Úsměvu rozumí lidé na celém světě

Autor

Dnes bych vám ráda představila profesionálního fotografa pana Lukáše Hanuska. Jeho jméno bývá spojované především s reklamní a portrétní fotografií. Fotil spoustu zajímavých tváří, např. modelku a Českou Miss 2006 Renatu Langmannovou, moderátorku Lenny Trčkovou a mnoho dalších.

Lukáš se, dle svých slov, snaží, aby lidé na jeho fotografiích působili především uvolněným a přirozeným dojmem. Kromě rozhovoru se zajímavou osobností dnes nabízím i malou ochutnávku fotografií.

Lukáši, od kdy fotíte a přál jste si být vždy fotografem?

Když se ohlédnu zpět, tak jsem se již od dětských let sápal po otcově fotoaparátu v touze pořídit nějaký snímek. Zrcadlovka je však pro dítě na ovládání složitá. Navíc její cena a cena filmů a fotografií byla na tu dobu velmi vysoká. Snaha jít studovat fotografické řemeslo mi doma bohužel také neprošla, a tak jsem se k fotografii dostal až s nástupem digitálních fotoaparátů.

Co Vás na Vaší práci baví? Je to práce s lidmi, přál jste si vždycky fotit portréty nebo jste k těmto typům fotografií došel až v průběhu let?

Vlastně mne nikdy nenapadlo, že bych chtěl fotit něco jiného. Na focení lidí mám rád práci s náladami, gesty a emocemi. Je to něco, co každý důvěrně známe. Úsměvu rozumí lidé na celém světě.

 

Stává se Vám, že Vás někdo zaujme např. na ulici a Vy dotyčného oslovíte s žádostí vyfotografovat toho konkrétního člověka?

Vezmu to od lesa: Když člověk aspoň trochu cestuje, tak zjistí dvě věci: Češi jsou obecně velmi negativní, ale Češky jsou skutečně jedny z nejhezčích. A právě množství hezkých tváří, které lze u nás potkat je důvod, proč slečny na ulici oslovuji jen zcela výjimečně. Kdybych měl oslovovat všechny, které mne něčím zaujmou natolik, že bych je rád fotil, pak bych nedělal nic jiného. A přeci jen se musím věnovat i své práci (úsměv).

Jak jste se dostal k focení modelek?

Vše šlo pozvolným přirozeným vývojem, kdy jsem se od focení kamarádek dostal postupnou prací na zlepšování svých fotografických znalostí, schopností a tím i portfolia právě až k modelkám. Nejde to však hned a nějaký čas trvá, než se člověk vypracuje natolik, aby měly agentury o spolupráci zájem. Navíc je potřeba, aby na sobě fotograf neustále pracoval a zlepšoval se. V této souvislosti bych chtěl poděkovat především Honzovi Černému, kterému vděčím za mnohé jak fotograficky, tak lidsky.

Která modelka se Vám nejlépe fotila a proč?

Je velice obtížné říci, se kterou modelkou se fotilo nejlépe. Ty nejlepší z nich však mají společných pár věcí – jsou velice zkušené, ví jak vypadat na fotografii skvěle, mají profesionální přístup k práci a velmi dobře si s nimi rozumím.

 

Jak se Vám pracuje s běžnými slečnami, jsou přirozenější, kdybyste měl srovnávat s modelkami?

Především bych chtěl říci, že modelky jsou slečny jako všechny jiné a nemá tedy smysl je takto odlišovat. Rozdíly tedy nejsou ani tak v přirozenosti, jako spíše ve zkušenostech. Přeci jen je rozdíl mezi slečnou, která stojí před foťákem poprvé a slečnou, která je před foťákem jako doma.

Jaká žena je podle Vás krásná?

K této až filozofické otázce by se dalo napsat mnohé, nicméně odpovím velice stručně: Přirozené a usměvavé ženy jsou krásné v každém věku a jak říká jedna z mých vizážistek: „Úsměv je nejrychlejším, nejlevnějším a nejpříjemnějším způsobem, jak zlepšit svůj vzhled.“

Často jste obklopen půvabnými ženami, prozraďte nám, jaké ženy se Vám líbí v osobním životě? Jsou to takové typy, které fotíte?

Ač jsou mé expřítelkyně velmi hezké a dvě z nich zdobí i mé portfolio, modelkou byla jen jediná z nich. Přeci jen je vzhled podružnou záležitostí a priority jsou někde jinde.

Vymýšlíte si sám prostředí, v němž budete fotit? A kde se Vám fotí nejlépe?

To záleží na potřebách zakázky a na tom, co je mi klientem dovoleno. Velmi rád však fotím na denním světle, které je nejpřirozenější, což mne velmi často táhne ven, nebo aspoň tam, kde je deního světla dostatek. Tím však rozhodně nezatracuji ateliér – jen je potřeba v něm pracovat úplně odlišně a také odlišně přemýšlet o fotografii. Venku máte jen jedno sluníčko, kdežto v ateliéru máte mnohdy zdrojů světla hned několik a musíte si s nimi umět poradit tak, aby světlo nebylo rozbité a dávalo dohromady harmonický celek.

 

 

Jaké jsou Vaše profesní plány a sny do budoucna?

Rozhodně bych z mnoha důvodů rád cestoval. Především poznávání jiných kultur a prostředí člověka vnitřně obohatí a rozšíří mu obzory a jsem si jist, že se to následně projeví i v jeho vnímání světa. A jakmile začne vnímat svět jinýma očima fotograf, pak se to jistě projeví i v jeho tvorbě. A na to se těším, jelikož nejhorší, co může fotografa potkat, je stagnace.

Máte čas a energii i na nějaké koníčky, případně jaké?

Mám to štěstí, že je mi práce koníčkem, resp. mne můj koníček začal živit a zároveň mne baví čím dál více. Nedovedu si představit lepší harmonii ve vztahu k práci. Je fakt, že je to někdy velmi náročné a občas se stane, že musím fungovat dva dny nonstop, jelikož mi pracovní povinnosti nedovolí jinak. Ale jelikož je fotografie nedílnou součástí mého života, tak mne i takové náročnější časy v podstatě baví. Práce na volné noze ovšem nese i spoustu pozitiv, přičemž tím největším je obrovská osobní volnost v plánování vlastního času. Toho se pak najde dost i na jiné aktivity mimo fotografii.

Panu Lukášovi Hanuskovi mnohokrát děkuji za ochotu a vstřícnost, se kterou mi pro Rodinu21 poskytl rozhovor a přeji spoustu pracovních úspěchů a osobní spokojenosti.

Více Lukášových fotografií naleznete na jeho osobním webu www.lukashanusek.cz či případně na fanouškovské stránce na Facebooku www.facebook.com/lukas.hanusek.photographer

Vaše dotazy velice rád zodpoví Lukáš Hanusek v komentářích pod naším článkem nebo jej můžete oslovit přímo na jeho adrese foto@lukashanusek.cz

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na