Knížky z Grady pod vánoční stromek

Autor

Vánoce se blíží a většina lidí tak přemýšlí, čím potěšit své blízké. Ti, co mají ve svém okolí čtenáře, to mají vcelku snadné, protože knih vychází naštěstí stále dost a každý si najde to své.

AnotaceUkázka z knihy
Dopis
Autorka: Hughesová Kathryn

Román, který uchvátil miliony čtenářek po celém světě

V nakladatelství Cosmopolis, součásti Nakladatelského domu GRADA, vychází úchvatný román Dopis od autorky Kathryn Hughesové. Tento debut získal několik ocenění a právem se stal celosvětovým bestsellerem. Jeho odborné i čtenářské recenze napovídají, že se i čeští čtenáři mají na co těšit. Dopis je dojemný příběh, který připomíná, že i v naší nejtemnější chvíli stále hoří plamínky naděje.

V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé…

Tina Craigová pracuje do úmoru, a ještě k tomu o sobotách prodává v dobročinném obchodě, aby ve svém nešťastném domově trávila co nejméně času. Když prohledává kapsy starého obleku, který někdo charitě věnoval, objeví dopis se zalepenou ofrankovanou obálkou bez razítka. Dopis otevře a přečte si ho – a to změní směr jejího života navždy.Billy Stirling ví, že se nezachoval právě hezky, ale doufá, že může ještě všechno napravit. 4. září 1939 se posadí a napíše dopis, o němž doufá, že změní budoucnost. A to se také stane – ale více způsoby, než by si kdokoliv dokázal představit…

Je načase otevřít Dopis.

Kathryn Hughesová o sobě:
„Vždycky jsem ráda psala krátké povídky a vymýšlela si příběhy, ale v žádném případě nejsem příliš plodnou autorkou a nemám za sebou bohatý katalog prací jako někteří jiní spisovatelé. Chtěla jsem už dávno napsat román a poprvé mě napadlo napsat Dopis v roce 2007. Celé to vzešlo z myšlenky, že někdo najde neotevřený dopis a zajímá ho, co se v něm píše. Ale kdo dotyční lidé byli a co stálo v dopise, jsem netušila. Nicméně semínko bylo zasazeno a na mně bylo jen, abych se o něj dobře starala. Ten, kdo řekl, že napsat knihu je jako naplnit bazén vodou pomocí injekční stříkačky, vůbec nepřeháněl. Trvalo tři roky, než jsem ji dokončila, ale na svou obranu musím říct, že jsem v té době ještě pracovala, vychovávala děti a zdokonalovala se v umění prokrastinace!“

Ohlasy:

Knihu Dopis doporučím všem romanticky založeným ženám a dívkám. Po dočtení nezůstalo jediné mé oko suché. Za skromnou, ale úžasnou obálkou se skrývá nádherný příběh. Horko těžko se mi věří, že je to autorky první román. Prostě a jednoduše – nádhera. Toto je jeden z příběhů, který si v sobě nějakou dobu uchovám. – Pary a knihy

Dopis je nesmírně čtivý a poutavý román, který v každém čtenáři vyvolá nějaké emoce. Je to vyprávění o lidech, respektive ženách, které to v době, ve které žily, neměly vůbec jednoduché. Je to příběh o naději a lidském osudu, který není vždy růžový, a autorka to několikrát nezapomněla zdůraznit. Je to silné čtení, které se bude ženám líbit. – Darameganknihy

Více o knize na https://www.grada.cz/dopis-8869/

AnotaceUkázka z knihy
Chladnokrevně
Autor: Robert Bryndza

Kdo všechno nakonec bude muset jednat CHLADNOKREVNĚ?
Robert Bryndza je zpět s dalším případem Eriky Fosterové

Robert Bryndza ve své páté knize s Erikou Fosterovou s názvem Chladnokrevně opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh a vede nitky ke konci, jenž rozhodně vzbudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele…

JSOU VĚCI, NA KTERÉ SE NEPŘIPRAVÍTE…

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení… Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven…

Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy.

Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech?

O autorovi:

Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým manželem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již prodaly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath (Do posledního dechu), Cold Blood (Chladnokrevně) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně laděných zahraničních bestsellerů.

