Tuze mlsná pohádka

Autor

Říká se, že v měsíci únoru zlobí děti nejméně. Co vy na to? Souhlasíte se mnou, že si zaslouží pohádku?

Na sídlišti stojí úplně obyčejný panelák a v jednom jeho bytě žije úplně obyčejná rodinka – táta, máma, Adam a Apolenka. A přece… nejsou úplně obyčejní, je tu něco, čím se od ostatních rodin v domě liší. Všichni čtyři jsou velice, převelice mlsní. Dokonce jsou tak rozmlsaní, že ani o Štědrém dnu si neodříkají, půst nedodržují, naopak za dopoledne zdlábnou i obrovský šlehačkový dort, který Adámek dostává rok co rok k svátku. Vím, namítáte, teď už je přece po Vánocích, proč se k nim vracet?

A máte pravdu, je tu únor, blíží se Apolenčina oslava jmenin a maminka usilovně přemýšlí, jaké sladké překvapení pro tu svoji holku upeče. Kouká, kouká do spíže, oči si může vykoukat, ale nugátové bonbony na krém a pralinky na ozdobu, které teprve předevčírem přinesla z obchodu, jsou fuč. Už se ani nerozzlobí, protože sama neví, komu by měla spílat dřív, všichni jsou stejní mlsouni. Tiše si povzdechne, když přece jen za sáčkem mouky objeví osiřelou krabičku lentilek a zapomenutý váleček žlutého marcipánu. Z přemítání ji vyruší tenounký, sotva slyšitelný, hlásek „ááách“, který vychází z obýváku.

„Ááách,“ zívne barevné cukrátko na opadané větvičce vánočního stromku a protáhne se. Rozhlédne se kolem, a co nevidí? Zatímco sladce klimbalo, někam zmizeli všichni jeho kamarádi. Vedle nevisí ani zářivá muchomůrka ani křehká koule, posetá vločkami, a dokonce i to kolo z korálků odjelo do neznáma. A jak se tak cukrátko rozhlíží kolem, „buch!“ spadne na podlahu a rázem jsou z jednoho kousku dva.

„Buch!“, slyší maminka v kuchyni. Vidí, že Adam s Apolenkou odstrojili vánoční stromek tak, jak jim nakázala. Však se také proto náležitě čílila, stromek se přece uklízí již na Hromnice. Děti ve spěchu, aby co nejdřív mohly utíkat k počítači, zapomněly na vánoční hůlku, která teď spadla a zlomila se. Jak se maminka pro ni shýbne, svitne jí. „Mám nápad, dort ozdobím deštníkem!“ Pečení dortu jí najednou jde jako po másle.

Když se Apolenka, Adam a tatínek na hotový dort dosyta vynadívají, maminka jim podá poloprázdnou krabičku lentilek, jen ať se podělí. A stane se to, co dosud nikdo v téhle rodině nezažil. Tatínek s chutí sahá po bonbonu, ale děti svorně kroutí hlavami: „Ne, to ne!“ Deštníček vyparádí žlutými lentilkami a z modrých udělají déšť. Teď je dort ještě lákavější! Apolenka s Adamem se touží pochlubit a tak sezvou kamarády, všichni se posadí kolem stolu a společně mlaskají, chválí a vychutnávají každý kousek dortu.

Dobrou chuť i vám, děti.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na