Život v (hrnčířském) kruhu

Autor

Profese pana Jurníčka je zajímavá a pestrá. Jak sám přiznává, tvoří často intuitivně, striktně neodděluje osobní život od pracovního, a snad i proto je spokojený.Z jeho slov je cítit optimismus a nezdolná energie. Tvorba jmenovaného umělce nepostrádá originalitu a nápad. Pokud vás zajímá, jaký je tento (neobyčejně obyčejný) mladý muž, přečtěte si následující rozhovor. Na web Rodina21 zavítal hrnčíř Petr Jurníček.

Pane Jurníčku, o jakém povolání jste snil v dětství?

Chtěl jsem být vždy Indiánem a to se dodnes nezměnilo. Také bych mohl být nejmocnějším mužem světa a vést spravedlivou válku všude tam, kde je to cítit penězi. Nebo bych mohl zajistit světový mír , ale pak by zas nešly kšefty se zbraněmi , takže raději opět Indián, se zlomeným lukem a šípem hluboko v ….. boku.

Byl jste už jako malý kluk nadaný např. na pracovní nebo výtvarnou výchovu?

Prý jsem pěkně maloval a modeloval, ale děti se chválí všechny že? Rozhodně jsem nebyl žádné zázračné dítě.

Co Vás přivedlo ke keramice?

Intuice, dívám se a přemýšlím spíše periferně, nikoli bodově. To učím i na svých kurzech, nerad bych totiž přílišným zaujetím jediným stromem, přehlédl les.

Co Vás na Vaší práci nejvíc baví?

Líbí se mi, že prorůstá existencí celé naší domácnosti. Není to práce, ale život, který jsem si vybral, a jsem s tímto výběrem velmi spokojen.

Je něco, co Vás na ní štve?

To ani ne, spíše je obtížné „udržet míč na své straně“, uhlídat, aby byl člověk dobře vyspaný a najedený, naladěný, protože bez toho nic pořádně nefunguje. Snažím se to spíš jen tak lechtat, nepracovat příliš mnoho.

Máte profesní vzor?

Nemám, nejsem duševně ustrojen tak, abych nějaké vzory mohl mít. Jsem určitá forma anarchisty.

Hodně jste sbíral inspiraci v zahraničí. Kde se Vám nejvíce líbilo a proč?

Jsem orientován spíše na sever, mám rád Holandsko, líbilo se mi v Oslu, vždycky jsem se s potěšením povaloval po starých přístavištích. Když jsem někde venku, tak si zajdu do obyčejné putyky na skleničku a teprve tam mezi těmi místními nasávám jejich naturel, a to mě baví. Rozhodně nemám rád místa hojně navštěvovaná turisty.

Co Vám daly zkušenosti získané v zahraničí a setkání s významnými uměleckými osobnostmi?

Mnoho, jedná se o cenné zkušenosti, jež denně je ve své práci a tvorbě uplatňuji. Rozhodně bych podobná „vandrování“ doporučil každému, kdo má kuráž.

Co potřebuje člověk k tomu, aby ve své profesi uspěl?

Odpověď je velmi snadná, je třeba používat vlastní intuici, aniž by ji člověk znásilňoval. Nespoutávat mysl touhou po zisku. Tohle platí především pro tvůrčí profese, ale pro ostatní také.

Z jakého hrníčku pijete ranní kávu (čaj)?

To se mění jako všechno. Dva tři roky používám jeden, pak zase jiný, většinou vlastní, momentální oblíbence.

Máte čas i na zájmy a koníčky? Případně jaké?

Ale ano, snažím se! Jsem nadšený zahradník a uzenář. Jezdím s dětmi plavat a bruslit, se ženou do sauny, milujeme delší vycházky, to všechno mě moc baví. Občas se mi podaří udělat pěknou fotku, ale abych se tím víc zabýval, na to už čas opravdu nemám, snad jednou…

Kde mohou naši čtenáři obdivovat (zakoupit si) Vaše výrobky?

V řadě galerií, které zde jistě nemá smysl jmenovat, nejsnáze asi přímo u nás v hrnčírně ve Zbýšově u Brna.

Jaké jsou Vaše současné profesní sny?

Víte, já moc nesním, raději na realizaci svých představ přímo pracuji. V současné době se snažíme zabydlet v glazuře zvané broskvový květ, ve volnějších chvílích si trošku zasochat, právě teď jednáme s panem Tomášem Regerem o talířích pro restauraci v Beirutu,což by byl pro mne příjemný kousek řemesla. Obecně mám pocit že keramika lidi zajímá, ať už jako hobbisty nebo zákazníky, a tak mi zbývá už jen držet palce jim, nám, vám .

Děkuji Vám za rozhovor a držím palce, aby Vás Vaše profese i nadále uspokojovala natolik, jako dosud.

O panu Jurníčkovi si můžeme více přečíst (a prohlédnout) na jeho webových stránkách: http://www.hrncirna.cz/

Fotografie soukromý archiv pana Jurníčka.
Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na