Ohlasy:

Opět se vyplatilo čekat na další díl, protože příběh byl opět naprosto skvělý, a to podle mě natolik, že jsem musela přerovnat i svůj žebříček oblíbených Bryndzovek. Chladnokrevně u mě totiž naprosto převálcovalo mé nejoblíbenější Temné hlubiny a získává tak první místo na mém stupni vítězů. – Šárka, Deník jedné knihomolky

Troufám si tvrdit, že se jedná zatím o nejlepší knihu, kterou Robert napsal. Všechno je opravdu pečlivě promyšlené a čtenář se stává posedlým v touze držet knihu v ruce a číst a číst. Vlastně ne, doslova hltat stránku za stránkou, jen aby věděl, jak celý příběh vlastně skončí. – Jana, Pinky v knihách

Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší. Je to #musthave tohoto pololetí! – Darina, Darameganknihy

Více o knize na https://www.grada.cz/chladnokrevne-9719/

PONDĚLÍ, 2. ŘÍJNA 2017

Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová si zaclonila oči před náporem deště. Společně s detektivem inspektorem Mossovou běžely po South Bank, vydlážděném nábřeží lemujícím jižní břeh londýnské Temže. Nízký hnědý příliv se přeléval přes bahno, cihly a odpadky odhozené podél řečiště. Vysílačka v kapse Eričiny dlouhé černé kožené bundy vydala plechový praskavý zvuk a Erika slyšela, jak se důstojník zajišťující místo činu ptá, kde jsou. Vytáhla vysílačku a odpověděla: „Tady detektiv šéfinspektor Fosterová. Jsme dvě minuty od vás.“
Stále vládla ranní špička, ale den už byl ztemnělý ponurou padající mlhou. Obě zrychlily. Minuly vysokou budovu ředitelství IBM a nízkou rozložitou světlou stavbu studií ITV. V tomto místě nábřeží ostře zatáčelo doprava a následně se proměnilo v širokou ulici lemovanou stromy, která vedla k Národnímu divadlu a mostu Hungerford Bridge.
„Šéfe, támhle to je,“ řekla Mossová zadýchaně a zpomalila.
Přešly ke kamennému schodišti, vedoucímu k Temži. Na schodech byly v rozestupech znatelné stopy přílivu a poslední dva pokrývaly kluzké řasy. Pláž byla čtyři metry široká a znenadání končila v místech, kde se čeřila hnědá voda. Erika a Mossová vytáhly odznaky a shluk lidí se rozestoupil, aby mohly projít až tam, kde se žena s hodností zvláštního konstábla pokoušela chránit velký otlučený látkový kufr hnědé barvy, napůl zahrabaný
v písku.
„Snažila jsem se, aby se všichni přesunuli nahoru, madam, ale nechtěla jsem nechat místo bez dozoru,“ řekla mladá žena a přes dešťové kapky se podívala na Eriku. Byla malá a štíhlá, ale oči se jí leskly rozhodností.
„Jste tady sama?“ zeptala se Erika a zadívala se na kufr. Na jednom konci zela díra, ze které trčely ven dva bledé odulé prsty.
Žena přikývla. „Druhý zvláštní konstábl, se kterým sloužím, musel jít vyřešit spuštěný alarm v jedné z těch kancelářských budov,“ odpověděla.
„To by se nemělo stávat,“ opáčila Mossová. „Zvláštní konstáblové by se vždycky měli držet ve dvojici. Takže vy máte noční službu v centrálním Londýně sama?“
„V pořádku, Mossová…“ začala Erika.
„Ne, šéfe, to není v pořádku. Tihle lidé jsou dobrovolníci! Proč nemůžou zaplatit víc policistů?“
„Stala jsem se zvláštním konstáblem právě proto, abych získala zkušenosti a mohla začít pracovat u policie na plný úvazek…“
„Potřebujeme, aby tohle místo bylo prázdné, než přijdeme o veškeré šance získat forenzní důkazy,“ přerušila je Erika.
Mossová přikývla a společně začaly nahánět dav zírajících lidí směrem ke schodišti. Erika si všimla, že na konci malé pláže vedle vysoké zdi vykopal nějaký starší muž s dlouhými šedými vlasy a v pestrobarevném ponču dvě malé díry. Bez ohledu na lidi a déšť pokračoval v kopání. Erika vytáhla vysílačku a svolala všechny policisty z okolí. Zavládlo zlověstné ticho. Všimla si, že muž v barevném ponču ignoruje Mossovou a dál pokračuje v kopání.
