Spisovatelka Hana Hindráková přináší nový silný příběh z afrického prostředí, tentokrát zcela skutečný. „Nezlomný“ právě vychází! Jedná se o příběh plný bolesti, strachu, vzdoru a odhodlání. Zveme Vás na křest, kterým provede Tereza Kostková. O knihu si můžete zasoutěžit.
Kniha vypráví příběh Josepha „Njora“ Njorogeho, který byl v sedmi letech donucen opustit matku, protože byla závislá na alkoholu, týrala ho a místo jídla mu dávala pivo. Joseph se tak stal dítětem ulice. Začal žebrat, ale brzy mu nezbylo nic jiného než krást. Dostal se do dětského gangu, kde zažil znásilnění i lynčování. Zákon ulice ho poznamenal natolik, že je pro něj těžké dostat se z úplného dna, i když se objeví někdo, kdo mu podá pomocnou ruku.
S Josephem Njorogem se spisovatelka seznámila minulý rok prostřednictvím internetu, když se snažila získat detailní informace k problematice keňských dětí ulice. „Joseph působil jako ředitel centra pro děti ulice a byl velmi nápomocný. Vyplnil mi s dětmi na ulici dotazníky, abych měla co nejpřesnější informace k vytváření charakterů postav,“ říká autorka. Když Hana Hindráková v lednu letošního roku navštívila po šesté Keňu, setkala se osobně i s Josephem Njorogem. „Jakmile mi odvyprávěl svůj příběh, hned jsem věděla, že ho chci napsat. Joseph je skvělý člověk, který si prošel něčím, co si vůbec nedovedeme představit a přesto mu zůstal pozitivní náhled na život,“ pokračuje Hana Hindráková.
V naší rodině jsme museli překonat závažnou nemoc, kde to naštěstí dopadlo dobře a letos také zcela nečekaný odchod milované osoby, která odešla v mladém věku, takže z tohoto šoku se dosud vzpamatováváme.
Je to jistě moc těžké a já Vám přeji, aby ta bolest brzy odešla a v srdci zůstaly už jen milé vzpomínky.
Naší rodině se od smrti mého otce nějak ty těžké a smutné chvíle naštěstí vyhýbají. Ale před dvěma týdny se mi svěřil kolega, že se rozvádí, protože jeho ženu táhne srdíčko za někým jiným. Byl už delší dobu nějaký smutný, jen o tom nemluvil. Svěřil až teď a to mě i dost překvapilo, že se mu zaleskly slzy v očích. U chlapa je to takové neobvyklé. Přišlo mi, že to není jediné, co ho trápí, tak jsem se nenápadně zeptala a tušila jsem správně. Před měsícem mu zemřela šestiletá vnučka na leukémii a tohle ho prostě dorazilo. Nevěděla jsem, jak na to reagovat, bylo mi ho tak strašně líto. Valí se toho na něj opravdu moc a zvláště teď, v období vánoc….tak si v skrytu duše říkám, kéž by tahle nešťastná a bolestná ztráta jejich rodinu zase stmelila….možná, ukáže čas…
Moc smutné 🙁
Hmmm to těžké co nás potkalo se překonat nepodařilo. Museli jsme přijmout, že je to tak.