Máte rádi tučnolisté rostliny? Kaktusy a sukulenty? Já je mám natolik ráda, že už je několik let pěstuju. S kaktusy jsem se seznámila už jako dítko školou povinné. Můj strejda, co byl zároveň i náš soused, byl zanícený kaktusář. A že jich opečovával opravdu hodně, měl na ně dva velké skleníky. Přesazoval, zaléval, staral se o ně, rouboval, jezdil s nimi na výstavy. Konzultoval s ostatními pěstiteli, s nimiž se hojně navštěvovali, vyměňovali mezi sebou výpěstky i zkušenosti. Dokonce některé druhy pěstoval ze semínek, a pak, když byly velké asi jako skleněné špendlíkové hlavičky, tak je pikýroval, no prostě piplačka. Když za pár let vyrostly, téměř všechny se mu odměňovaly tím, že pravidelně každým rokem kvetly.
Celá naše rodina, a nejen my, jsme chodili obdivovat nádherné, barevné květy. A že kaktusy nesnášejí ostré sluneční paprsky, a přes skleněnou střechu by se spálily, bylo třeba ji natřít vápnem. Někdo místo vápna používá na přistínění bambusové rohože. U každého exempláře měl zapíchnutou ceduličku s latinským názvem.
Samozřejmě se stalo, že některé se mu přemnožily a takové pěstitelské přebytky se pak dostaly ke mně. Žádné vzácné, ale jen běžné druhy. Pro mě byly i tak zajímavé a měla jsem z nich radost. Na nich jsem se postupně naučila, jak s nimi zacházet. Také mi jich zpočátku několik uhynulo, než jsem se naučila zalévat je jenom trošku. Zastávám názor, že když se blíží chladnější počasí, je lepší nezalévat vůbec, a počkat s tím, až je teplo a slunečno. Sucho jim nijak neublíží. Daleko horší je pro ně mokro a zároveň chladno. To způsobuje uhnívání kořínků. Já skleník nemám, ale v létě je mám umístěné v prosklené verandě. Je zasklena profilitem. To je takové dvojité, neprůhledné sklo, za kterým jim slunce neublíží. Dají se však docela dobře pěstovat i na okenním parapetu.
Stačí jim lehčí zemina, promíchaná s pískem, má se přidat do směsi i drcená cihla a drcený polystyrén. Ale poslední dvě složky nejsou nutné. Já je tam nedávám a rostou dobře i tak. Je nutné použít nádobu, která má ve dně dírky. Nezapomeneme dát dospod kamínky pro řádnou drenáž. To je proto, aby mohla odtékat přebytečná voda. Po přesazování také není zálivka vhodná. Je dobré počkat týden, nebo i dva, až kaktus vypustí kořínky. Pak teprve opatrně, po troškách zaléváme.
Jsem laik, žádný z nich nemám označený a popsaný. Kvetou mi jen některé, ale to vůbec nevadí, protože se mi na nich líbí jejich tvar, i různé uspořádání a barva ostnů. Kaktusy mají vzrůst sloupovitý, kulovitý, válcový, nebo také placky, narůstající jedna na druhé. Tělo mají ve velké většině pokryté ostny. Ty mají u různých druhů rozličné barvy. Mohou být bílé, hnědavé, žluté i červené. Některé mají hustý jemný porost, podobný bílým vlasům starců, jiné mají ostny jemné, ale velice pichlavé. Další mají ostny hrubé, drátovité. Existují i druhy úplně bez ostnů. Prostě jsou vzhledově zvláštní a rozmanité.
Okénkovka (kvetoucí sukulent) má na konci svých válcovitých lístků průsvitný povrch – tvoří okénka.
Navíc jsou to rostliny pro ty, co nemají čas, nebo pro sklerotiky. Nezaleješ? Nic moc se nestane. Na podzim, když už začne být venku chladno, je uklidím do sklepa, kde je také chladněji, ale nemrzne. V zimě nerostou, proto nepotřebují ani vláhu, ani světlo. A na jaře, v dubnu, až se oteplí, přestěhuji je na jejich letní stanoviště. Po přenesení zase alespoň dva týdny počkáme se zálivkou, až se aklimatizují. V tu dobu je vhodné i přesazování. Brzy po zahájení zálivky nasadí pupeny. Letos jsem vůbec nepřesazovala, ale poprvé zkouším přidávat do zálivky speciální hnojivo. Tak uvidím, jak se to osvědčí.
Smrdutka (kvetoucí sukulent) Smrdutka proto, že květy páchnou po zkaženém mase. Je to tak intenzivní smrad, že do květu zrovna této na obrázku moucha masařka nakladla vajíčka, a larvy květ sežraly.
Kromě kaktusů mám i několik sukulentů. Podmínky pro jejich pěstování jsou dost podobné. A ty mají ještě daleko rozmanitější tvary, které ani nedokážu všechny vyjmenovat, natož popsat. Vyskytují se nejen v různých odstínech zelené barvy, ale mám exemplář i krásně fialový, nebo i vínově červený. Škála jejich zbarvení je velká. Zasadila jsem některé z nich do společného truhlíku a vznikla mi zajímavá skupinka.
Ale kaktusy a sukulenty jsou cizokrajné rostliny, nesnášejí naše mrazy. Jejich obdobou jsou netřesky, a ty jsou mrazuvzdorné. Poznáme je podle růžicového tvaru, který je pro ně typický. Je jich spousta druhů. Liší se navzájem velikostí, barvou a šířkou jednotlivých šupin. Bývají jasně zelené, šedozelené, s fialovým nádechem, červené, zelené s červenými konci. Většinou jsou hladké, holé, některé však jsou i chlupaté.Také jsou zcela nenáročné na zeminu a vláhu. Uchytí se třeba i ve škvíře mezi kamením, stačí jim k životu opravdu málo. Velice lehce se množí pomocí mladých rostlinek, které vyrůstají kolem dokola matečné rostliny. Stačí oddělit, zasadit. A jelikož je to s nimi tak snadné, je jednoduché sehnat si různé druhy. Sesazené společně v jedné misce vypadají moc hezky.
