Řemeslo pro šikovné ruce – zlatník, stříbrník

Autor

Paní Žanetu Vondráčkovou bavily výtvarné činnosti už v dětství. Kreativita, šikovné ruce a fantazie se později projevily jako klíčové dispozice pro volbu budoucího povolání. Chuť jít si za svými sny a touha rozvíjet se zavedly dívku ze Šumavy do Turnova, kde vystudovala uměleckoprůmyslovou školu a osvojila si mnoho technik a dovedností. O své profesní cestě a současném zaměstnání vypráví zajímavá osobnost v následujícím rozhovoru.

Žaneto, byla jste už jako dítě zručná a tvořivá?

Když se mě jako malého dítěte ptali, čím chci být, až vyrostu, moje odpověď byla jasná „malířkou“. Od mala jsem ráda tvořila rukama, malovala, kreslila, vystřihovala z papírů a modelovala z hlíny. Postupem času a nabývání rozumu jsem chtěla dělat s keramickou hlínou, to mi zůstalo dodnes, ale jen jako koníček.

Když přišlo rozhodování, kam na střední školu, podala jsem si přihlášku do Plzně na sochaře, restaurátora a do Turnova na obor plošné a plastické rytí kovů. Přijata jsem byla na obě školy a musela se rozhodnout, která do budoucna ovlivní mé kroky životem.

Co bylo impulsem k tomu, že jste si zvolila tento obor a poté ještě obor zlatník?

To je těžké říci. V prvopočátku to byla informace, že vůbec taková škola existuje a kde se nachází. Dozvěděla jsem se to od mé kamarádky Olinky Duškové. Moje rodina žije na Šumavě a Turnov je docela daleko. Ale přihlášku jsem podala, prošla výběrovým řízením, kdy se hlásilo 150 lidí a brali pouhých padesát. Byla jsem přijata a vystudovala čtyřletý maturitní obor plošné a plastické rytí kovů. Po celou dobu studia jsem se ale chtěla naučit také vyrábět šperky. Proto jsem na stejné škole absolvovala opět přijímací řízení a pokračovala ve studiu oborem zlatník, stříbrník.

Navštěvovala jste střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově. Co Vám tato škola dala? Komu byste studium na této škole doporučila?

Škola i pobyt na internátu mě naučily hodně. V první řadě jsem se osamostatnila. Škola samotná člověku dá základy daného oboru, které pak v praxi rozšíří a zdokonalí. Oboru rytí kovů se věnuji málo a spíše jen jako koníček či doplněk zlatničiny. Zlatnickému řemeslu jsem se chtěla věnovat intenzivněji, což se mi poštěstilo.

Školu SUPŠ a VOŠ Turnov http://www.sups.info/ bych doporučila člověku manuálně zručnému, kterého baví dělat nové věci, navrhovat je a realizovat. Zájemci o studium na této škole mají výběr z pěti oborů – zlatník, stříbrník; plošné a plastické rytí kovů; umělecký zámečník (kovář); broušení a rytí drahých kamenů a umělecký odlévač.

Tato škola je v ČR ojedinělá a například rytím kovů a kovářstvím je vyhlášená. Studují zde i zahraniční žáci. Byla založena v roce 1884 a má obrovskou tradici. Vlastní velkou sbírku secesních šperků. Bohužel ubylo hodně žáků a škola momentálně bojuje o každého, aby se mezi jinými školy v Libereckém kraji udržela.

Co je Vaším zaměstnáním dnes? Využijete zkušenosti, které Vám dala škola, případně jaké vzdělání, kurzy následovaly?

Žádné další studium již nenásledovalo. Po maturitě jsem nastoupila do Soliteru v Jablonci nad Nisou, kde jsem se specializovala na fasování kamenů do šperků. Tato specializace mi byla spíše přidělena. Škola mi určitě dala hodně základů, ale v praxi se člověk naučí, co neuměl a zdokonalí v tom, co již znal. Ale také jde hodně o přístup člověka. Pokud ho toto řemeslo nebaví, většinou mu moc práce nejde.

Po čase mi přišla nabídka nového pracovního místa z Garnetu Turnov. Nabídku jsem přijala a byla zařazena do celkového výrobního procesu jako takového.

Co tvoříte nejraději?

Tím že pracuji ve firmě, tak mi moji práci určuje právě zaměstnavatel. Ale děláme široké spektrum zlatnické práce. Vše je na základě lití do ztraceného vosku, kdy vznikne šperk v počítači, ten se vytiskne na 3D tiskárně. Vosk se odlije do stříbra, toto se opracuje i s vtoky a zapeče do speciální gumy. Ta se následně odborně rozřízne a do ní se stříká za určitého tlaku a teploty vosk. Do tohoto vosku se následně zafasují kameny a odesílá se k odlévači, který vosky natmelí na „stromeček“ a zalije do „sádry“ v kyvetě. Následuje odpaření vosku a vstříknutí kovu (stříbra, zlata,..). Nám se pak dostanou na stůl takto odlité části šperků, na kterých se odřežou vtokové kanály, kudy do šperku kov natékal. Šperk se musí opracovat pilováním a smirkováním. Pak se letuje mechanika (klapky, kobylky, šíny, ouška,brožírunk,..) a leští.

Mě nejvíce baví opracovávání náročnějších šperků s drahými kameny. Znamená to preciznost a určitý adrenalin, aby se kameny nepoškodily. Ale když této práce dělám více, jsem ráda za odpočinek u stříbrného zboží nebo fasování kamínků do vosku (úsměv)

Jaké jsou Vaše profesní vzory?

Asi vás zklamu, ale nemám vzory. Je mnoho dobrých a známých zlatníků, ale já chci jen odvádět dobrou práci. Chci se učit s novou technologií a zdokonalit se v tom co již umím.

Uvažujete do budoucna o nějakém konkrétním profesním posunu nebo necháte náhodným příležitostem, kam budete dál směřovat?

Nečekám profesní růst. Baví mě dělat rukama, vidět jak šperk roste pod rukama. Doufám, že nás do budoucna nepřeválcuje levné zboží z Číny či Turecka a budu mít možnost podílet se na výrobě kvalitních šperků z drahého kovu a kamene.

Myslíte si, že jste zvolila správný profesní směr? Co Vám hodiny práce s kovem přinášejí?

Doufám v to, že jsem si zvolila dobře. Tvoření mě baví, a tak se tomu nevyhýbám ani doma ve volném čase. Uspokojuji svoji touhu po tvorbě například malováním či keramickou tvorbou.

Co mi přináší práce s kovem? Každá holka se ráda „čančá“ a tak se mi líbí vyrábět kousky, které budou lidi nosit a občas si něco vyrobím pro sebe. A „čančám“ se taktéž. Ale úplně nejraději vyrábím šperky pro své blízké. Když vím, komu je šperk určen, jde práce od ruky jinak a těším se na jiskřící oči těch, komu dárek předám (úsměv).

Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám hodně profesních i osobních úspěchů.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na