, navnadilo to ve mně pocit a potřebu po klasice, tradici a mé oblíbené staročeštině. Takže spoustu zelené, červené, přírodnin, sušeného ovoce, zvonečků a slámy.

Pečení

Musím říct, že nepatřím mezi ty, kdo pečou už měsíc(e) předem a všechno schovávají a nechávají uležet, a pak jen šťastně vyndavají z krabic desítky druhů cukroví. Patří k těm, kteří dělají spíš jen pár párů druhů, které pak vtipně vymění se svými blízkými, takže ve výsledku máme vlastně všichni na stole také spoustu druhů. Předem nepeču, protože nejsem dobrý schovávač. A když se mi to podařilo schovat před ostatními členy rodiny, rozhodně se mi to nepodařilo schovat přede mnou samotnou.

Ježíšek

Někdo nakupuje už během roku. Taky to dělávám, ale průšvih je, že se každou chvíli nějaký ten dárek někomu k něčemu během roku hodí, takže ve výsledku bývají zásoby vybrané a já začínám téměř od nuly. Nejvíc pláču, když splním přání a ta přání se pak ještě v průběhu času třeba i jen měsíce do Ježíška změní. Ale je pravda, že ještě nikdy nikdo nebyl nešťastný. Naopak mě bavilo, když děti pod stromečkem řeknou něco jako: „O to jsem si nepsala, ale strašně jsem si to v duchu přála!“ O spokojené dušičce to totiž všechno je.

Bilancování

Mnozí z nás letos něco nebo někoho ztratili, ale také jsme jistě mnohé našli. I přes bolest je potřeba si uvědomit, že k životu ztráty patří. Naštěstí k nim patří právě ony nálezy. Objevit radost můžeme i v maličkostech. Někdy stačí úplná drobnost. Jako je úsměv. Nebo chvilka naslouchání. Společná hra. To nejcennější, co můžeme dát, jsme my. Náš čas. Ten ocení všechny generace: děti, dospělí i senioři.

Zahřátí

Jasně, že výborně zahřeje čaj. Čaj s rumem. Nebo grog. Ale popravdě je to takové povrchní a dočasné. Zkusme se zahřát pořádně, kvalitně. A tak nebuďme sobečtí, nepřehánějme to s jídlem, pitím ani dárky a podělme se s těmi méně šťastnými. Nejen o dárky, ale i o pozornost, úsměv a čas. Okamžitě to štěstí ucítíte i ve svém srdci. Zahřeje…

A jak to máte vy?!

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na