V dnešní zastávce, týkající se povolání bych vám chtěla představit (ne)obyčejné zaměstnání svého kamaráda Pavla. Pavel je zedník. Přesto, že má kromě zednického výučního listu ještě další vzdělání, zednická profese ho baví a patří k jedněm z mála, kteří se v dospívání ve své volbě skutečně trefili do oboru, který je dodnes těší. Důkazem toho může být skutečnost, že i přes další studium a poznávání jiného oboru se Pavel vrátil k původnímu záměru.
Zednická profese patří mezi takový typ práce, kde okamžitě vidíte výsledky a ještě spoustu let se na ně můžete dívat a zpětně hodnotit, jak je práce provedená. Je to práce v týmu, tedy nic moc pro individualisty a samotáře. Jak mi Pavel vyprávěl, toto zaměstnání by měl vykonávat člověk s dobrou fyzičkou. Přesto, že na fyzičce dnes a denně pracuje, i přes své mládí již čas od času pociťuje jisté přetížení, zejména oblast krční páteře, záda a dolní končetiny občas pořádně zabolí.
Ale pojďme k samotnému Pavlovi. Dovolila jsem si položit mu několik otázek, typických pro náš seriál o všemožných povoláních. Jak mi na ně odpovídal, posuďte sami.
Pavle, o jakém povolání jsi snil v dětství?
Na to se opravdu děsně špatně odpovídá. Určitě jsem měl už jako malý klučina nějaké sny, co bych chtěl dělat, až vyrostu. Chtěl jsem být kosmonaut, závodník rychlých aut, snad i doktorem atd…, ale bohužel si konkrétněji na své dětské sny příliš nevzpomínám, což je asi škoda.
Jak ses dostal ke svému současnému zaměstnání?
Cesta k mé současné práci je trochu složitá. Jsem sice zedníkem vyučený, ale dá se říct, že jsem tuto profesi nikdy extra nevykonával, mimo nějakých kšeftíků mimo práci (melouchy). Dalo se na nich vydělat lépe, než v samotné práci. Tato práce není zrovna placená zlatem. Finanční důvody jsou jedním z impulsů k tomu, že jsem se začal zajímat o pestré činnosti, které spadají pod pracovní profesi – montáž plastových oken, obklady, dlažby. Momentálně mne tyhle věci baví mnohem více, než tahat kolečko s maltou.
Co ti připadá na tvém povolání nejzajímavější?
Co je na mé práci nejzajímavější asi jednou větou nepopíšu. Je toho spousta. Jedná se o velmi rozvětvený obor – od stavění po bourání, zateplovačky, koupelny, chodníky, domy… no je toho mnoho. Připadá mi hezké něco postavit, zeď nebo nakonec celý dům a sledovat reakce lidí, jak jsou s prací, na které jsem se podílel, spokojení a šťastní, že mají něco nového, pěkného, že mají nový byt, dům, snad i chodník a koupelnu.
Co ti na tvé práci vadí?
Někdy nic a občas také všechno.
Chceš ve své práci setrvat nebo se hodláš časem někam posunout?
Stavební profese je hodně rozsáhlá a rozmanitá, od vykopání základů, přes zazdění zárubní, obložení koupelny, položení nové podlahy, až po chodník před domem. Určitě nechci dělat stále jen tu samou zedničinu, ale chci se víc věnovat věcem, které by mě bavily a o nichž vím, že mne baví už dnes víc, než ty ostatní. Jsou to hlavně obklady, dlažby, montáže oken… Jsem zastáncem názoru, že každá příležitost by se měla chytit a nepustit.
Svoje povídání končím s tím, že , jak mne Pavel upozornil… : „Víc ze mě už asi nevypadne, protože už by to nebyl rozhovor, ale životopis.“
I tak děkuji Pavlovi za jeho čas a poodhalení profese, které se věnuje.
Jaká bude příští zastávka? To záleží i na vás. Pokud byste nám chtěli povyprávět o vašem zaměstnání, neváhejte a napište nám. Uvítáme i tipy, o jakém povolání byste se rádi dočetli na Rodině21 v budoucnu.
Úvodní foto: pixabay.com