„Potřebuju, abyste šel tam nahoru, nahoru na schodiště,“ řekla Erika a zamířila od kufru směrem k muži. Podíval se na ni a dál uhlazoval hromadu písku nasáklou deštěm. „Promiňte. Vy. Mluvím s vámi.“
„A vy jste kdo?“ zeptal se muž panovačně a pohledem ji sjel odshora dolů.
„Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová,“ představila se a blýskla odznakem. „Tohle je místo činu. A vy ho musíte opustit. Hned.“
Muž přestal kopat a zatvářil se téměř komicky uraženě.
„Smíte se chovat tak hrubě?“
„Pokud někdo překáží na místě činu, tak ano.“
„Ale tohle je jediný zdroj mých příjmů. Můžu tady vystavovat svoje sochy z písku. Mám povolení od westminsterské radnice.“
Zalovil v ponču a vytáhl zalaminovanou kartičku s fotografií, kterou ihned pokropily dešťové kapky.
Z Eričiny vysílačky se ozval hlas: „Tady policejní konstábl Warford a policejní konstábl Charles…“ Zaregistrovala dva mladé policisty, jak běží směrem k davu lidí u schodiště.
„Spolupracujte s detektivem inspektorem Mossovou. Chci, abyste uzavřeli South Bank patnáct metrů v obou směrech,“ požádala je a zastrčila vysílačku zpátky do kapsy. Muž stále držel svoje povolení. „Můžete to schovat.“
„Chováte se velmi nešťastným způsobem,“ řekl muž a zamžoural na Eriku.
„Ano, a také by bylo velmi nešťastné, kdybych vás musela nechat zavřít. A teď běžte tam nahoru.“
Pomalu se postavil. „Takhle mluvíte se svědkem?“
„Čeho jste byl svědkem?“
„Když jsem kopal, vyhrabal jsem ten kufr.“
„Byl zahrabaný v písku?“
„Částečně. Včera tam nebyl. Kopu tady každý den, příliv a odliv pískem pohybuje.“
„Proč tady kopete každý den?“
„Tvořím sochy z písku,“ prohlásil důležitě. „Tohle je moje obvyklé místo. Dělávám mořskou pannu, která sedí na skále, a kolem skáčou ryby. Moc se líbí…“
„Dotýkal jste se toho kufru nebo jste něčím hýbal?“ zeptala se Erika.
„Samozřejmě že ne. Přestal jsem, když jsem viděl… Když jsem viděl, že je ten kufr roztržený a že… že z něj ven trčí prsty…“
Erice bylo zřejmé, že je vyděšený.
„V pořádku. Běžte nahoru na chodník, budeme od vás potřebovat výpověď.“
Oba policisté a zvláštní konstábl zahradili chodník. Jakmile se starý muž vydal potácivým krokem ke schodišti, Mossová se připojila k Erice. V tu chvíli byly jedinými osobami na pláži.
Natáhly si latexové rukavice a zamířily ke kufru. Prsty, které vyčnívaly z díry v hnědém materiálu, byly odulé a měly zčernalé nehty. Mossová jemně smetla písek ze švů a odhalila zrezivělý zip. Erika musela několikrát zlehka škubnout, než zip povolil. Víko mírně pokleslo, když kufr rozepnula. Mossová se naklonila, aby jí pomohla. Společně kufr pomalu otevřely. Ven se vylila trocha vody. Uvnitř leželo napěchované nahé mužské tělo. Mossová ustoupila, zvedla paži a zabořila do ní nos. Zápach rozkládajícího se masa a tlející vody je udeřil přímo do žaludku. Erika na okamžik zavřela oči, pak je znovu otevřela. Končetiny byly světlé a svalnaté. Maso se podobalo syrovému loji a začínalo se oddělovat od kostí, které byly na několika místech obnažené. Erika opatrně nadzvedla torzo. Pod ním byla zastrčená hlava s černými jemnými vlasy.
„Bože, usekli mu hlavu,“ zděsila se Mossová a ukázala na krk.
„A odřízli mu nohy, aby se tělo vešlo dovnitř,“ dokončila Erika.
Odulá a ošklivě zřízená tvář byla k nerozeznání. Mezi velkými rty purpurové barvy vyčníval napuchlý černý jazyk. Erika jemně vrátila torzo tak, že hlava zůstala pod ním, a zavřela kufr. „Potřebujeme techniky z forenzního. Rychle. Nevím, kolik máme času, než se zvedne příliv.“

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na