72 hodin – Brblat nestačí

Autor

Už se někdy změnila vaše procházka lesem v hororový zážitek, protože jste místo přes kořeny stromů skákali přes odhozené pneumatiky? Chodíte denně do školy či práce kolem míst, která vypadají spíš jako z katastrofického filmu než jako příjemná a funkční zákoutí? Říkáte si při pohledu na takové scenérie, proč to někdo neuklidí nebo neopraví? A proč ne zrovna VY?

Od čtvrtka 9. října do neděle 12. října bude probíhat další ročník projektu s názvem 72 hodin. Právě tato akce může být vaším prvním krokem pro to, abyste přešli od slov k činům a změnili k lepšímu svoje okolí, pomohli přírodě nebo třeba někomu ve vaší blízkosti. Teď můžete nahlédnout trochu do zákulisí, protože jsem pro vás vyzpovídala pana Ondřeje Šejtku, koordinátora projektu.

Kdy 72 hodin vzniklo a co vás k tomu vedlo?

V roce 2012 uspořádali svých „72 hodin“ naši sousedé na Slovensku. Jejich Radě mládeže Slovenska (RMS) vděčí Česká rada dětí a mládeže (ČRDM), která celou akci u nás pořádá, za cenné zkušenosti. Zohlednila je při přípravě předloňského, tedy prvního ročníku zmíněného dobrovolnického projektu v České republice. Mimochodem, v minulých letech projekt probíhal i v jiných evropských státech: ve Švýcarsku, Maďarsku, Rakousku, Slovinsku či v Bosně a Hercegovině.

Co je cílem vašeho projektu?

Cílem 72 hodin je ukázat mladým lidem, že k tomu, aby společně dokázali mnohé, stačí někdy i docela málo. Jde o to, aby si uvědomili, že pokud chtějí, mohou sami změnit některé věci, které se jim nelíbí. Jinak řečeno: měli by se naučit spolupracovat a vnímavěji se rozhlížet kolem sebe.

Jak mohou ostatní přispět?

Přispět mohou už jen tím, že se nad principem 72 hodin zamyslí. V ideálním případě se s ním dokonce ztotožní, vezmou ho za svůj. Ti akceschopnější z nich pak třeba půjdou a s lidmi, s nimiž si rozumějí, dají dohromady plán, jak to a to napravit či zlepšit. Říkejme tomu jejich plánu třeba projekt. Zatím – od počátku září, kdy jsme spustili web 72 hodin – máme takových projektů zaregistrováno sto padesát. Přihlásilo se do nich devět tisíc lidí.

Letos už jde o druhý ročník? Jaká byla účast na projektu v loňském roce? Splnila Vaše očekávání?

Letošní ročník je v pořadí již třetí. A musím říct, že my organizátoři jsme skutečně byli velmi příjemně překvapeni značným zvýšením zájmu oproti předloňsku. Ať už ho porovnáváme počtem projektů nebo množstvím zapojených dobrovolníků. Takže ano: naše očekávání byla splněna, a to mírou vrchovatou. Pokud to chcete přesněji, tak loni se do 72 hodin zapojilo bezmála 18.500 lidí, kteří „se našli“ v celkem 386 dílčích projektech; předloni to bylo více než 11.000 lidí a 225 projektů.

Čekáte, že se letos zapojí víc lidí?

Byli bychom pochopitelně rádi.

Kdo je patronem projektu?

Patronů máme letos víc. Jsou jimi cestovatel a dobrodruh Dan Přibáň, filmová režisérka Alice Nellis, badmintonista Petr Koukal, sportovní komentátor Petr Vichnar, šéfkomentátor Redakce sportu ČT Robert Záruba nebo sportovní moderátor Vojtěch Bernatský…

Jsou mezi nimi i lidé z dnes tolik oblíbené YouTube scény?

Ano, figuruje mezi nimi i NejFake, který patří mezi velmi známé youtubery. Nemohu říct „známé tváře“, protože NejFake se na veřejnosti maskuje s důsledností Foglarova Širokka… Je vloggerem, neboli zabývá se natáčením takzvaných vlogů – vytváří a úspěšně publikuje videa na různá témata, vyprávěné příběhy a glosy…

Co dává projekt Vám osobně?

Je toho myslím víc. Předně pocit, že to, co dělám, má nějaký smysl. A že tím můžu někomu nebo něčemu dobrému pomoci.

Co byste chtěli, aby dával ostatním?

V podstatě to samé. A navíc vědomí toho, že brblat nestačí.

Jaká jsou vaše přání a vize do budoucna?

Přál bych si – možná paradoxně – abychom projekt typu 72 hodin vůbec nemuseli vymýšlet a pořádat. Protože by ho zkrátka nebylo vůbec potřeba. Probíhal by totiž čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu, dvanáct měsíců do roka… Říkám to samozřejmě v nadsázce a mám tím na mysli určitou významnější změnu některých myšlenkových stereotypů, které se bohužel přenášejí z generace na generaci. A koneckonců se objevují i v různých úslovích – například: Nehas, co tě nepálí.

Náš portál se jmenuje Rodina21. Jaká je podle Vás rodina 21. století?

Asi zklamu Vaše očekávání, ale popravdě řečeno vlastně nevím, protože každá generalizace je velmi ošidná. A tak, jako nejsou stejní všichni lidé – v tom dobrém i špatném – nejsou stejné ani všechny rodiny. Myslím si, že takhle to ostatně vždy také bylo a ani jedenadvacáté století na tom mnoho nezmění. Naštěstí. Nebo bohužel. Přijde zkrátka na konkrétní případ.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji, ať se projektu daří a lidé si jeho myšlenku přenesou do celého roku.

Vše o projektu se dozvíte na:
http://www.72hodin.cz/2014/
https://www.facebook.com/72hodin.cz

Foto: www.72hodin.cz a pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na