54. KVIFF – Den druhý

Autor

Po včerejším fiasku mi druhý den karlovarského festu začal velmi příjemně. Skvělou atmosférou a hýkavým smíchem.

Ráno jsem měl tu čest navštívit v kinech nově uvedený film Yesterday proslulého režiséra Dannyho Boylea.

Synopse:

Včera všichni ještě Beatles znali, dnes si jejich písničky zázračnou náhodou pamatuje pouze Jack. Ve starém světě se léta pokoušel neúspěšně prorazit jako písničkář, ale teď, vyzbrojen arzenálem těch největších hitů nejslavnější kapely všech dob, je všechno jinak. Danny Boyle (Trainspotting, Milionář z chatrče) přichází s neodolatelnou komedií, kde láska a hudba jsou prostě to nejdůležitější. (oficiální text KVIFF)

Jo přesně! Poslední věta nádherně vystihuje celý film. Je tam láska, je tam hudba a hlavně je to zábavné. Od začátku do konce se budete bavit. Budete se smíchy dusit a se slzami se popadat za břicho, ale zároveň budou momenty, u kterých budete tajit dech nebo se necháte prostě jen pohltit tou jízdou.

Jistě, nejspíš to není film pro každého, ale je to rozhodně příjemná oddychová komedie, na kterou můžete jít s kýmkoli, ať už to jsou děti, přátelé, či milenci.

Ve filmu se jako jedna s hostujících hvězd objeví i Ed Sheeran (což pro ty, kteří viděli trailer, není žádná novinka), který zde plní také výbornou funkci a v mnoha částech je tento sympatický zrzoun přesně tím důvodem proč kino bouchá smíchy od první k poslední řadě.

Skvostné herecké výkony a perfektně napsaný scénář. Máte-li dvě hodinky volna a kino blízko po ruce, neváhejte a na tento film okamžitě jděte. Nebudete litovat. Pokud navíc k tomu milujete hudbu Beatles, rozhodně si na své přijdete, jelikož film je jí opravdu napěchován k prasknutí.

Hodnocení: 10/10

Jakožto druhý film mi hned v závěsu za Yesterday přistál na talíři o něco těžší chod. Sousto, které asi nepřežvýkne úplně každý a to byl film Zan (česky: Zabíjení).

Synopse:

Pozdní období Tokugawského šógunátu. Zatím stále ještě feudálním Japonskem, které brzy čeká radikální reformace, se potulují osamělí róninové. Z některých se stávají bandité, jiní doufají, že mohou být stále šógunovi k užitku. Stárnoucí rónin Sawamura nachází v malé vesnici mladého Tsuzukiho, který zde pomáhá farmářům sklízet rýži a zároveň je chrání. Společně se chtějí vydat do hlavního města, aby mohli opět sloužit své zemi. Od undergroundového experimentátora Tsukamota ale nečekejte klasické kostýmní drama. Příběh dvou mužů, kteří musí za každou cenu dostát válečnické cti, není samurajskou legendou, ale uhrančivým antiwesternem, ve kterém je hrdina jen ten, kdo zabíjí bez rozmýšlení. (Oficiální text KVIFF)

Milovníkům asijské kinematografie nebude na snímku připadat nic zvláštní. Ty, kteří jsou jí však poměrně nepolíbení může odradit přemíra tichých klidných záběrů. Střihy mi zde však přišli velmi promyšlené, a byť některé situace, které se však objeví pouze na okamžik, někomu můžou připadat bizarní, já odpovídám pouze „Takoví jsou Japonci!“

Film má celkem klidný začátek, a zhruba po první půl hodině však spadne hnůj do větráku a čeká vás nekončící jízda, která se zastaví až se začátkem závěrečných titulků. Uvidíte krev, uvidíte erotické náznaky, uvidíte zoufalství, bídu, skryté motivy poukazující na chování společnosti a to vše dostanete v příjemném, však poměrně těžkém obalu.

Film si rozhodně vychutná každý fajnšmekr, řekl bych možná klidně i kdejaký fanoušek Quentina Tarantina (Pulp Fiction, Kill Bill). Výborné efekty, zajímavý příběh, příjemně vypadající herci. Film vás nenudí ani, když sledujete pouze záběr na samurajskou meditaci, prokládanou deštěm a chrastěním katany.

Celkově se mi snímek líbil. Rozhodně bych se na něj rád podíval někdy v klidu znovu, abych si doplnil zážitek o detaily, které mi určitě unikli. Je to příjemná pocta starým japonským samurajským filmům a zároveň přináší novou krev (doslova) do tohoto starého, však stále oblíbeného žánru.

Hodnocení: 8/10

Samozřejmě jsem si jakožto milovník hororových snímků nemohl nechat ujít digitálně restaurovanou verzi Spalovače mrtvol.

S drobnou rumělkou ve tváři a osobním studem se přiznám, že to bylo poprvé, co jsem tento skvost české kinematografie viděl… A bylo to boží!

Nelituji, že jsem ho poprvé viděl na největším plátně v hotelu Thermal. Naopak. Mysllím, že o to více se mi film zapíše do paměti.

Děj je snad všem velmi blízký a určitě jste ten film také viděli, stejně vám však přiložím synopsi a něco si o něm povíme.

Synopse:

Spisovatel Ladislav Fuks by pro zfilmování své stejnojmenné makabrózní prózy sotva našel invenčnějšího režiséra, než byl Juraj Herz. Aby sugestivně vykreslil portrét krajně nebezpečného lidského typu, dokázal Herz na plátně mísit prvky hororu, thrilleru, psychologické studie, dramatu a temné grotesky se stejnou rafinovaností jako autor. Hrdina, napohled ideální představitel všech občanských ctností, není ničím jiným než prázdnou nádobou, kterou lze naplnit jakýmkoliv obsahem. Atmosféra konce 30. let minulého století, stále zlověstněji prosycená antisemitismem, se pro tohoto oddaného zaměstnance krematoria a nepravého ctitele Tibetské knihy mrtvých stane mocným impulzem k uskutečnění jeho scestných vizí. (Oficiální text KVIFF)

Digitální vyhlazení a vyčištění filmu prospělo. Rozhodně se na něj kouká podstatně příjemněji (hlavně na tak velké ploše, kde by chtě nechtě mohli vylézt kdejaké chybky).

Hodnocení: 10/10

Film na plátně uvedl proslov Marka Ebena, společně například s Pavlem Rejholcem, který se u restaurování tohoto filmu zasadil o zvukovou část. Dojemný proslov Marek Eben zakončoval poselstvím, že doufá, že bude víc filmů takto uchováno pro další generace a také tím, že kdyby se toto dílo povedlo o rok dřív, mohl se ho dočkat ještě nejen kameraman Stanislav Milota, ale i sám režisér Juraj Herz, který nás bohužel vloni opustil.

Na to se sálem rozeběhla mladá dívka, která naprosto šokovala Marka Ebena, když ho požádala, zda může něco říct. Následovalo krátké oznámení o tom, že kdyby tam mohl její otec být, určitě by byl rád. Panu Ebenovi z toho spadla čelist a sálem se rozezněl ohromný potlesk, který trval nějakou chvíli. Byl to velmi dojemný moment a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí.

To je pro dnešek asi vše.

Zítra se můžete těšit na report o maratonu krátkometrážních filmů z Prahy a také na můj pohled na film „Dafne“. Sám jsem zvědav, jaké to bude.

Budu se těšit zítra, opět v našem festivalovém okénku.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *