Podle mě je to jeden z nejlepších projektů, které byly vymyšleny. Je to tak snadné! Podporuje děti nejen ve čtení, ale i v pocitu, že mohou pomoci někomu jinému. Navíc o tom, na co přispějí, samy rozhodují. Stačí tak málo: přečíst knihu, zodpovědět pár otázek a předat virtuální peníze na potřebnou věc či aktivitu. Většina dětí i dospívajících dělá (ráda či ze školního donucení) první část, ale o další neví nebo se do toho prostě ještě nepustila. Přitom to přečtení je z toho všeho to „nejnáročnější“. A je to škoda. Protože ČTENÍ POMÁHÁ už pátým rokem.
Pro někoho jsou pro představu lepší slova, pro někoho čísla. Nabídnu Vám oboje. V projektu je v době přípravy tohoto článku registrovaných 194 582 studentů, kteří přečetli 829 578 knih, díky nim bylo ukončeno (dosaženo vytyčeného cíle) u 375 charit, kterým bylo rozděleno 36 134 100 korun. A co to stojí Vás, respektive čtenáře – studenta? Pouhé přečtení knihy ze seznamu, a posléze krátký (4 otázky) testík, potvrzující reálné přečtení knížky. Poté již putuje kredit 50 korun na jím vybraný dobročinný účel. Knížky se vybírají ze tří kategorií podle věku, v každé kategorii je pak na 120 knížek. Porota, v jejímž čele je pan Zdeněk Svěrák, dodává stále nové kousky a každé dítě si tam jistě najde tu svou oblíbenou. Seznam se nijak nepodobá starým nedobrým povinným četbám. Naopak, budete koukat, co všechno je v seznamech zařazeno!
V nabídce, komu přispět, bývá na výběr mezi 8 – 10 charitami a jsou v široké škále od pomoci zvířatům, přes sbírku pro potřebu celého zařízení (ústav sociální péče, domov seniorů, dětský domov…) po například koupi pomůcek (asistenta, potřebnou aktivitu) pro jednotlivce. Vždy si můžeme přečíst Protože se na jednotlivé charity přispívá „po kousíčku“, je u každého vidět, jak tam peníze přibývají, kolik procent mají splněno. A co se mi moc líbí: když se dosáhne sta procent, tak každý kdo klidně i jen jednu padesátikorunu přidal, je o splnění cíle informován. Je to krásná zpětná vazba. Dítě si uvědomí, že nedělá něco „jen tak“, že příběh má stejně jako knížka nejen začátek, ale i konec. Stejně tak si díky příběhům ze života v podobě charit může uvědomit i sociální stránku věci. Že jsou lidé, velmi často děti, které bojují opravdové bitky se zdravím, se životem. A najednou jim jejich nespokojenost, že nemůžou do kina nebo jim byl zakázán pro drzost počítač, může přijít nicotná. Že jsou důležitější věci.
Lukášovi se pomáhalo prostřednictvím Konta Bariéry.
S láskou ke knihám se nerodí každé dítě. Ale lze je k tomu dovést, nejlépe vlastním příkladem. S láskou k lidem se člověk podle mě narodí přirozeně, jen časem zkušenostmi se jich může začít (bohužel leckdy oprávněně) bát a mít k nim odstup. S láskou k potřebným se děti setkají většinou díky rodině. Babička potřebuje pomoct, postižený bratranec je tak nějak jiný, kamarádky táta má místo jedné nohy kovovou tyč. Prostě ze života. A jsme to my, rodina, kdo dětem svět ukazuje a hlavně vysvětluje jeho chod a také to, jak se na něm můžeme podílet. Školy samozřejmě o projektu vědí a dětem o něm říkají, ale je to přece jen hlavně na nás, na rodičích, abychom je dokázali nasměrovat.
Taky jsem synka (na)směrovala a dnes? Doslova a do písmene dnes přišel s Damoklovým mečem, že ho jdeme otestovat (je to jeho osmá kniha v tomto projektu). Prošel testíkem, vybral charitu „Když chybí pohlazení“, přečetli jsme o ní i mladší ségře, pustili jsme společně slzu a já byla (a jsem) pyšná matka. A stačí k tomu tak málo.
Více o projektu a místo, kde začít: http://www.ctenipomaha.cz