Lucie Seifertová o vztahu k dějinám i k současnosti

Autor

Ilustrátorku Lucii Seifertovou máme mnozí propojenou s Dějinami udatného českého národa – knihou, která získala cenu Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu roku 2003, Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin za rok 2003. Kniha Dějiny udatného českého národa, zvětšená do obřích rozměrů, putuje po vlastech českých. Dějiny udatného českého národa v anglickém překladu znají v USA v knižní podobě, ale také v obřích rozměrech.

Co znamená pro Lucii Seifertovou rodina, humor, jak relaxuje, co ji inspiruje a na co se těší, se můžete dočíst v dnešním rozhovoru s touto zajímavou osobností.

Čím jste si přála být v dětství?

Já jsem si vždycky přála být ilustrátorkou. Malovala jsem do knih, do sešitů i do učebnic.

Jak hodně ovlivnila Vaši profesní dráhu skutečnost, že je Vaše matka sklářská výtvarnice?

Oba mí rodiče byli výtvarníci, moje máma se zabývala sklářským designem, ale talent jsem měla spíš po otci. Máma se neustále snažila dostat mě do své profese designérky, ale mě tam vždycky nalezly různé šklebící se figurky.

Jedním z prvních časopisů, kde jste uveřejňovala své kresby, byl časopis Ohníček. Jak vzpomínáte na Ohníček a na tvorbu pro malé děti?

Na Ohníček vzpomínám velice ráda, protože jeho šéfredaktorka Lenka Moštěková mě donutila vytvářet České dějiny na pokračování, které se později přetavily v mou nejúspěšnější a pro mě nejdůležitější knihu Dějiny udatného českého národa.

Jaký je Váš vztah k dětem?

Zaprvé mám děti ráda kvůli tomu, že jsem máma, máme s mužem Panchem tříletého Toníčka a v srpnu čekáme dalšího chlapce. Za druhé jezdíme po besedách za dětmi po celé republice a nemůžu souhlasit s názorem, že současné děti se o nic nezajímají. Já se na těchto besedách setkávám s velmi šikovnými a chytrými dětmi, které nás nabíjí energií a velice mě inspirují.

Co pro Vás znamená humor? Představuji si Vás jako velmi veselou a optimistickou bytost, jste taková i v osobním životě?

Mě humor pomáhá překonávat všechny osudové rány – když si dokážete udělat z těžké situace legraci, získáte nad ní nadhled a lépe ji vyřešíte, nebo se s ní lépe vyrovnáte.

Patřil dějepis mezi Vaše oblíbené předměty ve škole?

Ano, ale mám velice špatnou paměť, takže jsem si musela vymyslet systém různých kreseb, které jsem si malovala do svých sešitů a díky nim si vše lépe pamatovala. Tento systém jsem použila i ve svých dějinách.

Co bylo impulsem pro vznik nádherné knížky Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí?

Jak už jsem se zmínila výše, impulsem byl befel šéfredaktorky v dětském časopisu.

Spousta Vašich knížek je v úžasné formě leporela. Proč právě leporela?

Myslím, že tato forma knih lépe čelí počítačům. Děti se tak mnohem jednodušeji mohou dostat do děje a rodiče mých čtenářů mi to potvrzují, že má prostorová leporela čtou i děti, které jinak o knihy vůbec nezavadí.

Na čem pracujete nyní?

Nyní pracuji na našem stojedenácti dílném animovaném seriálu Dějiny udatného českého národa, který vytváříme s režisérem Pavlem Koutským pro Českou televizi a pracuji na pokračování dějin, tentokrát píšu a maluji dějiny světové, ale je to velká dřina.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Můj největší úspěch je náš Toníček.

Jak relaxujete?

Jezdíme s Panchem a Toníkem na výlety.

Náš web se jmenuje Rodina21. Jak byste výtvarně ztvárnila rodinu 21. století?

To Vám velice ráda namaluju, ale musíte se nejdříve domluvit s mým nade mnou a nade vším dohlížejícím vydavatelem Panchem (úsměv).

Paní Lucii Seifertové děkuji srdečně za příjemný rozhovor a přeji i nadále úspěchy, radost a štěstí na její umělecké i soukromé dráze.

http://seifertova.cz/ceska.htm

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na